Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
V polovičním spánku jsem míchal horkou kávu. Nahlas jsem si zívl a prohrábl svoje rozcuchaný vlasy, který by potřebovaly nutně ostříhat.
Taehyung narazil do mého boku a pobaveně se usmál. Věnoval jsem mu jemný úsměv a párkrát se napil kofeinového nápoje, abych se konečně probral.
,,To je naposledy, co jsi mě z postele vytáhl v pět." promluvím na něj
Jeho úsměv se rozšíří a donutí odstranit můj falešný, naštvaný pohled.
,,Neříkej, že to nestálo za to."
Zdál se mi krásný sen, když jsem ucítil ledový dotyk na mé tváři. Démon mě něžně hladil, oblékl mi teplou mikinu a než jsem stihl cokoliv říct, tak mě vzal do náručí a vzlétl na vedlejší budovu, abychom se společně podívali na východ Slunce.
Ačkoliv jsem byl naštvaný, že jsem musel opustit to příjemné teplo, tak nakonec jsem usoudil, že to bylo z jeho strany opravdu milé a nikdy v životě jsem nesledoval město, které se ožívá.
Do kuchyně vstoupil můj bratr, který byl překvapený, že mě spatřil na nohách takhle brzo. Bylo po šesté hodině, byl už upravený a připravený do práce.
,,Dobré ráno." popřeje
Též mu popřeji hezké ráno a automaticky mu začnu připravovat kávu. Černý hrníček položím před něj, vyčaruje vděčný úsměv a usadí se na barvovou židli.
,,Jak to, že jsi takhle brzo vzhůru? Máš přednášku?" optá se
Měl stále úsměv na tváři a tím mi umožnil výhled na jeho rovnátka. Zakroutím hlavou a opět si loknu kávy.
,,Nemám." odpovím ledabyle
Můj mobil se rozsvítil na kuchyňské lince, okamžitě jsem uchopil předmět do ruky a otevřel zprávu.
Yoongi Půjdeme dnes do baru?
Nechápu, jak může myslet na chlast, hned potom, co se vrací z noční.
Začal jsem přemýšlet nad odpovědí. Je pravda, že jsem s ním dlouho nikde nebyl, ale nemám chuť chodit mezi lidi.
Jungkook Co takhle pití u mě?
Yoongi Platí, dorazím v sedm
Mobil jsem odložil zpátky na místo a podíval se na Jimina, který svůj nápoj již dopíjel a pomalu se začal zvedat.
,,V kolik se vrátíš?" optám se
,,Půjdu po práci ještě nakoupit a do knihovny, takže asi ve čtyři." odpoví
Pracuje jako recepční v místním hotelu už druhým rokem, avšak jsem nikdy neznal jeho pracovní dobu.
,,Večer tu bude můj kámoš."
Kývne. Rozloučí se a po několika minutách jsem slyšel, jak se vchodový dveře zabouchly. Uklidil jsem hrníčky do dřezu a podíval se na Taehyunga, který se opíral o kuchyňskou linku, tak jako vždy.
,,Kamarád?" optá se
A to byla ta chvíle, kdy jsem si něco uvědomil. Pozval jsem jeho bratra.
,,Yoongi." zašeptám
V jeho očích jsem spatřil plamínek rudé barvy, trvalo to pouze chvilku než se opět vrátila jeho původní, černá barva.
,,Nedošlo mi to." dodám po chvilce
Netvářil se naštvaně, ale bylo mi jasné, že je poněkud zarmoucený. Přistoupil jsem k němu a lehce ho pohladil po tváři.
Jemně přivřel víčka a za pas si mě přitáhl k sobě, následně se naklonil a věnoval mi letmý polibek na rty. Ačkoliv to bylo zběžné, tak stále dokázal probudit všechny moje smysly.
,,V pořádku." odpoví
Hrabal jsem se ve skříni, abych našel obyčejné, bílé tričko na převlečení. Taehyung zatím seděl v tureckém sedu na mém stole, nechápu proč si pokaždé vybírá nevšední místa na sezení.
Přetáhl jsem si přes hlavu tričko a následně došel k němu. Objal jsem ho kolem krku, jelikož momentálně byl krapet menší než já.
Vyčaroval upřímný úsměv a olízl si svoje rty. Avšak z ničeho nic se u mě v pokoji objevil démon se světlými vlasy.
Odstoupil jsem od něj a překvapeně hleděl na tvora, který si dřepl na můj parapet.
,,Satan tě volá." ozve se Jin
Ani jednou se na mě nepodíval, naštvaně totiž zíral na chlapce, kterého se to týká a ten se okamžitě zvedl z mého stolů. Neptal se na důvod, roztáhl svá křídla a vyskočil vedle Jina na bílý parapet.
Jeho alabastrová tvář vypadala klidně, avšak jeho černý oči zářily strachem a nejistotou. Sám jsem byl zmatený z toho, že byl opět zván do pekla. Od té doby, co mu vytvořil nový ornament, tak je všechno v pořádku.
Proč tam musí?
Jeho oči se na chvilku střetly s mými, poté však vyletěl a zmizl na obloze.
Jin na mě upřel svoje rudý oči.
,,Nezůstane tu s tebou věčně, uvědom si to."
Poté se otočil a následoval chlapce s černými vlasy.
S Yoongim jsme seděli na koženém gauči v obýváku a v klidu popíjeli pivo. Ze začátku jsem byl vděčný za jeho společnost, ale postupem času jsem ho již nedokázal vnímat.
Pokaždé, co se tu Jin objeví, tak řekne něco, co mě totálně odrovná. Avšak má pravdu.
Neměl jsem mu propadat, pustit ho k sobě. Sám vím, že se tu dlouho nezdrží. Co jsem si vůbec myslel, že to bude fajn? Toužil jsem pouze po tělesném kontaktu a nechal jsem si to přerůst přes hlavu.
Kluk s blond vlasy o něčem povídal, ale vyrušil ho můj bratr, který se tu náhle objevil.
Tiše pozdravil a přešel do kuchyně, nejspíše pro něco k pití. Yoongi si ho celou tu dobu prohlížel, jelikož je to snad poprvé, co ho viděl. Jimin potichu odejde a opět nám dopřeje soukromí.
,,Máš pěkného bratra." ozve se
Musel jsem protočit očima a nedokázal jsem skrýt znechucený pohled.
V tuhle chvíli mi došlo, že je možná lepší, že zde Taehyung není.
Podíval jsem se na blonďáka a omylem vypustil větu, kterou jsem ani nestihl promyslet.
,,Tvůj bratr byl též krásný, že?"
﹏
Zdravím sluníčka
Dneska trochu klidnější a o ničem díl. Každopádně se za chvilku dostaneme opět k pochmurnější atmosféře a nevím zda byste už rádi uvítali smut (je mi jasné, že ano( ͡° ͜ʖ ͡°))
