časté věci na wattpadu

♥ 40. Popis postavy

Long story short, nějak hodně jsem se nudila, takže jsem znovu zkoukla jedno video, které mi poslala Anzjamod (Dala jsem vám ho do kapitoly, protože mám pocit, že o takový klenot se musím podělit.), a postupně jsem se tak nějak dohrabala k recenzi na českou fantasy knihu Ydris. A když jsem to tak sledovala, došlo mi, kolik chyb vlastně lidi dělají při popisu postav.

Už jsem, myslím, říkala dřív, že asi nejhorší věc, jak začít kapitolu, je: "Ahoj, jmenuju se April Heron...", ale ještě horší je, když za tím bude nějaký sh*t jako "Mám dlouhé blond vlasy, hnědé oči a nejsem moc vysoká. Spousta lidí říká, že jsem hezká." První odstavec vaší knihy prostě není úplně ideální místo na popis postavy. A už vůbec ne na takovej popis. Ono je fakt lepší, když tam týpka nebude popisovat svůj vzhled jako by četla nákupní seznam. Prostě: "April se usmála a odhrnula si z čela blonďaté vlasy," zní mnohem přirozeněji, než ta původní varianta, a na tohle ani neberu žádný protiargumenty, protože vím, že mám pravdu.

No a samozřejmě, že má každý mužský love interest vypracované tělo. Úplně každý, i když je jim třeba šestnáct. Já chápu, že se na to hezky kouká a všechno, ale víte, kolik procent šestáctiletých má vypracovaný tělo? Asi tak tři. Z toho, jak jsme neustále obklopení seriály a filmy, kde lidi, kterým má být patnáct, hrajou lidi, kterým je sedmadvacet, ale o to důležitější je si uvědomit, že reální teenageri takhle nevypadají. Reální lidi, kterým je šestnáct, mají akné, pedoknírky a rozhodně nemají postavu jaku Captain America. Já to chápu, že taková představa asi nebude stejně atraktivní, jako ti sedmadvacetiletí herci, ale věřte, nebo ne, dá se s tím pracovat. (A pokud se vaše hlavní postava o týpka zajímá jenom proto, že má vypracovaný tělo, tak to je teprv povrchní.)

Ale víte co? Nikdo není vzhledově dokonalý. Ani ten úžasný love interest není dokonalý. Já naprosto neironicky miluju, když jsou v knihách popsané i menší "nedostatky", jako jsou jizvy, pihy nebo já nevím. Prostě mám hrozně ráda popisy, ve kterých je vidět, že vaše postava není bůh a nevypadá úplně dokonale. (A představte si, taky můžete psát love interesta, který není konvenčně atraktivní.)

Mimochodem, jsem tu jediná, komu přijde zvláštní, když se pleť postav popisuje pomocí jídelních metafor? (Takový to ve stylu: "Byla to vysoká žena s čokoládovou pletí.") A nepřijde vám taky trochu podezřelý, že podobný neohrabaný jídelní přirovnání se používají zásadně pro postavy s tmavší pletí? Na mě to většinou prostě působí, že se autor snaží působit přehnaně poeticky, že se bojí prostě napsat, že postava má tmavou pleť nebo specifikovat její etnicitu, anebo tohle všechno dohromady. Tak jako tak je to nešikovný a někdy to, ač třeba neúmyslně, může vypadat až ignorantsky.

Pokud jde o fanfikce, vždycky mě hrozně naštve, když někdo špatně popíše postavu. Teda, když ta postava třeba vypadá jinak v knižní a filmové verzi, je to v pohodě, ale když tu postavu hraje jeden určitý člověk nebo když je to v té knize napsané černé na bílém, ale ten autor stejně udělá ten popis špatně, chce se mi zvracet. Mám potvrzený od doktorky a od dvou webových stránek, že barvy vidím dobře, takže já vím a jsem si jistá tím, že ta postava, o které autor tvrdí, že je blond, má ve skutečnosti zrzavé vlasy. A taková nepřesnost, když se opakuje, mě občas dokáže i odradit od čtení.

Jinak, co kdybyste zapojili do svých děl postavy s postižením? Ideálně do nějaký větší role? Obrovský kudos The Hunger Games, že aspoň v těch knihách, když ne ve filmech, má jedna z hlavních postav fyzické postižení, a ještě k tomu je to love interest. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, kromě The Hunger Games se mi podařilo vymyslet jenom čtyři seriály, filmy nebo knihy, ve kterých má nějaká postava s fyzickým postižením kanonického love interesta. Což je fakt hodně málo.

Ale teď konečně k věci, která mě k psaní téhle kapitoly vlastně dostala. Je naprosto nechutný a sexistický, když u představování mužských postav popisujete jejich barvu očí nebo jaký mají zájmy, prostě naprosto typický věci, které se používají u popisů, a u ženských postav popisujete věci jako velikost prsou nebo jak moc jsou atraktivní. To samý, pokud to děláte obráceně, ale takovej popis jsem teda ještě neviděla. Dělá se mi z toho zle, a takovým popisem, který bere ženy nebo jakékoliv lidi jako kusy masa, děláte literatuře medvědí službu. Ne medvědí, kodiakovskou! A ten kodiak má aspoň čtyři metry! Omluvte mě, já jdu zvracet.

Závěrem? Najděte si vhodné místo pro popis. Je docela jedno, jestli popíšete postavu najednou nebo po částech, ale zkuste to nějak zakomponovat do té kapitoly, aby to vypadalo přirozeně. Zároveň se, prosím, toho popisu držte. Fakt si klidně udělejte složku, kam si budete psát, kdo má jakou barvu očí a tak dál, protože když nebudete při psaní konzistentní, bude to vypadat nešikovně. A knihu Ydris, která mě k téhle kapitole dostala, bych nejradši doporučila psovitým šelmám, aby nemusely žrát trávu, až si budou příště čistit žaluděk, ale to neudělám, protože mám ráda psovité šelmy.

Peace out,

Hermione Weasley