Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Seděli jsme v tichosti několik hodin, nikdo z nás nebyl schopný cokoliv říct. Po dlouhé době jsem se cítil zbaběle. Měl bych ho utěšit? Avšak jsem nikdy nevěděl, jak na to. Malá část mě po něm chtěla řvát a vyčítat mu, že nemá právo mi pomoct, když byl stejný jako já, ne-li horší.
Ale když jsem sledoval jeho výraz, tak jsem to nedokázal.
Beze slova se zvedl a vydal se po chodníku zpět, ihned jsem ho následoval. Nechal jsem mu osobní prostor, ale nemohl bych jít sám, jelikož jsem v téhle části města nikdy nebyl a nevím, zda bych se dokázal trefit domů.
Utápěl jsem se ve svých myšlenkách až do doby, než jsem se znova ocitl před panelákem. Můj bratr byl v práci, takže tu vládl klid.
Přešel jsem do kuchyně za účelem se napít a cestou jsem spatřil vzkaz na ledničce. Jimin mi sdělil, že stihl uvařit a mou porci prý nechal v mikrovlnce, abych si ji mohl rovnou ohřát. Neměl jsem hlad, takže momentálně jsem to neřešil a vydal se do pokoje.
Démona jsem tu nenašel. Podíval jsem se ven z okna a spatřil ho na té nejvyšší budově, jak sedí a pozoruje oblohu.
Došlo mi, že teď potřebuje být sám. Normálně bych napsal Yoongimu, abychom se s naší partou vydali ven do ulic a něco podnikli, ale poslední dobou jsem na to vůbec neměl náladu. Také mi bylo jasné, že by mě Taehyung následoval a vsadil bych se, že zrovna dneska nemá chuť mi být za zadkem a sledovat každý můj krok.
Dal jsem si rychlou sprchu, ať se aspoň na chvilku zaměstnám. Bohužel mi to zabralo pouze pár minut a já se opět ocitl v prázdném pokoji, netušící co dělat.
Omylem jsem kopl do plechovky od piva, která ještě obsahovala trocha alkoholu. Na koberci se mi objevil další flek z mnoha a odporný zápach se rozlehl po celé místnosti. Znechuceně jsem nakrčil nos a porozhlédl po svém pokoji.
Smetiště, doslova.
Za ty roky, co tu žiji, tak jsem ani jednou neuklízel, což bylo vidět hned na první pohled. Nesnášel jsem být perfekcionista a správný kluk, který má čisto, jelikož mi to připomínalo mého bratra.
Usoudil jsem však, že stejně bych neměl nic jiného na práci, takže jsem se do toho pustil.
Vzal jsem ten největší pytel na odpadky a naházel tam všechny zbytky alkoholických nápojů. Raději jsem je ani nepočítal. Na nočním stolku jsem měl skoro plnou plechovku, trochu jsem zaváhal a pátral v mysli, kdy jsem ji kupoval.
Než bych mohl popřemýšlet nad svým činem, tak jsem si dal velký lok a okamžitě toho litoval. Cítil jsem silný pachuť a dokonce menší kousky v ústech. Ihned jsem to vyflusnul a utíkal do koupelny si vypláchnout ústní dutinu.
