časté věci na wattpadu

♥ 32. Poezie

Nové pravidlo: Když nebudu mít ponětí, jaký gif se ke kapitole hodí, prostě sem kopnu nějaký random gif Giny Linetti.

Sice se považuju za básníka a skladatele, ale pokud s vámi mám být upřímná, naprosto nesnáším čtení neprofesionální poezie, protože:

1. Ti lidi se většinou snaží byt přehnaně deep

2. Když je to lyrická báseň, mým dvěma mozkovým buňkám tvrá šest hodin, než to pochopí

3. Mám auditivní paměť, takže když se něco rýmuje, pamatuju si to ještě deset let. Já fakt nechci, ale občas se mi prostě stane, že se prostě probudím s náhlou znalostí deseti básniček a kompletního lyricsu ke třem muzikálům. Sakra, kdybyste fakt chtěli, mohla bych vám zarecitovat parodii na Polednici, co jsem se naučila, když mi bylo asi jedenáct.

Ale pro vás jsem to udělala. Seriózně jsem si na chvíli sedla a přečetla jsem si nějakou Wattpad poezii. A byl to zážitek.

Podle mého je nejhorší, když se Wattpad básníci snaží být vtipní, ale moc se jim to nedaří. Sice naprosto chápu, že humor je subjektivní, ale... Já se omlouvám, ale básnička o tom, jak to děda přehnal s projímadlem (to jsem reálně našla), není vtipná. Prostě to není dobrý humor. To není ani boomer humor, to je prostě nechutný a s komedií to nemá absolutně nic společného. Fakt se přihlaste, jestli vám to někomu přišlo vtipné, abych vám mohla poslat odkazy na nejlepší momenty z Taskmastera nebo tak něco. Jako pokud chcete psát vtipné básničky, tak se aspoň naučte být vtipní.

Ale ještě větší sranda je (nebo vlastně spíš není), když se ti lidi snaží být až moc deep. Do téhle kategorie podle mě spadá většina Wattpadových básní. Seriózně, asi dvě třetiny básnických sbírek na Wattpadu se jmenujou Smutné řádky nebo tak něco. A jako jasně, pro spoustu lidí je to takový instinkt, psát básničky, když jsou smutní, a spoustě lidí to fakt pomáhá, což je jedině dobře. Když vám něco pomáhá se vypořádávat s negativními emocemi, jen do toho. Ale jestli si prostě jednoho krásného večera řeknete, že začnete psát básničky na Wattpad, tenhle typ úplně nedoporučuju, protože se to v té spoustě ztratí. Museli byste přijít s něčím fakt speciálním, ale to je fakt vzácnost. Vždyť i o Rupi Kaur jsme si pár let mysleli, že píše fakt speciální básničky, a ukázalo se, že to byla nějaká hnomadná deziluze.

No a samozřejmě jsou tu depresivní básničky. O tomhle jsem už trochu mluvila u depresivních citátů, protože depresivní básničky mají dost podobnou podstatu. (Ano, mezi smutnými a depresivními básničkámi je rozdíl.) Jsou to hodně celkem dark věci, často pojednávají o smrti, závislostech nebo sebepoškozování, akorát tentokrát se to (většinou) rýmuje. Ale v podstatě co jsem k téhle kategorii chěla říct, už jsem řekla u citátů - děcka, nikoho prosím nenavádějte k sebepoškozování.

Ale musím říct, že co je ještě horší, než když se ta básnička fakt dobře rýmuje a já si ji pak pamatuju ještě šest let, je když se ta věc nerýmuje vůbec. Tohle je taková moje osobní věc. Spousta lidí volný verš miluje, a já jsem šťastná, že oni jsou šťastní, ale osobně mě to irituje. Neprofesionální volný verš mi vždycky připomene trička od Rachel Oates s nápisem:

anyone can be
a poet

if

you type
in lowercase
and add
          enough
line br-
eaks

K těm rýmům bych ještě dodala, že mě docela štve, když v básničkách přebývá slabika. Tohle je sice někomu úplně jedno, ale já když vidím, že tam ty slabiky nesedí, tak mě moje misofonie prostě praští do mozku a další půlhodinu strávím posloucháním meditační hudby. Moc vás prosím, klidně si to i odpočítejte na prstech, ale když tam přebývá slabika, tak to prostě není dobrý rým.

A když už jsme byli u té Rachel Oates, moc ráda bych vám doporučila asi tak celý její youtube kanál, na kterém najdete rozbory knih poezie třeba od Gabbie Hanna nebo od Belly Thorne, ale takovým základem, který, dle mého, pomůže každému, ať už poezii čtete, píšete, nebo byste si přáli číst, jako já, je tohle video:

Peace out,

Hermione Weasley