Kapitola 23

1.4K 42 0
                                    

Caitlin:

Nevím ani už jak dlouho jsem dřepěla v tomto pokoji, který byl mým vězením. Nevypadal špatně, opět útulný tak akorát pokojít s osobní koupelnou a zabezpečenými okny, stejně jsme byli vysoko. Takže možnost útěku se mi vzdalovala. 

Pokoj byl vybaven bílou menší pohovkou, taktéž bílou postelí s jemnou přikrývkou, dále tu byla televize a skříň do, které jsem nekoukala. Obyčejný pokoj. 

Sedla jsem si před okno a zírala  ven, tam dolů kde je volný svět, ale moc hezké prostředí venku nebylo, pár narkomanů, opilců. Seschlé stromy, květy. Listy po zemi, vysypaný koš a polo rozmlácená lampa, tohle všechno se seshora dalo vičíst.

Po chvilce se ozvalo jemné zaklepání na mé dveře, otočila jsem urychleně hlavou na ně a pozorovala postarší ženu, která vstupovala dovnitř. Nesla pár igelitových tašek a tác s jídlem. ,,Dobrý den slečno, jsem vaše osobní opatrovnice." Řekla vřele s milým úsměvem. ,,Dobrý den." Opětovala jsem pozdrav bez emocí. 

Odložila tác na menší stolek a tašky na postel. ,,Jak se jmenujete? Já jsem Madison." Pousmála se mile a natáhla ke mně svou ruku: ,,Jsem Caitlin." 

,,Budu asi krom pana Raymonda vaše jediná společnice." Řekla smutně. ,,Proč tu musím být, proč se nemohu výdat s Bethany." Vychrlila jsem. ,,To já bohužel nevím, jen se o vás budu starat a občas, když budu moct, tak s vámi mohu  trávit odpoledne." Posadila se na postel a menším úsměvem: ,,Tykejte mi." Opět jsem posmutněla. ,,Dobře, budu ti říkat zlatíčko, sama děti nemám." Řekla ona smutně. ,,Jak to?" Věnovala jsem jí pořádný pohled.

,,Je to už spoustu let co jsem chodívala k jednomu přístavu krmit kačeny, našel si mě tam otec Raye. Hotová láska až za hrob, ale před pár lety umřel, slíbila jsem Rayovi, že se od sud neodstěhuji, když mu budu pomáhat, má mě jako nevlastní matku, není tak zlý jak to vypadá." Hýbla rameny a začala vytahovat věci z tašek. 

Moc informací najednou, točila se mi hlava, vytáhla pár sprchových gelů a šampón na vlasy: ,,Nevěděla jsem jaká je tvá oblíbená vůně, vzala jsem všechny." Zachichotala se a šla nejspíše do koupelny. Poté příšla zpět: ,,Tady máš čtvery osušky, budu ti je obměňovat každý týden." Opět odnesla do koupelny. ,,Hřeben snad bude vyhovovat." Ukázala a s úsměvem opět odešla. ,,Také mám nějaké balzámy na obličej, do koupele, mastě na bříško, aby nebyly strie. A vonné tyčinky." Usmála se. Bylo milé, že se tu ke mně chová někdo takhle mile. 

,,Jste moc hodná, co Bethany?" Pousmála jsem se nervózně. ,,Drahoušku, také mi tykej a koho ona má, tak to doopravdy netuším." Řekla smutně a pohladila mě po délce ramene dolů. 

Chvíli si semnou povídala, řekla mi, abych si kdyžtak vybalila věci a najedla se, že přinese za hodinu čaj, byla milá. 

**

Točilo mě to tu doslova a do písmene. Nenáviděla jsem každičký kousek tohohle pokoje, nenáviděla jsem všechny lidi v tomhle domě.  Chci zpátky, chci domů.

Vzlykla jsem již po několikáté a vpadla celým tělem do peřin. Postel byla sice měkká, ale žádný komfort zde nebyl. Mrzeli mě hádky s Jasonem.

Neměla jsem ani doklady, ani mobil, abych zavolala Jasonovi, vše jsem nechala doma v ložnici jen tak válet. Ovšem nikdo nemohl tušit co se vlastně odehraje.

Na dveře se ozvalo zaklepání. Do dveří strčila hlavu Madison s úsměvem, ale hned jak mě uviděla, odložila konvici  a hrnečky na čaj a mířila si to ke mně.

Jason

Stlačil jsem asi po páté tlačítko, které mělo vytočit Caitlin mobil. Přiložil jsem si mobil k uchu a čekal.

Vím, že jsem se v poslední době nechoval dvakrát nejlíp, ale už bude snad dobře.

Hovor mi nepřijmu, myslel jsem si, že bude na mě naštvaná. A tak jsem tlačítko stlačil znovu.

Přiřítil se Ryan: ,,Jasone." Křikl udýchaně. 

Típl jsem hovor, který stejně nebyl příjmut a věnoval mu svou pozornost.

