časté věci na wattpadu

11. Škola

Pokud tuhle knížkavěc čtete od první kapitoly a bez pauzy, tak od začátku přibližně do týhle chvíle vaše buňky stihly kompletně projít mitózou.

Lidičkové moji zlatí, mám pocit, že si o něčem potřebujeme popovídat. Škola je jedno z nejčastějších prostředí, kde se příběhy na Wattpadu odehrávají, ale jen málokdo o ní píše dobře. (A jakožto někdo, kdo má zkušenosti s českým, americkým a velmi omezeně i britským školním systémem, si toho vždycky všimnu a pak ztratím chuť ten příběh dočíst.) Začala bych tím, že různé země mají různé školní systémy, a ne, k tomu, abyste je správně pochopili, nestačí, abyste se podívali na pár filmů. Já vím, že už zním jako když youtubeři, co mluví o dezinformacích, už tak po osmdesáté za video řeknou: "Ověřujte si fakta," ale prosím, vyhledávejte si informace.

Úplně nejvtipnější ze všeho mi přijde, když ke psaní autor přistoupí chytře a pro jistotu nikdy úplně neuvede, kde na světě se ten příběh odehrává. Ale asi 98% Wattpadových příběhů má postavy s anglickými jmény, takže máme vyběr z tak deseti zemí, a spousta lidí má bohužel tu mentalitu, že Spojené státy jsou jediná validní země, takže se tam musí odehrávat všechny příběhy ever, a já tím pádem předpokládám, že se tam odehrávají i všechny tyhle příběhy z nespecifikovsných končin.

Zatímco na českých středních školách máte fixovaný třídy, kde je třeba 30 lidí a vy s nima máte skoro všechny předměty, americké střední školy mají jenom ročníky (Takže když se třeba řekne, že někdo je "class of 2020", znamená to, že je z ročníku, který ukončil střední v roce 2020.), jejichž pro mnohé matoucí názvy se do češtiny snad ani nepřekládají, a předměty, na které budete chodit, si vybíráte sami. Každý předmět má taky víc úrovní obtížnosti, které si můžete vybrat, s tím, že ta nejtěžší úroveň, AP, je srovnatelná s vysokoškolským seminářem. A dost předmětů není úplně stejných, jako v Česku a na Slovensku. Třeba matika není prostě matika, ale dělí se na algebru, geometrii a další odvětví, která si vybíráte samostatně.

Pak si taky většinou vybíráte extracurriculars, volně přeloženo jako semináře (za které se ale většinou platí), protože pak máte větší šanci se dostat na vysokou školu, což je tam taky hrozně důležitý a většina lidí ohledně toho freakoutuje už od prváku. Na školách se i organizují akce, kde má každá univerzita svůj stánek, představuje se potenciálním studentům a studenti posledního ročníku se můžou zapsat na čekací listinu. (Říká se tomu tak v češtině?) O amerických univerzitách bych tu taky mohla kecat šest hodin, ale o těch se na Wattpadu tolik nepíše, takže možná někdy příště.

Teď ale zpátky k seminářům, které jsou podle mě o dost zajímavější než to, co většinou máme v Česku. Každá střední škola to má jinak, ale zatímco tady se můžete přihlásit spíš na latinu, německou konverzaci nebo v lepším případě dramaťák a debatní kroužek, v USA se můžete přihlásit třeba na robotiku nebo do školní kapely, a samozřejmě do dramaťáku a na debatní kroužek. A i ty semináře, které jsou dostupné v obou systémech, bývají v USA lépe zařízené. (Nejspíš i proto, že tím, jak bývají placený, mají prostě větší rozpočet.) Třeba v tom dramaťáku hrajou fakt známé a kvalitní věci a přidat se tam není sociální sebevražda. (Jediná výjimka potvrzující pravidlo, která je podle mě na té americké straně horší, je debatování, protože to tam všichni berou tak vážně, že z toho vysajou většinu tý zábavy, a ani bych se nedivila, kdyby se ti lidi jednou naštvali a skončilo by to duelem za soumraku jako v 18. století.) A víte, jak se třeba v Česku někdy jezdí na výlety se třídou, kde někde přespáváte? V USA se na podobný výlety většinou dostanete tak, že jedete se seminářem.

Školy v USA taky bývají větší, než ty české, často mají i 2000 studentů, a často mají i větší rozpočet, hlavně ty soukromé, kterých není málo. Uniformy sice nejsou tak časté, jako ve Velké Británii, ale na soukromých školách se objevit můžou. Školy taky většinou mají propracovaný merch, který se prodává na pozemku školy, vlastního maskota a školní motto. (Což je přesně tak směšný, jak to zní, ale je to tak.) Vybavením se škola od školy liší, ale na spoustě škol se běžně používají notebooky místo sešitů a je dost pravděpodobné, že toho americká škola bude mít asi miliardkrát víc, než česká škola, ať už jde například o školní kapli v případě křesťanských škol nebo o školní bazén.

