Mr Horan

<3>

Robyn
,,Pojďte dál. Jen je tu málo uklizeno..."otočil se Niall na tátu. ,,Takže jako u nás doma."odpověděl mu táta. Oba se zasmáli a matka otce spražila pohledem. Niall se usmál a táta s mámou šli předemnou, když mě Niall chytl za pas a popostrčil mě dopředu.

Nechápavě jsem se na něj podívala, přičemž mě odměnil jeden ze svých zářívých úsměvů.

Prošli jsme velkou halou a zabočili na chodbu, kde byla obrovská jídelna.

Niall si odkašlal, než začal mluvit. ,,Dovolte mi tu přivítat mezi nás mého šéfa a brzy spoluvlastníka jeho firmy a jeho rodinu."začal mluvit, aby upoutal pozornost všech co byli v místnosti. ,,Tohle je John Robinson. Někdo ho zná, protože pracuje v jeho firmě, ale raději ho představím. Jeho krásná žena Cindy Robinsonová a jejich ještě krásnější dcera Robyn Robinsonová."představil nás. Právě řekl, že jsem hezká?? Asi se tu rozteču štěstím!

Po asi třicáté jsem stiskla ruku tátových kolegů a jejich žen, když už jsme si mohli sednout. Seděla jsem vedle matky a Nialla, takže jsem byla aspoň z poloviny šťastná, protože sedět vedle takového chlapa se mi nestává často.

Podával se grilovaný steak a hranolky, jenže do mě to z toho napětí nepadalo jako dřív. Normálně bych to všechno snědla a možná bych si i přidala, jenže když vedle vás sedí někdo tak moc krásný, tak to do vás tak rychle nepadá.

Za celý večer jsem snědla pouze tři hranolky, čehož si všimla jak mamka tak i Niall. ,,Copak, nechutná?"zeptal se mě, když odpověděl nějakýmu týpkovi vedle mého táty. ,,Já nemám hlad."odpověděla jsem, když do mě pod stolem matka šťouchla. ,,Ale je to dobrý."dodala jsem.

,,Klidně ti můžu donést něco jiného, pokud budeš chtít." ,,Ne."zavrtěla jsem hlavou. Matka do mě znova nenápadně šťouchla. ,,Ale děkuji."znovu jsem dodala. Niall zakroutil hlavou a zasmál se. Dál se věnoval mému otci a nějakému obchodu, který je bude čekat na konci roku, což je podle nich velmi důležitý. Mně to nevadilo, měla jsem dost času a prostoru si Nialla hezky prohlédnout.

,,Vanesso, vem prosím všechny děti do jiné společenské místnosti v druhém patře. S chlapama si tu dáme něco ostřejšího, takže aby tu nemuseli být a smutně na nás koukat..."navrhl nějaké kudrnaté, černovlasé holce. Matka mě opustila hned po večeři, když navrhla máma té Vanessi skleničku bílého. Hned se do toho zapojovaly další a další matky dětí, až tu zbyli jen muži a děti. Já myslela, že se tu nudou umřu, když Niall navrhl tohle a tím mě částečně zachránil.

Vanessa s úsměvem vstala a zavedla nás do pokoje v druhém patře. ,,Já jsem Vanessa."představila se nám ta dívka a odhodila své vlasy dozadu. ,,A ty si kdo, chudinko?"ukázala na menší hnědovlásku. Byla oblečená jako kluk, ale vypadala celkem mile.

Otrávená z celého tohoto večera jsem sebrala na stole krabičku cigaret, kterou jsem zahlédla schovanou za vázou s květinami a otevřela ji. Nekouřím, zkoušela jsem to možná tak dvakrát za život, ale teď na ni mám opravdu chuť. Rovnou jsem využila i zapalovač v krabičce a zapálila si. Kdyby to mí rodiče zjistili, asi bych se nedožila dalšího rána.

Zapálila jsem si a pobaveně sledovala tu černovlasou nádheru.

,,J-jmenuji se Ricky."představila se nám. ,,J-jmenuji se Ricky? To fakt?! Takhle jako mluvíš?!"vyprskla smíchy. ,,Hlavně že jsi ty dokonalá."prohodila jsem směrem k Vanesse a vyfoukla kouř. ,,Co si to řekla?!"přešla ke mně.

,,Si hluchá?" ,,Já přesně vím, co jsi řekla!" ,,Tak proč se ptáš?!" ,,Abych se ujistila, že jsem slyšela dobře." ,,Takže si hluchá..." ,,Nejsem. Vím přesně, že se ti líbí Niall! Ale bacha, ten je můj!" ,,Jak víš, že se mi líbí?" ,,Pokukovala si po něm." ,,A co jako? Stejně není tvůj, tak se klidni, blbko. Stejně by takovou krávu jako ty nikdo nechtěl a už vůbec ne on." ,,A tebe snad jo?!"křikla a kolem nás  utvořili ostatní hlouček.

