ANGEL FROM HELL /taekook

30. I'm asking you for a favor

V tichosti jsme kráčeli po dlouhé chodbě. 
Doufal jsem, že se již nebudu muset vracet do pekla. 

Taehyung svíral mou ruku, což mi dodávalo aspoň nějakou oporu a pocit bezpečí. 
Uvnitř mě jsem měl jistotu, že splnil svůj úkol, jelikož mě dokázal změnit a uvědomit si vážnost mých činu. 

Největší strach jsem však měl z pomyšlení, že ho už nikdy neuvidím. 
Satan k němu chová náklonnost a vím, že bude chtít, aby se vrátil do pekla. 

Stále se nevyznám v jejich pravidlech. 

Budu ho moct vídat? 
Bude mít možnost vzlétnout na můj parapet a být se mnou přes noc? 

Co když ho nebudu moct vidět, stejně tak jako můj bratr či kdokoliv jiný?
Sledoval mě již roky a až po letech dostal možnost se mi ukázat. 

Tyhle myšlenky mi doslova svíraly žaludek a nedokázal jsem se přestat třást. 
Jin poklidně kráčel před námi, sledoval jsem jeho křídla až do chvíle, kdy jsme se ocitli v místnosti, kde hlavní roli hrál sloup pokrytý ledem a s nádhernými ornamenty. 

Satan seděl na svém místě a kolem něj postávaly tvory, který kdyby chránily vládce před nebezpečím. 
Všichni tři jsme se uklonili a Jin následně přistoupil k ostatním démonům. 

Křečovitě jsem svíral jeho ledovou ruku a zhluboka dýchal. 

,,Vitajte späť Jungkooku, som nesmierne prekvapený tvojou zmenou." ozve se

Netušil jsem, zda mohu odpovědět či nemám možnost se k tomu všemu vyjádřit. 
Ale když jeho červený oči propalovaly ty moje, tak jsem měl pocit, že mě k tomu doslova vybízí. 

,,To jenom díky Taehyungovi, pane." 

Chlapec s černými vlasy se pobaveně pousmál, nejspíše nad mojí zdvořilostí. 
Snažil jsem se působit vyrovnaně a sebejistě, ale uvnitř jsem cítil strach. 

Vládce svůj zrak nyní upřel na chlapce po mém boku a jeho výraz se okamžitě změnil. 
Hněv. 

,,Síce si splnil úlohu, ale porušil si zásadné pravdilo, dotýkal si sa ľudskej bytosti a donútil tak prebúdzať svoje srdce opäť k životu" 

Bylo mi jasné, že mu to opět vyčte. 
Připadal mi směšné, jelikož nemá ani tušení, že jeho srdce nepřestalo nikdy bít. 
Už od prvního setkání jsem věděl, že se liší od ostatních tvorů. 

Taehyung sevřel mou ruku mnohem intenzivněji, nevěděl jsem, zda se snaží uklidnit mě, nebo naopak sám sebe. 
Doufal jsem, že Satan domluví a bude mu stačit prostá omluva, ale to jsem se šeredně spletl. 

,,Splnil som tvoju láskavosť, nechám chlapca žiť, ale tvoje činy nemôžu zostať bez trestu. Upísal si sa smrti, Taehyungu." 

Zatmělo se mi před očima a nedokázal jsem se nadechnout. 
Spatřil jsem Jina, který vypadal stejně překvapeně jako já, sklopil pohled dolů a zatnul ruku v pěst. 

Vyděšeně jsem se podíval na chlapce, který se ke mně naklonil a věnoval mi polibek do vlasů. 

,,V pořádku, Jungkookie." zašeptá 

Ne, to nesmí udělat. 
Můj žaludek se sevřel neskutečným způsobem, zoufalství ovládlo mé tělo a ihned jsem se podíval na Satana, který nás celou dobu sledoval. 

,,Ne, prosím." 

Můj hlas se třásl, ale když jsem spatřil tvora, který se začal přibližovat k Taehyungovi, tak jsem se okamžitě vzchopil. 
Využil jsem toho, že stále svírám jeho pravou ruku a ihned jsem si ho přitáhl za sebe. 
Postavil jsem se před jeho tělo a znova se podíval na vládce, který byl viditelně nahněvaný. 

,,Ne! Zabijte mě, ale jeho nechte žít." 

Slyšel jsem za sebou Taehyungovi protesty a žádání, ať toho nechám, ale ignoroval jsem ho. 
Kdyby se jemu neupsal, tak by mu nehrozila smrt. 

Takhle to mělo být, měl jsem zemřít již na začátku. 
Promrhal jsem svůj život a ublížil tolika lidem, nedokážu si představit, že bych přišel i o něj. 

Satan se pobaveně zasmál a chlad v místnosti se zvýšil.

,,Nemáš právo sa k tomu vyjadrovať. Odveďte ho späť do sveta ľudí." poručil 

Další démon se ocitl vedle mě a surově mě odstrčil od chlapce s černými vlasy.
Škubal jsem sebou a chtěl uniknout jeho sevření, ale neměl jsem dost síly. 

Chlad, který jsem si tolik oblíbil opustil mé tělo a jeho ruka se vytrhla z té mé. 
Instinktivně se za mnou chtěl natáhnout, ale tvor, který za ním šel ho uvěznil v sevření. 

Začal mě tahat pryč z místnosti i přes moje protesty, sledoval jsem chlapce, kterého miluji, jak mu tečou slzy po jeho bledé pokožce. 

,,Ne, prosím! J-Já žádám Vás o laskavost!"

﹏

Uhm...No...Luv u ❤ ?
Příští díl bude již epilog.