ANGEL FROM HELL /taekook

Epilog

Chlapci společně kráčeli po zasněžené cestičce, vedoucí do jejich starého domova. 
Oba dva drželi dárkový tašky ve kterých se ukrývaly Vánoční dárky pro rodiče. 
Jejich prsty byly doslova ledový, protože ani jeden z nich si cestou z bytu nenavlíkl rukavice, aby je aspoň trochu zahřály. 
Jungkookovi to však nevadilo, z nějakého zvláštního důvodu si úžíval chlad, který ovládal jeho prsty. 

Netrvalo to dlouho a společně vešli do domečku, kde panovalo příjemné teplo a vzduchem se nesla lahodná vůně cukroví a domácího jídla. 

Rodiče je přivítali se širokým úsměvem ve tvářích a jejich maminka je odmítala pustit z hřejivého objetí. 
Byla nesmírně ráda, že může oslavit Vánoce s celou rodinou. 
Především byla šťastná, že po dvou letech s ní bude i ten nejstarší syn. 

,,Vypadá šťastně." ozve se hlas po mém boku

Jin přistál vedle mě a jemně dopadl na čerstvě napadaný sníh. 
Musel jsem se nepatrně pousmát a zrak opět upřel na chlapce s hnědými vlasy, který pomáhal prostřít stůl a přitom usrkával horkou čokoládu, kterou mu s úsměvem připravil bratr. 

,,Je šťastný, cítím to." odpovím 

Po chvilce se mi ztratil z dohledu, jelikož ustoupil od kuchyňského stolů, který byl před velkým oknem. 
Sklopil jsem pohled k zemi a opět se mi v hlavě objevila vzpomínka na kterou nikdy nezapomenu. 

,,Ne, prosím! J-Já žádám Vás o laskavost!"

Překvapeně jsem se na něho podíval, když to vyslovil.

Vládce byl zaražený a neměl slov, nikdy předtím ho lidská bytost nežádala o laskavost. 

Jungkook se vytrhl ze sevření a přistoupil blíže k Satanovi. 

,,Žádám Vás, abyste mě zabili a ušetřili tak jeho." 

Snažil jsem se dostat do jeho hlavy a prosit ho, aby toho nechal a odešel, on mi však přístup nedovolil. 
Tvor, který mě celou tu dobu držel, povolil stisk a já jsem se mu okamžitě vytrhl a přistoupil k chlapci, který statečně stál na místě a čekal na odpověď. 

Chytl jsem ho kolem pasu a natočil ho mým směrem. 

,,Nedělej to, prosím." zašeptám 

Nedovolím, aby zemřel. Ne po tom všem. 
Má před sebou celý život, já o ten svůj definitivně přišel a bez něj bych nedokázal fungovat. 

Věnoval mi jemný úsměv, pohladil po tváři, ale opět ignoroval mou prosbu. 

,,Udivuje ma tvoja snaha, dokázal by si sa vzdať vlastného života kvôli démonovi."