Jeho křídla, byla tmavší než noční obloha.
Vyvolávala ve vás strach a také respekt.
Toužil jsem se jich dotknout, cítit tu hebkost.
,,Ty nejsi démon, ale anděl z pekla."
-
Taekook
(cz/sk)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Se mnou v náručí dopadl na můj parapet. Pustil mě dolů na zem, on si však dřepl a zůstával na stejném místě. Spálenina na jeho paži už ztratila rudou barvu, zůstala pouze vystouplá jizva, která už nikdy nezmizí.
,,Můžeš mi vysvětlit, co to mělo být?" optám se
Byl stále hodně vyčerpaný, ale už dokázal fungovat normálně. Prohrábl si svoje černý vlasy, který musely být jemný jako samet.
,,Upsal jsem se svým životem, aby ty jsi se mohl napravit."
Byl jsem nahněvaný a sám nevím proč. Z jakého důvodu k tomu přistoupil?
,,Já se ale nehodlám změnit, udělal jsi chybu." odpovím
Pobaveně se pousmál a seskočil dolů, stáhl svá křídla k sobě a na malý moment vypadal jako obyčejný smrtelník.
,,Budeš chtít až ti ukážu, co všechno jsi způsobil."
Neměl jsem náladu ho nadále poslouchat. Vešel jsem k sobě do koupelny, kde jsem si dal dlouhou sprchu. Utápěl jsem se ve vlastních myšlenkách a snažil dát stranou žal, kterou jsem pociťoval vůči němu. Jak mohl zaprodat svůj život? Já bych to pro něj neudělal.
Po dvaceti minutách jsem opustil vlhko, které panovalo v koupelně a v čistých hadrech se vrátil do pokoje. Zhluboka jsem vydechl nad pohledem, že ležel v mé posteli. Doufal jsem, že už vypadne a budu mít chvilku klidu.
,,Nemáš jiné věci na práci?" optám se nabručeně
Věnoval mi letmý pohled a posadil se.
,,Až za pár hodin." odpoví
Zapátral jsem ve vzpomínkách na den, kdy se tu prvně objevil. Mluvil o tom, že démoni sbírají zbloudilý duše z mého světa. To má být jeho práce?
,,Nehodláš zatím oxidovat tady, že ne?" optám se
Oblékl jsem si teplejší mikinu s kapucí a začal pátrat po své peněžence.
,,Vykázal mě z pekla, z vlastního domova, momentálně nemám kam jít."
Jeho sentimentální kecy mě přestaly bavit. Konečně jsem našel, co jsem hledal a spokojeně si předmět uložil do zadní kapsy od mých černých kalhot.
,,Kam máš namířeno?" optá se hlubokým hlasem
V tuhle chvíli mi připomínal mého bratra, který mi byl furt za zadkem a chtěl vědět o všem.
,,Na benzínku pro cigára, máš s tím snad problém?"
Zakroutil hlavou a postavil se ve chvíli, kdy jsem chtěl otevřít dveře.
,,Ať tě to ani nenapadne. Jdu sám, potřebuji klid od toho...všeho."
Vypadal ublíženě, ale bylo mi to u prdele. Zabouchl jsem za sebou dveře, prošel přes obývák k hlavnímu vchodu, kde jsem se obul a vydal se do nočního města.
Kráčel jsem na chodníku vedle prázdné silnice, moc aut už tudy nejezdilo vzhledem k pozdní hodině. Lampy svítily jemně žlutě, až na pár pokažených, který už nadobro vypověděly službu. Byl jsem hrozně vyčerpaný, obešel jsem prázdnou plechovku na zemi bez toho, aniž bych do ní kopl.
Cítil jsem něčí pohled, ale kromě starší paní, která nesla těžký nákupní tašky na druhé straně, tu nikdo jiný nebyl.
Po zaplacení jsem si nasadil kapuci a opustil benzínku s modrým, neonovým nápisem. Krabičku jsem ihned otevřel a zapálil si. Pocit, že nejsem sám stále nezmizel a okamžitě mi došlo, kdo za tím stojí.
,,Něco jsem ti snad řekl, Taehyungu." ozvu se
Natočím svou hlavu na pravou stranu a následně zvednu. Démon kráčel po střechách budov, úplně stejnou chůzí jako já dole. Měsíc ozařoval jeho křídla, nechtěl jsem si to přiznat, ale momentálně vypadal krásně.
,,Děkuji, též jsi nádherný."
﹏
Příští kapitola bude trošičku delší, snad vám to nebude vadit 👉👈
