(PROBÍHAJÍ VELKÉ ÚPRAVY)
Co když byl před Jasperem ještě někdo jiný, kdo trénoval novorozenou armádu.
Camille Lockwoodová byla obyčejná milá dívka, teda do doby než se setkala s Mariou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,A není nás dost na ochranu města."
Uplynulo dalších pár týdnů a konečně přišla maturita, rozdávání diplomů a konec další střední školy.
,,Když nám bylo pět, ptali se nás, čím chceme být až vyrosteme. Naše odpovědi byly třeba astronaut, prezident nebo v mém případě princezna. Když nám bylo deset, ptali se znovu. Odpověděli jsme rocková hvězda, kovboj nebo v mém případě zlatá medailistka. Ale teď, když jsme vyrostli, tak chtějí vážnou odpověď. No, co třeba tuhle: Kdo to sakra ví. Tohle není čas, dělat těžká a rychlá rozhodnutí, je čas na dělání chyb. Sednout do špatného vlaku a někde uváznout. Zamilovat se, často. Studovat filozofii, protože tam není šance udělat kariéru. Rozmyslet si to a rozmyslet se znova, protože nic není trvalé. Takže dělejte tolik chyb, kolik dokážete. Tak aspoň jednou, když se zeptají, kým chcete být, nebudeme muset hádat. Budeme to vědět."
Všichni maturanti a spousta dalších studentů, učitelů, pracovníků a rodičů poslouchali projev Jessici.
Teda Camille poslouchala jen polovičně. Raději si všímala Jaspera, který se musel zasmát jejímu chování.
Nikdy na tyhle proslovy moc nebyla a vždy si stěžovala, když byly delší, protože to akorát oddalovalo rozdávání diplomů a prodlužovalo nudné sezení v místnosti plné lidí.
Postupně si všechny maturanty začal zvát ředitel na pódium, aby jim pedal diplom.
Později toho večera, už byla u Cullenových párty v plném proudu a všichni se bavili.
I když na to Camille moc nebyla a i když tam bylo na její vkus až moc lidí, stejně tam byla, ale ostatních si moc nevšímala.
Hlavně také věděla, že by ji tam Alice tak jako tak dotáhla.
,,Ještě nikdy nebylo u nás v domě tolik lidí, jako je teď." Řekla Camille Jasperovi, který stál vedle a ní a za pas si ji držel co nejblíže u sebe.
,,Ale držíme se skvěle." Řekl a dal Camille pusu do vlasů. ,,Protože si jich nevšímáme." ,,Stejně za námi Alice za chvíli přiběhne a řekne, aby jsme se šli bavit." Řekl Jasper a chvíli na to ke dvojici pravdu přišla Alice, ale nepřišla sama.
Za Alice šla Bella, Jacob a jeho dva kamarádi, ale podle výrazů všech, Camille a Jasper věděli, že to nebude nic dobrého.
,,Musíme do Carlisleovi pracovny, hned." Řekla Alice a všechny vedla pryč od davu až do malé pracovny, kde se sešli i s Carlislem, Edwardem a Lucasem a začali probírat Aliciynu vizi.
,,Budou tu za čtyři dny." Řekla Alice. ,,Z toho může být pěkný problém." Řekl Carlisle a opřel se o stůl. ,,Kdo je za tím?" Zeptal se Edward. ,,Nikoho známého jsem neviděla." Odpověděla Alice. ,,Možná jednoho." Dodala.
,,Znám jeho tvář." Řekl Edward, když si přečetl Aliciyny myšlenky. ,,Je místní, Riley Biers. Ten to nezačal." Dodal Edward. ,,Ten, kdo to udělal, se schoval." Řekla Alice. ,,Hraje si se slepými misty v tvé vizi." Řekl Carlisle Alice.
,,V každém případě, armáda přichází." Začal Jasper. ,,A není nás dost na ochranu města." Dodala Camille.
,,Počkej. Jaká kruci armáda?" Zeptal se Jacob. ,,Novorozenci. Náš druh." Odpověděl Carlisle. ,,A po čem jdou?" Zeptal se Embry. ,,Předávali si Bellyn pach. Červenou blůzu." Odpověděla Alice. ,,Jdou po Belle? Co to má sakra znamenat?" Zeptal se Jacob.
,,Především tvrdý boj. Ztrátu životů." Odpověděl Carlisle. ,,Dobře. Jdeme do toho." Řekl Jacob. ,,Ne!" Promluvila konečně Bella. ,,Ještě se necháš zabít, to ne." Pokračovala. ,,Nežádal jsem tě o povolení." Řekl Jacob.
,,Jacobe, myslíš, že by Sam přistoupil na dohodu?" Zeptal se Carlisle. ,,Jestli to znamená zabít pár upírů."
,,Jaspere, Camille?" Zeptal se Carlisle. ,,Aspoň nás bude víc. Novorozenci o nich nebudou vědět." ,,To nám dá náskok." Dokončil Jasper za Camille a trochu stiskl její ruku.
,,Musíme si promluvit." Řekl Carlisle. ,,Carlisle, něco se jim stane." Nesouhlasila Bella.
,,Všichni potřebujeme tréning. Boj s novorozenci si vyžaduje Jasperovi a hlavně Camilliyny znalosti. Vy se můžete přidat." Řekl Carlisle.
,,Dobře. Řekni nám kdy a kde." Řekl Jacob. ,,Jacobe, vy vůbec nevíte, do čeho se pouštíte." Řekla Bella. ,,Bello, tohle je náš boj. Měla by jsi být ráda. Podívej se na nás, spolupracujeme spolu. To jsi přece chtěla, aby jsme vycházeli, pamatuješ." Řekl Jacob.
Camille se na ten trénink moc netěšila a na válku už vůbec ne.
Doufala, že už nebude muset využívat své znalosti, že už nikdy nebude muset trénovat, zabíjet a bojovat.
Až moc jí to připomínalo minulost a vůbec se jí nechtělo vzpomínat. Už tak v poslední době vzpomínala, nechtěla si připomenout další vzpomínky.
Camille také doufala, že se vlci přidají, protože s nimi jasně vyhrají. I když vlastně záleželo na tom, jak velká ta armáda bude.
Nevěděla, kolik bude novorozenců, ale pokud jich bude moc, nemusí mít velkou šanci, i kdyby měli na své straně vlky.
