ANGEL FROM HELL /taekook

12. sweet dreams, thanks to me

Celé město se pomalu probouzí, obloha je oranžová až slabě narůžovělá a pomalu se vyjasňuje do světle modré. 

Chlapec měl vlasy rozcuchaný a na levé tváři měl nepatrný odtlačky od polštáře, což značil, že měl opravdu dobrý spánek. 

Taehyung toho byl vědom. 

Lidská bytost upadla do hlubokého spánku ihned poté, co se ji svěřil s něčím intimním, aspoň podle démona. Nemohl ležet vedle něho celou noc, jelikož chlapec měl tendenci se k němu nevědomky přibližovat. 

Taehyung to musel vzdát ve chvíli, kdy se mladšího ruka obmotala kolem jeho trupu a tvář si položil blízko jeho krku, kde cítil to neskutečné horko. 

Měl pocit, že v ten moment doslova kňučel a nebyl schopen si urovnat myšlenky a rozhodnout se, zda utéct a nebo si chlapce přitáhnout ještě více k sobě, podléhající lidskému teplu, které by tolik potřeboval.

Nakonec dokázal přesvědčit sám sebe a ač nerad, tak opustil jeho blízkost a sedl si na zem do tureckého sedu, samozřejmě tak, aby měl perfektní výhled na spícího chlapce a trpělivě vyčkával na východ Slunce. 

Již hodně-krát sledoval Jugkooka, který se nechal unášet klidem. Měl v oblibě pozorovat jeho uvolněný obličej, bez náznaku arogance a zlosti. V tu chvíli totiž působil opravdu vřele, nestydíc si myslet i roztomile. 

Kolem půl čtvrté ráno, kdy Taehyung nezaujatě sledoval výhled z okna, tak druhá osoba v téhle místnosti začala vrtět a vydávat nesrozumitelná slova. 

Démon na to ihned zareagoval a vrátil se opět k chlapcovi, který měl nejspíše noční můru. 
Starší chlapec neváhal ani minutu, naklonil se k němu blíže a nepatrně se ho dotkl v oblasti hlavy, kde prsty zabořil do jeho jemných vlasů a nepatrně ho pohladil. 

Zašeptal větu, kterému nemohl porozumět nikdo ze světa lidí a zadržel nutkání vydat bolestný vzdych nad návalem tepla, které mu momentálně putovalo v prstech. Zavřel oči a dostal se do jeho mysli, aby mohl spatřit o čem se mu zdá.

Jungkook se ve snu nacházel v temném zákoutí, všude kolem něj byly vysoké postavy a Taehyung si ihned uvědomil, že se jednaly o tvory z pekla. 
Víčka stiskl ještě více k sobě a začal šeptat opět slova, podobná latině. 

Zapříčinil to, že Jungkook se ve snu ocitl na louce, kde mohl vnímat sluneční paprsky a nepatrný zvuky přírody.
Mladší chlapec spokojeně zavrněl a jeho tělo se okamžitě uvolnilo.

Démon se jemně usmál a opět se vrátil na koberec. 
Hlavu si opřel o stěnu šedé barvy a zrak znova přesunul na něj. 

,,Zase na mě čumíš jako úchyl." 

Vyděšeně jsem se na něho podíval. Zcela mě vytrhl z mého pochodů myšlenek, týkající se dnešní noci. 

Pomalu se posadil a protáhl svoje ztuhlý svaly. Beze slova přešel do koupelny, kde se zdržel několik dlouhých minut. 

Když se vrátil do pokoje, tak na sobě měl obyčejné bílé tričko a roztrhaný kalhoty u kolen. Nemotorně jsem se postavil a prohrábl si svoje vlasy, ačkoliv to ničemu nepomohlo. 

,,Můžeme jít?" optám se

Nechápavě se na mě podíval a přešel k oknu, aby do místnosti pustil čerstvý vzduch.

,,Kam?" 

Nezaujatě si sedl na parapet a zapálil si. Za ty roky, co jsem ho sledoval jsem zjistil, že je to jeho oblíbené místo, pokud nepočítám místní bary.

