Mr Horan

<6>

Niall
Vše, šlo hladce, nebyl by nikdo, kdo by se aspoň trochu nebavil a neužíval si dnešní večer.

Dioda na mém mobilu mi blikala, měl jsem tři nepřečtené zprávy a všechny byly od Yeleny.

Yelena: Nialle, jedu domů, tak se laskavě ozvi.

Yelena: Nialle, já to myslím vážně. Ozvi se, jsem na letišti. To si mám vzít taxíka?!

Yelena: Za deset minut jsem u brány, pojď mi aspoň naproti, ať hrajeme šťastnou rodinku, jak jsi chtěl, nebo si mě nepřej! Za deset minut, Horane!

Protočil jsem očima a nechápal, že jsem s ní vydržel tak dlouho.

,,Omluvte mě."pronesl jsem směrem k chlapům a svižným krokem opustil jídelnu. John na mě volal, já dělal, že neslyším a šel Yeleně ke dveřím.

,,No, konečně! Proč jsi mi neodepsal?!" dveře rozletěly, v nich stála naštvaná Yelena a vrazila mi do ruky kufr.

,,Taky tě rád vidím, jaký jsi měla let, drahoušku?"procedil jsem skrz zaťaté zuby, nebyla tu ani pět minut a už mu tekly nervy.

,,Skvělý, drahoušku."falešný úsměv následovala přetvářka úžasného páru navzájem milující se.

Hrála si na milou, dělala, jak moc mě miluje a já na hru přistoupil. S každým se dala do řeči.

,,Dobrý den, jmenuji se Yelina Filschová."začala hned, jak vstoupila do místnosti. Falešný úsměv a polibek na rty.

,,Tohle je má překrásná přítelkyně Yelina."šlo to ztuha, nedokázal jsem vyslovit tuto větu bez obtíží a sledoval reakci Robyn. Slabý úsměv, ale oči říkaly něco jiného.

Představil jsem zbytek lidí, moc jich tu nezůstalo, někteří to totiž přehnali s alkoholem a tak jsem se nabídl, že tu můžou přespat.

Celkem nás tu zůstalo osm.

,,Tohle je John Robinson, jeho manželka a jejich dcera Robyn."představil jsem je a rodiče tiskli s nadšením Yelininu ruku. Říkali, jak moc rádi ji poznávají s Yelina taktéž. Pak přišla na řadu Robyn, která měla znechucení vepsané ve tváři.

,,Robyn? To je hezké jméno. Já svoje teda nesnáším."zasmála se. ,,To já svoje taky."řekla. ,,Máš ho ale hezčí jak já." ,,Vážně? Robyn Robinson. To zní fakt skvěle."pronesla ironicky, od rodičů dostala bídu a já se škrtil smíchem, maskování kašlem nepomohlo. Yelina byla v rozpacích a já si to užíval.

,,To je v pořádku. Já bych se taky zlobila."usmála se na ni Yelina. ,,Máte moc hezké vlasy slečno Filschová. Jak to jen děláte, že je máte stále tak hezké?"ptala se Cindy a o vteřinu později ji cpala ruku do vlasů.

Cindy Yelinu táhla pryč, obě si padly do oka a skvěle se bavili. John odvedl jakéhosi Brandona na sedačku, měl toho dost a měl u mě zajištění pokoj. Zůstal jsem s princeznou sám a snažil se přijít na to, jak se k ní dostat blíž.

Tohle už mě nebavilo, neustále si dávat pozor na to, co říkám a dělám. Nechtěl jsem být odtažitý, ale teď to ještě nešlo.

,,Pane Horane, ukážete mi, kde je koupelna, prosím?"byla nesmělá, držela se stranou a mě to sralo.

Tiché děkuji, než vlezla do koupelny a zamkla se.

Odešel jsem v myšlenkách, šel jsem do jídelny, kde všichni seděli a tlachali. Přidal jsem se, po chvilce přišla i Robyn.

,,Děkujeme, že jsme měli tu možnost poznat tebe a tvou přítelkyni, ale raději už pojedeme."Cindy se zvedla, John ji následoval, ale já je zastavil. ,,Ale kam by jste jezdili? Můžete tu přespat."navrhl jsem. ,,Máte tu už stejně mnoho lidí, takže se to nehodí."zavrtěla hlavou v nesouhlas. ,,Dva lidi je fakt hodně, no..."pronesl jsem ironicky, ale hned se usmál. ,,Tak tu zůstaňte. Vy si můžete vzít pokoj pro hosty."řekl jsem  směrem k Cindy. ,,A kde bude spát Robyn?",,Může spát v pokoji pro hosty, který je hned vedle naší ložnice."

,,To je dobrý nápad."souhlasila Cindy. ,,Zítra mám školu..." ,,Vyhodíme tě tam cestou."usmála se matka. ,,Mami, nemám žádný věci."pronesla. ,,To nevadí, bude pátek, Robyn."

Nechtěla tu být dál, jenže nic jiného ji nezbylo a když Cindy rozkázala, že má jít spát, šel jsem ji doprovodit.

Pokoj se jí líbil, já jsem tu sám chvilku pobýval, když nám to s Yelenou skřípe a vrátil se zpátky dolů.