Mr Horan

<12>

Robyn
Když jsem se ráno probudila s bolestí hlavy úplně sama, trochu mě to šokovalo a vyděsilo. Nevěděla jsem, kde Rebecca skončila a dostala jsem strach, že se jí něco stalo...

Jenže strach mě opustil hned, jak jsem si přečetla pár zpráv od ní. Obsahovaly omluvu, že nedorazí, ale že má perfektní plán na noc.

Protočila jsem očima, vstala jsem a došla do její malé koupelny, kde jsem se trochu upravila, než vyjdu zpět k rodičům.

,,Jsem doma!"křikla jsem, skopla boty a šla dál do domu.

,,V kuchyni, Robyn!"křikla matka a já se k ní rozešla. ,,Ahoj."kývla jsem na ni hlavou, matka to po mně zopakovala a sedla si na barovou židli. Otec nebyl doma... Ostatně jako vždycky.

,,Dneska si nic neplánuj."zamumlala u sporáku a já k ní vzhlédla. ,,Proč?" ,,Niall nás pozval na večeři."usmála se matka a já překvapivě zamrkala.

,,Já myslela, že už to máme za sebou..."protočila jsem očima, nelíbila se mi ta představa, že bych se do vily zpátky vrátila.

,,Robyn, Niall je budoucí spoluvlastník otcovy firmy, je tedy jasné, že se teď budeme potkávat častěji. A až smlouvu podepíšou, otec prakticky Nialla přijme do rodiny. Víš, že firma je pro otce vším." ,,Jo, to jo."přikývla jsem a i když jsem se ten pocit snažila ignorovat, líbilo se mi, že teď Nialla budu potkávat častěji.

Když jsem byla znovu vyhnána nahoru s tím, že si mám vzít něco více přístupného na večeři, měla jsem pocit deja vu.

Na sebe jsem navlékla tmavě zelené šaty do půlky stehen, s odhalenými zády a krátkými rukávy. Se svým vzhledem jsem byla spokojená, vlasy jsem si trochu nakulmovala a usmála se na sebe do zrcadla.

Navlékla jsem si černé lodičky s plnou špičkou a seběhla schody, kde se na mě usmíval otec.

,,Moc ti to sluší, zlatíčko."řekl a stále zápasil s kravatou. I když byl velice dobrý obchodník už deset let, stále si nedokázal uvázat kravatu a zápasil s ní každý den. Zasmála jsem se a kompliment mu oplatila.

Když jsem zase vycházela v té samé vile na dlážděný chodník, musela jsem se usmát.

,,Rád vás zase vidím."široký úsměv zdobil jeho krásnou tvář, zamotala se mi z toho hlava a pomalu zapomněla, jak krásný minule byl.

,,Ahoj Nialle."pozdravil ho otec a potřásli si rukou. ,,Dobrý den, Johne."usmála se na něj sladce Yelina a já protočila očima. ,,Yelino, tak ráda tě vidím."málem jsem začala skřípat zuby, jak falešné tohle přátelství bylo.

Matka ji s radostí objímala, ona se k ní tiskla a chválily si navzájem své rádoby divně hábity.

,,Rád tě zase vidím."stočil na mě svůj pohled Niall a mně se málem podlomily kolena, jak mi jeho hlas naháněl mráz po celém těle.

,,Nápodobně."snaha být naprosto v klidu selhala a Niall se úšklíbl. ,,Takže,"otočil se na ostatní a uculil se. ,,Půjdeme do zadní části zahrady? Je tam altánek."

,,To je moc výborné víno."pochválila matka při večeři a Yelina jí s nadšením poděkovala. ,,Děkuji, je to ročník devadesát osm. Můj otec je vinař, rozumí tomu a máme malé vinařství..."dál už jsem ji neposlouchala a cpala do sebe salát.

Matka si s Yelinou neuvěřitelně rozuměly, neustále o něčem kecaly a my nad tím kroutili očima.

,,Takže Robyn,"oslovil mě Niall, když spolkl svůj kousek jídla a já se k němu natočila. ,,Brzy budeš maturovat a určitě půjdeš na vysokou, protože jsi chytrá dívka. Na jakou by jsi chtěla jít?"zeptal se. ,,Upřímně jsem o tom ani nepřemýšlela, ještě mám dost času."prohodila jsem a střelila pohledem k Yelině, která se natiskla k Niallovi.

On ji chytl kolem boků, provokativně mi oplácel pohled a já tím svým uhnula.

,,Niall si teďka koupil nějakého nového papouška, je to hrůza... Stál nás přes třicet tisíc."Yelinu jsem vzala na vědomí, když příšerně zavřeštěla a ukázala nějaké fotky Niallova ptáka na mobilu.

,,Ale zlato, však Leonarda miluješ."zasmál se Niall a Yelina přikývla. ,,Ano, je dokonalý. Je sice velký a dřív mi naháněl strach, ale už jsem si na něj zvykla."řekla, když najednou otec zvedl prudce ruku.

,,Robyn miluje papoušky!"zvolal a já se na něj zamračila. Co to tu plácá? Dřív ano, ale teď mi je nějaký pták ukradený.

,,Vážně? To je skvělé, chceš ho vidět?"zeptal se Niall, oči mu zářily a ukazoval svoje rovné zuby. ,,Ne... To je dobrý."kroutila jsem hlavou, ale Niall ani taťka se nenechali odbýt.

,,Blbost, Niall ti ho ukáže, takového ptáka jsi ještě neviděla."zasmál se, já polkla připomínku o dvojsmyslu a Niall vypadal, že myslí na to stejné a snaží se zadržet smích.

,,Pojď, bude se ti líbit."svůj úšklebek si neschoval, já po dalším nucení ze strany otce jsem se tedy zvedla na nohy a souhlasila, že půjdu.

,,Já půjdu s vámi..."ve stejnou chvíli se zvedla i Yelina a nalepila se na Nialla. ,,Zlato, jdu ji ukázat papoušky, nejdeme do obchodu se značkovými kabelkami. Bav tu hosty."hořce se na ni úšklíbl, ale nezapomněl ji dát vášnivý polibek a já se snažila zadržet žaludeční šťávy tam, kde mají být.

,,Já vím, ale myslela jsem, že by jste s tím chtěli pomoc."sladký úsměv, sladká slova a já znovu musela protáčet očima. ,,A s čím, prosím tě? Hned jsme zpátky."zamumlal ji do rtů a rozešel se směrem k domu.

Sama jsem ho doběhla, šla jsem kousek za ním a on mi začal klábosit o chovu papoušků, než jsme došli do druhého patra.

,,A kde jsou ti papoušci?"zeptala jsem se a Niall se na mě pomalu otočil.

                                   ~~~~
Orgh, jsem hrozná, že jsem to utla tady, ale to už prostě dělám... Ale Vy už jste stejně zvyklý, že? :D

Love you guys a moc děkuji za všechnu podporu :)