ANGEL FROM HELL /taekook

19. would he save me now?

Stál jsem u kuchyňské linky a připravoval oběd.
Nevařil jsem snad čtyři roky, když jsem chodil na střední, tak mě to neskutečně bavilo.

Poté jsem však našel svou partičku přátel, začal si užívat života a na domácí práce zcela zapomněl.

Už je to týden od toho, co jsme se s Taehyungem bavili. Ačkoliv mi tvrdil, že se nic neděje a nemám se bát, tak mi bylo jasné, že lhal.
Neměl jsem možnost si s ním popovídat, jelikož už není poblíž mě.

Párkrát jsem ho spatřil na vedlejší budově a když jsem někam šel, tak jsem cítil jeho přítomnost. Avšak byl jako můj vlastní stín.

Dva dny nazpátek mě vzal na místo, kam jsem chodil s rodinou, když jsem byl malý.
Nezajímalo mě to. Nic to se mnou nedělalo.

Celou dobu jsem totiž vnímal jeho červený oči a ledový pohled.
Sotva prohodil pár slov a po návratu domů, opět zmizel.

,,Krásně to voní."

Vylekal jsem se, buď jsem byl až moc ponořený ve vlastních myšlenkách a nebo můj bratr chodí jako duch.
Nandal jsem jídlo a talíře přenesl ke stolů.

Jimin se tvářil poněkud zaraženě, když se před ním objevil porcelán ještě s teplým jídlem.
Nemohu si vybavit vzpomínku, kdy jsme naposledy jedli společně. Hádám, že už je to nesmírně dávno.

Převážně jsem si kupoval jídlo ve městě i když můj bratr uvařil. Pak přišlo období, kdy jsem kromě alkoholu nic neměl.

,,Trápí tě něco?" optá se z ničeho nic

Nenávidím falešný zájem u ostatních.

,,Ne." odpovím s nezájmem

Je pravda, že jsem na svého debilního bratra poslední dobou neřval a neměl konflikt každou hodinu, ale to neznamená, že se mezi námi něco změnilo.
I kdybych ho měl rád, tak stále bych nevěděl, co na to říct.

Pouze kývl a jedl dál.

Seděl jsem na parapetu, nohy visící dolů ze sedmého patra.
Sledoval jsem vysokou budovu naproti a postrádal postavu, která s nadšením pozoruje hvězdy.

Pokaždé se vracel zpátky ke mně, když dokončil svou práci, ale dnes tomu tak nebylo.

Zkouší mě?
Možná zjistil, že vzbuzovat ve mně emoce přes rodiče je zbytečné, jelikož moje pocity k nim již dávno vyhasly.

Myslí si, že když zmizí on, tak se zachovám jinak?
Sám netuším, jak se cítím a jak bych se měl zachovat.

Chtěl bych, aby se vrátil a mluvil se mnou, ale nevím, jak ho k tomu donutit.

Zahodil jsem vajgl a sledoval, jak padá na zem.
Díval jsem se na chodník pod sebou, který byl ode mě několik dlouhých metrů.

Vzpomněl jsem si na mou nehodu, na to, jak se jeho ruce dotkly mého těla a zachytily před pádem.

Zachránil by mě i teď?

Přidržel jsem se okenního rámu a s velkým nádechem se postavil na nohy.
Od malička jsem se bál výšek, při pohledu dolů se mi udělalo nevolno, ale snažil jsem se na to nemyslet.

,,Nedělej to."

Na moment jsem zadržel dech, když se jeho hluboký hlas ozval v mé hlavě.
Neviděl jsem ho, ale věděl jsem, že je na mě stále napojený a cítí moje pocity a myšlenky.

,,Tak se vrať." zašeptám

Čekal jsem na odezvu, která však nepřišla.
Pomalu jsem se pustil a snažil se zklidnit moje třesoucí se nohy.

Doufal jsem, že ho spatřím, že se objeví na budově či vlétne na můj parapet, ale to se nestalo.
Přivřel jsem víčka k sobě a při myšlence na něj skočil dolů.

﹏

Většinou se snažím být pozitivní a nepsat sem své životní trable...
Ale po sedmi letech jsem si volala s mým otcem a jsem z toho taková nesvá. Bylo zvláštní slyšet jeho hlas po tak dlouhé době...

Popravdě nevím proč to sem píšu, asi se trochu vyplakat a říct vám, abyste si vážili svých rodičů i když to není vždy růžově

Každopádně, zachrání ho Taehyung? Nebo to dopadne úplně jinak?

Luv u ❤