,,Mezitím co jsme ve skladu u nás doma byla návštěva." Odkašlal si, skoro jako kdyby neměl žádnou fyzičku: ,,Co to meleš? Jaká návštěva?" Nechápal jsem. ,,Zatím co zabíjíš Raymondovi lidi, tak nám někdo unesl Caitlin, Bethany a Lila trefili něčím po hlavě, před chvílí mi volal úplně vystresovaný Fredo, že holky nikde a Lil na zemi u zadního vchodu."  Vyslovoval vše tak rychle, že jsem se divil, že to pobírám.

Hrklo ve mě, srdce se mi rozbušilo. ,,Ne to ne." Podíval jsem se na mobil, který jsem stále držel v rukou a znovu vytočil číslo, které patří mé milované Caity. ,,Pojď honem, pojedeme rychle domů." Křikl a běžel směrem za sklad, kde mám své auto. ,,Jasně." Kývl jsem a rozběhl se za ním.

Telefon jsem stále držel u ucha, když jsem nasedal do auta.  Nastartoval jsem a už po několikáté se mi ozval hlas operátora, že volaný účastník není u telefonu.

,,Tak co?" Zeptal se vyděšeně Ryan. Třískl jsem mobilem o palubní desku a rozjel se plnou rychlostí. ,,Nic, nebere to."  Rozklepal jsem se, úplně šíleně jsem byl vyděšený co se stalo s mýma holčičkama, tedy s Caity a miminkem, přál bych si holčičku.
,,Jasone v klidu." Řekl chápavě Ryan.

Nemohl jsem být v klidu, nezvládal jsem tuhle situaci, doufal jsem, že uvidím Caitlin sladce spát v naší posteli.

*

Vypl jsem motor a urychleně vystartoval z auta. Dveře do domu byli otevřeny, takže nás Fredo asi zahlédl.

,,Fredo?" Křikl jsem a mezitím mě doběhl i Ryan.  ,,Tady Jasone." Odkřičel na zpět.

Zamířil jsem po hlase do obýváku. ,,Co se stalo?" Byl jsem vyděšený. ,,Já, Já nevím." Řekl probouzející se Lil, měl oteklé oči a mnul si hlavu. ,,Musel jsem dostat  pořádnou cihlou." Řekl znovu.  ,,Zavolejte mu doktora." Rozkázal jsem. Ryan kývl a vytáhl mobil.  ,,Kurva." Vykřikl jsem a kopl do konferenčního stolu, momentálně jsme neměli nic.

Vyběhl jsem do patra, kde máme pokoje a zamířil k nám. Vytáhl jsem znovu mobil a vytočil Caitlin číslo, potřeboval jsem vědět zda ho má u sebe nebo ne.

Ozval se tón její oblíbené melodie, který mi nastavila.  Teď jsem se cítil nejvíc v hajzlu.  Neměla u sebe Nic, žádné stopy po lidech, žádný vzkaz. Nic. Snad si Lil vzpomene.

Přešel jsem k její kabelce a vytáhl mobil. Típl jsem u sebe hovor a rozsvítil její.  Také Nic, žádná příchozí zpráva ani hovor kromě mě. Odložil jsem mobil vedle. Našel jsem zde i její peněženku, kde měla doklady. Všechno bylo ztracené. Na policii jít nemohu.

Vše jsem nechal ležet a běžel za klukama dolů. ,,Je to v háji, Caitlin nemá u sebe ani mobil."

,,Bethany jo." Řekl najednou Fredo a koukal se do mobilu. Šel jsem k němu blíž: ,,Myslíš to vážně?"  Zvedl hlavu a pousmál se: ,,Ano."

Přijal hovor a dal ho nahlas.

,,Fredo?" Zašeptala divným hlasem Beth. ,,Ano zlato, jsem tu. Kde jste. Mám tě nahlas. Popis nám úplně všechno co víš." Vyhrl rychle Fredo. ,,Nemůžu moc mluvit. Nevědí, že mám mobil." Znovu zašeptala: ,,Jsme vysoko, když se podívám z okna je tu plno feťáků a různých odpadlíků, vysypané koše. Když nás přivedli měli jsme čest s nějakým Raymondem nebo jak se jmenoval. Dal mi nějakou mou opatrovnici. Caitlin Řekl, že dokud neporodí a nenauči se slušnému chování, tak jí odsud nepustí." Vzlykla.  Krev ve mě doslova vřela: ,,Kde je Caitlin, je v pořádku?" Vyhrkl jsem: ,,Nevím, nejsme spolu." Rozplakala se. ,,Já chci domů Fredo, bojím se." Tohle drásalo srdce i mě. ,,Neboj se, nech si zapnutý telefon, vypni si všechny možný zvuky a pečlivě mobil schovej, třeba pod polštář nebo do povlečení, hlavně aby ho nenašli. Nasdílíme si vaši pozici. Miluju tě lásko moje a přijdu si pro tebe." Řekl Fredo sebejistě. ,,Dobře, ale prosím tě rychle, mám vybitý mobil." Další komplikace: ,,Jsi v pořádku, že jo." Ještě se zeptal. ,,Ano jsem."  A poté se přerušil hovor.

,,Špatný signál?" Vykřikl Fredo. Dal jsem si hlavu do dlaní.  ,,Nevím jak tohle skončí." Řekl jsem já.

He waits II. ✔️Where stories live. Discover now