,,K tobě domů." 

Chvilku byl zticha. 

,,Nechci." řekne nepříjemným tónem 

Nikdy by mě nenapadlo, že to s ním bude až tak náročné. Mám za úkol mu otevřít oči a přinutit ho se změnit. Nic víc.

,,Nezajímá mě to. Prostě půjdeš, ať se ti to líbí nebo ne." 

--

Obyčejný rodinný domek na odlehlejší části města. 
Všechno tu působilo klidně a bezstarostně, což se mi líbilo.

Dostat se dovnitř bylo trochu náročnější, jelikož Jungkook již nevlastnil klíče a tak jsme museli použít okno, místo hlavního vchodu. 
Věděl jsem, že jeho rodiče jsou v práci, sledoval jsem je pár dní, abych měl jistotu, že je nepotkáme. 

Jungkook se vevnitř rozhlížel a nemohl jsem přehlédnout v jeho očích překvapení. 
Nebyl doma už dva roky, nejspíše si všiml nějakých změn či si pouze obnovoval starý vzpomínky. 

Nechal jsem ho, ať se libovolně pohybuje po domě.
Chtěl jsem v něm vyvolat emoce. 

On se však posadil na gauč v obýváku a znuděně si povzdechl. 

V místnosti byly starý obrazy na kterém jsem mohl spatřit misku s ovocem či vázu s tulipánem. Celkově to tady působilo jako v domácnosti starší paní, která již opustila střední věk. 
Nemohl jsem si nevšimnout rámečky s fotografii a ihned jsem zaregistroval něco, čeho bych mohl využít. 

,,Pojď sem." řeknu směrem k chlapci

Neochotně se zvedne, ale následně přistoupí. 

Momentálně jsme stáli před bílou stěnou, kde visela nespočet fotografií. 
Ať už zážitky z dovolené, ze svatebního dne, tak především Jimina. 

A to byl ten problém.
Odhadem jsem viděl kolem třiceti vzpomínek, ale Jungkooka jsem spatřil pouze jednou.
Jednalo se o starou fotografii, kde byl společně se svým bratrem, kde jim mohlo být kolem deseti let. 

Nejde o to, že by těch fotek neměl dost, ale o to, že rodiče ho během let již pomalu začaly odstraňovat ze zdi. 
A to jenom kvůli tomu, jak se on choval.

Jeho lhostejnost ho zavedla až k tomu, že nenavštěvoval rodinu ani na Vánoce, Jimin ano. 
Nenapsal své mámě ani zprávu, když měla narozeniny. 

Cítí nenávist vůči bratrovi, protože ví, že ho mají mnohem raději, ale neuvědomuje si, že jim k tomu dal iniciále. 

Podíval jsem se na chlapce, který potichu stál po mém boku. 
Všiml si toho též, uvědomil si, že jeho fotky, který tu byly ještě předtím než odešel na vysokou jsou dávno v koši či schovaný někde v zaprášené krabici, která se teď válí na půdě. 

Měl jsem nutkání se mu podívat do hlavy a zjistit na co momentálně myslí, ale neudělal jsem to. 

,,Vzdaluješ se od nich." zašeptám

Jungkook sebou jemně trhne, kdyby se probral z transu. 
Během toho, co pozoroval rámečky před sebou jsem u něho zaznamenal pohled, plné lítosti. Ovšem teď se opět zatvářil chladně a odvrátil zrak.

Jeho rty neopustily jizlivou poznámku, jak to měl vždy ve zvyku. 
Pouze se otočil a opustil místnost.

﹏

Zdravím sluníčka 🖤
Úspěšně jsem zvládla maturitu a chtěla bych Vám moc poděkovat za milé zprávy a podporu🖤

Budu mít teď spoustu času na psaní, takže se budu plně věnovat mému poslednímu příběhu na wattpadu, pokud by Vám to nevadilo, tak tahle knížka bude trošičku delší 

Chtěla jsem se ještě optat, kdo vám připadá v téhle knize více dominantnější, jestli Taehyung či Jungkook 

Snad se máte krásně 
Luv u🖤