Když už jsme u toho bazénu, na amerických školách se většinou klade velký důraz na sport. Tohle zrovna je věc, ohledně který mají všechny ty filmy docela pravdu - školy mají často nějakou nepřátelskou školu, a když zrovna proti té hrajou nějakej sport, jde fakt do tuhýho. Dále se sporty dělí na podzimní, zimní a jarní, což ve finále znamená, že třeba v plavání se soutěží jenom na jaře nebo v basketbalu jenom v zimě.

Další velkou věcí jsou plesy, na kterých se ve většině coming of age příběhů a wattpadových storek odehrávají klíčové momenty, takže je prostě nemůžu nezmínit. Plesy jsou na školách zpravidla dva, homecoming a prom. České názvy opět neexistují, prom se v češtině většinou označuje jako maturiťák, ale přesnej ekvivalent to taky není. (Žádněj ples na americký střední není přesnej ekvivalent většiny maturitních plesů v Čechách, protože ve srovnání s USA tady ty plesy vypadají jako scéna z Pýchy a předsudku.) Homecoming se koná zpravidla na podzim, většinou se tam nosí krátké šaty a dress code celkově není tak striktní, a předchází ho sportovní událost. Homecomingy taky mívají nějaké téma. Prom se odehrává zpravidla v zimě, nosí se dlouhé šaty, dress code je black tie, a můžou si na to koupit lístky jenom studenti posledního a předposledního ročníku. Když jste mladší, dostanete se tam jedině tak, že vás tam někdo starší pozve. A ano, takový ty věci, jako že si někdo vyrobí velkou ceduli se třpytkama, která se vás ptá, jestli s dotyčným půjdete na ples, se fakt dějou, a někdy jsou z toho hrozný dramata, když třeba čekáte, že vás někdo pozve, ale on se k tomu nemá.

V jiných zemích je taky, překvapivě, jiný známkování. Nejen, že třeba v USA se hodnotí písmeny (A, B, C, D a F. Známka E fakt neexistuje.), ale zatímco tady si může každý učitel vymyslet, od kolika procent bude dávat jakou známku, tam je to pevně stanovený.

Ale pojďme se trochu posunout od reálií. Ať už píšete o jakékoliv zemi, přestávky v ní určitě nejsou dlouhé třicet let. A ani pauzy na oběd. Upřímně jsem překvapená, že tohle tolik lidí nepíše správně, protože snad všichni tady jsme chodili aspoň na základku, takže víme, že taková typická přesávka má v Česku deset minut a v dalších zemích není o moc delší. A během tak krátké doby dost často stihnete jenom přejít z jedné učebny do druhé, a je naprosto nerealistické, aby za jednu přestávku postava stihla koupit svačinu, pozdravit se se všemi svými přáteli, pohádat se s love interestem, jít do nejbližšího obchodu koupit si flašku, tu flašku schovat do skříňky, usmířit se s love interestem, jít vyzvednout mladšího sourozence ze školky, založit nové náboženství, vyspat se s love interestem...

Když už mluvíme o tý škole, nemůžu nezmínit student x teacher vztahy. Ve zkratce je to minimálně střet zájmů, často i child grooming a/nebo nezákonná aktivita ze strany učitele. (Protože ne všude jsou zákony ohledně vztahů lidí 15-18 se staršími lidmi tak mírný, jako v Česku.) Pokud si o tom chcete přečíst podrobněji, doporučuju kapitolu o toxických vztazích. Taková druhá strana mince jsou teacher x teacher vztahy. Ty teda nejsou nijak morálně špatný nebo tak něco, samozřejmě vztah na pracovišti může bejt vždycky funky, dvojnásobně když se ti dva rozejdou, ale já si tu postěžuju na něco trochu jinýho. Asi v každým příběhu, kde se dají dohromady dva učitelé, se je jejich studenti snaží dohodit. Zkuste si představit, jak creepy a invazivní by to v realitě bylo.

A abych nezapomněla, co kdyby se to prostředí školy jednou stalo součástí děje? Co kdyby největší starost hlavní postavy aspoň v jedné kapitole byl třeba stres před testem z chemie a ne jestli se líbí tomu Bad boyovi, na kterého má crush? (Spoiler alert: Líbí.)

Peace out,

Hermione Weasley