,,Rozhodně lepší jak ty." ,,To určitě! Mám větší prsa a zadek jak ty!" ,,Jo, ale on určitě není na umělé kozy a prdele, víš? Kdo by vlastně chtěl plastovou barbínu, barbíno?" ,,Já nemám umělé prsa a zadek!" ,,Vážně?!"chytla jsem ji za ruku a ona se snažila vykroutit ze sevření.

,,Přestaň si tu hrát na bohyni." ,,Nebo co?" ,,Dostaneš po tvým umělým ksichtu." ,,Od tebe?"ironicky se uchechtla. ,,Jo, ode mně. Omluv se, jinak ti šlápnu do úsměvu."

,,Co to tu děláte? Takhle si hrajou děti?"opíral se Niall o futra a mně z ruky vypadla cigareta. Niallův pohled sjel na onou tyčinku vysávající lidem kapsy a zpět na mě.

Vanessa stála přimražená na místě, než si Niall prohrábl vlasy a přešel k nám. ,,Už jedete domů, Vanesso. Ale jak vidím, skvěle se tu bavíš, takže..." ,,Ne, to je v pohodě. Já... Už půjdu."podívala se mi do očí a já ji konečně pustila. Co to do mě vletělo?! ,,Ehm- pane Horane?"oslovila jsem ho, když už byl u dveří. ,,Ano, Robyn?"otočil se na mě a usmál se.

,,Mohla -mohla bych si s vámi promluvit?"promluvila jsem přes velký tenisák v krku. ,,Jasně, pojď."naznačil mi dvěma prsty, abych šla za ním.

Vedl mě chodbou někam pryč, já se neptala kam a dodávala jsem si odvahu vůbec na něj promluvit. ,,Ehm... Vy jste viděl to, co se stalo? Tu cigaretu..."promluvila jsem po chvíli a začala hledat ty správná slova na svou obhajobu.

,,Viděl. A příště nevyhrožuj takovéhle děvce, holka. Tohle je dcera ředitele čtyřech firem. Ale je to kráva jako její otec, zasloužila by si pár výchovných facek."otevřel prosklené dveře a my jsme se ocitli na velkém balkoně, který měl večerní Londýn jako na dlani. Jeho slova mě šokovaly, nechápala jsem tu odvahu, že tak mluví o schopným muži a jeho rodině.

,,Vy se nebojíte, že vás někdo uslyší?"zeptala jsem se a začala jsem se kolem sebe rozhlížet, jaká to byla krása. Opřela jsem se o zábradlí a koukal před sebe. Niall mě napodobil. ,,Ne. Je mi to jedno. Vím, jaká je Vanessa, takže tě naprosto chápu, že si vyletěla. Já bych udělal to samé."přiblížil se ke mně Niall a opřel se o zábradlí zády. ,,Neříkejte to mým rodičům. Prosím. Hlavně o těch cigaretách... Víte, rodiče by mě jinak zabili." ,,A co za to, Robyn?"podíval se na mě. ,,Já... Nevím. Chcete peníze?" ,,Ne, těch mám až moc. Někdy si to vyberu."mrkl na mě a bez dalšího slova odešel. Dívala jsem se na jeho vzdalující záda a nechápala.

Vrátila jsem se k ostatním a sedla si na gauč vedle nějaké holky. ,,Čau, jsem Lucy."představila se mi na růžovo obarvená holka a já doufala, že nebude taková kráva jako Vanessa.

,,Čau. Jsem Robyn." ,,Já vím, pěkně si to Vanesse natřela. Čuměl i Niall."zasmála se. ,,Fakt? Jak dlouho tu byl?" ,,Přišel když se ti začala smát, že ji nezmlátíš."odpověděla mi.

,,Aha... Ty znáš Nialla?" ,,Jo, je to můj strejda."usmála se. ,,Fakt? Řekneš mi o něm něco?" ,,A co by si chtěla vědět?" ,,No... Nějaké zásadní informace."prohodila jsem rameny. ,,Jo, už chápu. Chceš vědět, jestli má přítelkyni, co?"začala se smát. ,,Noo..."cítila jsem se trapně. ,,Má. Jmenuje se Yelina a brzo má přijet."usmála se na mě. ,,Aha..."řekla jsem potichu.

Lucy mi dál řekla, že žádné děti nemá, není ženatý a co je nejdůležitější- teď má krizový vztah s tou jeho Yelinou, že to chvilkami vypadá, že se rozejdou!

Další díl, akorát nechápu, jak mě napadlo to s tou Vanessou. Panebože, je to divný:D, ale potřebovala jsem nějakou zápletku :D. Doufám, že to nikoho nepohoršilo. Papa ;)