<8>

2K 72 11
                                    

Niall
Na pokoj jsem se vrátil ve dvě, Yelena už dávno spala a já si v košili lehl vedle ní.

,,Nedejchej na mě ten smrad."řekla já se uchechtl. ,,Nemůžu za tu vodku." ,,Neměl jsi tolik pít."pronesla kousavě a otočila se na druhou stranu.

Sám jsem zavřel oči a spal tvrdě jako kámen.

Ráno, když jsem se probudil, byl jsem celý pomačkaný. Yelena už byla na nohou, oblékala se do šatů a otočila se na mě.

,,Dneska přijdu pozdě, nečekej na mě."řekla a já kývl. Nezajímalo mě, kam co jde dělat.

Horká sprcha, čisté oblečení a hned ze mě byl jiný člověk. S dobrou náladou jsem scházel schody, srazil jsem se s Johnem, který skřehotal, že potřebuje brzo do firmy, čímž očekává, že tam dorazím co nejdříve a že Robyn ještě spí.

Menší nabídka, že ji do školy můžu zavést a vděk v jeho očích byl jako ranní pohlazení. Věděl jsem, že jsem si ho získal.

Cindy protestovala, dceru tu nechtěla nechat, neboť to prý bylo zvláštní a já ji ujišťoval, že mi to nevadí.

Yelena vypadla před osmou, já se plížil do pokoje k Robyn. Stál jsem tam, sledoval, jak je uklidněná a uvolněná. Rty se jí mírně chvěly, přikrývku měla skopanou někde pod sebou a tím mi dala na obdiv svůj zadeček v tangách.

Zatajil jsem dech, výhled se mi líbil a s úsměvem ji zdravil, když se probouzela. Dělal jsem, jako bych zrovna přišel a ona nic netušila.

Přikrývku si samovolně přitáhla zpět na sebe a já potichu zavrčel.

,,Dobré ráno."pozdravil jsem ji. ,,Vy nemáte kocovinu?A co tu děláte?"vyhrkla místo pozdravu. Ušklíbl jsem se a prohodil rameny.

,,Rozhodně ne. My Irové jsme na tohle přímo stavěný. Pojď, stávej, mám tě hodit do školy."vázal jsem si kravatu, ignoroval otázku, co tu dělám a snažil se jí dostat z postele, abych ji mohl ještě jednou vidět. ,,Cože? Kde jsou rodiče?" ,,Odjeli brzo ráno. Tvůj táta chtěl jet a tvá matka protestovala, protože tě tu nechtěla nechat. Tak jsem jim navrhl pomoc." ,,Proč?"nechápala. ,,Proč ne?"zeptal jsem se s úšklebkem.

,,Ale nic..."vydechla. ,,Mohl by jste... Mohl by jste jít pryč? Já bych se ráda převlékla."podívala se na mě, sice nechtěně jsem šel, ale nevadilo mi to. Budu mít příležitost. Jen musím vydržet.

Sešel jsem schody, Robyn tu nejspíš nezabloudí a naštvaně lovil z kapsy mobil, který vyzváněl na plné pecky.

Hovor jsem přijal, i když jsem nevěděl, o koho jde. Opřel jsem se o linku a vydechl.

,,Niall Horan,prosím?" ,,Nialle?"ozvalo se z druhé strany a já poznal Johnův hlas. Robyn kolem mě prošla, ukázala na ledničku a já kývl. ,,Co se děje?"ptal jsem se. ,,Mohl by jsi co nejdříve dojet do firmy? Volali z banky, že se k nám staví na devátou."řekl a já v duchu zaklel. ,,Ano, žádný problém... Budu tam hned."kývl jsem a hovor položil.

,,Můžeme?"byl jsem nasraný, odrazilo se to i na mém hlasu a spěchal do auta. Měl jsem s Robyn plány, který musí počkat, což mě nehorázně sralo.

Vyšli jsme ven, otevřel jsem ji dveře od auta a Robyn si nastoupila dopředu. Zabouchl jsem dveře, spěchal na své místo a rychle vyjel z příjezdové cesty.

,,Můžu se stavit ještě doma?" ,,Ne."odpověděl jsem a dál se věnoval řízení. ,,A proč ne?" ,,Protože jsem to řekl! A ještě jednou se mě na to zeptáš a dám ti na zadek."řekl jsem, byl jsem podrážděný a ona mě akorát srala. Lapla po dechu, nečekala to. ,,Došli slova, krásko?"uvědomil jsem si, že bych neměl tak přehánět, zasmál se a položil ruku na její krásné stehno. Ani se nehla, seděla jako přimražená a ani nepípla.

,,Užij si krásný den."rychle jsem vysypal pozdrav, ani jsem ho po ní nechtěl a rozjel se do firmy.

Stihl jsem to jen tak tak a běžel nahoru. Výtah měl zpoždění, nemohl jsem čekat a tak se rozběhl ke schodišti. Schody jsem bral po třech, kravata mi přišla najednou těsná a já nemohl dýchat.

Do kanceláře jsem padl celý rudý, John mě pobaveně sledoval a já si podával ruku s ředitelkou banky.

V práci jsem skočil ve dvě ráno, ještě si papíry bral domů a dodělával je doma. Měl jsem toho hromadu, přes víkend mě čekala ještě práci a hořce jsem si pomyslel, že se zblázním.

John mě zapřáhl, nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na práci a snažil se přežít.
 

              
                                ~~~~~

                       Děkuji O:)

Mr Horan Where stories live. Discover now