(PROBÍHAJÍ VELKÉ ÚPRAVY)
Co když byl před Jasperem ještě někdo jiný, kdo trénoval novorozenou armádu.
Camille Lockwoodová byla obyčejná milá dívka, teda do doby než se setkala s Mariou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale. Už jsme přešli na přezdívky?"
Uběhlo dalších pár let a Camille a Jasper se od Petera a Charlott oddělili. Ne proto že se nějak pohádali, nikdy se nehádali, ale chtěli s Jasperem nějaký čas sami.
Také se jim přestalo líbit zabíjení lidí. Snažili se to omezit, ale hlad a vůně byli silnější a nešlo se udržet, takže to nedopadlo zrovna nejlépe.
,,Jaspere?" ,,Hmm?" ,,Myslí, že se nám někdy povede... nezabíjet lidi a najít jiný způsob krmení?" ,,Nevím."
Camille seděla na pohodlné sedačce v menším bytě, který si "koupili" a přemýšlela.
Dělala to každý den a nemohla na nic přijít. Chtěla se zabíjením přestat, ale prostě to nešlo. Každý den se zdálo, že je to těžší a těžší.
Už měla dost jakéhokoliv zabíjení. Bylo to už 219 let od její proměny a přesně 219 let zabíjela.
Když byla ještě člověk, nedokázala by nikomu ublížit, jenže stačilo pět minut osamotě a její život se obrátil vzhůru nohama.
Camille si nohy přehodila přes opěrku a svou hlavu nechala vyset se sedačky.
,,Cam?" ,,Ano?" ,,Co kdybych ti řekl, že jsem se skutečně zamiloval?" Zeptal se Jasper a Camille se zarazila.
Bylo to, jakoby jí někdo bodl nůž do jejího kamenného srdce. Nedalo se to ani popsat, jaká to byla bolest. Ne fyzická, ale psychická.
Kdyby mohli upíři brečet, její oči už by byly plné slz a její vidění by bylo rozmazané. Nejdříve se musela dívat, jak byl s Mariou a teď s někým jiným.
,,Byla bych za tebe ráda. Přála bych ti to, ať už by to byl kdokoliv." Řekla Camille trochu nejistě a samozřejmě, že lhala.
,,Opravdu?" ,,Ano. Jsi můj kamarád a měla bych tě podporovat." ,,A co ty? Miluješ někoho?" ,,Už dlouho." Povzdechla si a normálně se posadila.
Jasper byl hned vedle Camille a byl tak blízko, že by se mezi ně nevešel ani tenký papír. Položil jí ruku na tvář a chvíli se Camille díval do očí a druhou chvíli na její rty.
,,Skutečně jsem se zamiloval." ,,Měl by jsi to té pravé říct." ,,Myslíš?" ,,Na sto procent bude ráda." Přikývla Camille.
Jasper se ke Camille naklonil a položil své rty na její. Byl to nepopsatelný pocit štěstí, lásky a radosti a Camille si přála, aby ten okamžik nikdy neskončil.
Ale nakonec se odtáhl a palcem přejel po jejím chladném spodním rtu.
,,Miluju tě." ,,Miluju tě. Ani nevíš, jak dlouho jsem na to čekala. A jak moc mě bolelo vidět tě s Mariou." Řekla Camille. ,,Tvé emoce se nedaly moc ignorovat." Řekl Jasper a Camille si uvědomila, že věděl, jak se cítila.
