I Love MaTTem

Dvacátý první Mattem

„Budíček nevěsto! Hádej kdo se dneska vdává!"
„Hej, děláš si ze mě srandu? Počkej co." „No ano, už ti je líp? Včera jsi byla trochu bledá. Moc se v tom vážně nevyznám, ale svatba by se dala ještě možná odložit Ellie..." Ve chvíli, kdy to dořekla se mi opět zamotala hlava a před očima jsem viděla to co včera, akorát na střední.
První tři ročníky byly shrnuté v podstatě nudně, až v tom maturitním jsem byla vidět já s Matym.
Poté tam byl vidět maturitní ples. Jo, to jsem vám asi neřekla.
Když byl maturiťák a většina z lidí už mělo něco v sobě za mnou přišel jeden můj spolužák a políbil mě. Ne nespolupracovala jsem, ale jako správná alkoholička jsem ho ani neodstrčila.
Maty byl díky bohu v tu chvíli ZATÍM střízlivej, takže můj nápadník skončil na zemi. A přesně z tohohle momentu jsem kousek viděla, jak to říct, před sebou?
Střední škola byla za mnou a já věděla co přijde potom. Asi dva měsíce jsem si v mezi čase ve třeťáku přivydělávala jakk psycholožka.
Já už od malička ráda pomáhala lidem, takže tahle brigáda pro mě byla jako stvořená.
Viděla jsem sebe a naproti mně seděla jedna paní, která za mnou chodila se vším. Byl tam zrovna případ kde mi říkala jak se jí ukazoval celý její život. Ale ne v celku jako těsně před smrtí. Jen po kousíčkách.
Chtěla jsem vidět víc, nemohla jsme si vzpomenout, co se s ní vlastně stalo nebo jak to pokračovalo.
Jenže jsem se probrala a viděla opět jen Olívii, která mi mávala před obličejem.
Když zjistila, že vnímám, vychrlila na mě všechno, co musíme stihnout.
Koukla jsem se na hodiny, byly čtyři hodiny ráno a obřad začínal v devět. No moc času nemáme.
Šla jsme se obléknout a alespoň trochu si rozčesat vlasy aby to ta kadeřnice neměla tak těžký, ranní hygiena nesměla chybět. A poté se stačilo už jen nasnídat a vyrazit.
Olívie mi stihla připravit k snídani ovocnou misku a já pri jezení stihla odepsat několika šťastlivcům v directu.
S Olívií jsem přišla do kadeřnictví a velmi sympatické paní v rohu místnosti, sdělila mé přání.
Když bylo v rámci možností ticho zavřela jsem oči a zamyslela se nad tou paní, kterou jsem viděla v těch snech.
Po chvilince, se mi začalo vše vybavovat.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

. Baf

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Dělám si srandu, nepřišla jsem vůbec na nic. Mezitím, než jsem si uvědomila, že mé skvělé přemýšlení, je k ničemu, mi kadeřnice z vlasů udělala, to co jsem chtěla a usmála se na mě.
Poděkovala jsem, zaplatila a tentokrát jsem do ruky vzala mobil já.
Olívie se posadila místo mě na židli a paní se jí na hlavě pokoušela vytvořit něco co si vybrala ona.
Opět se našlo pár šťastlivců, které jsem obdarovala mojí odpovědi, ale také pár úplně stupidních lidí, které jsem si musela bloknout. Direct už mi místo 99+ zpráv ukazoval jen 28 a já byla velice nadšená.
Když jsme viděla, že kadeřnice už je skoro hotova, odpověděla jsem i na zbývající zprávy, ale tentokrát v rychlosti, abych to měla z krku.
No a až pak mi došlo, že ještě dneska tam bude mnohem víc zpráv, než teď, které budou znít "gratuluju k svatbě! Moc vám to přeji" atd.
Z mého přemýšlení mě vytrhla Olívie která momentálně zaplatila. Obe dvě jsme se nakonec vydaly pro šaty.
I s šatami v ruce jsem se vydala k autu.
Olívie už seděla na místě řidiče. A já mezitím pozorovala jak moc se k sobě hodí lodičky, šaty a závoj který jsem si vybrala. „Je to skvělý, bude ti to slušet. A teď už nasedej, cesta tam trvá hodinu a půl!" Odvětila Marťa hned, co viděla můj pohled, ve zpětném zrcátku.
Vrhla jsem na ni zoufalý pohled a přesunula se na místo spolujezdce.
Vážně takovou nudu jsem v životě nezažila. Teda pokud se nepočítá hodina matiky a včerejší monolog, protože to byl vážně otřes.
Zapište mě prosím do Quinesovi knihy rekordů za nejvíce položenou otázku, cituji „Už tam budem?" Olívie ze mě byla na nervy, ale já říkala že se budu nudit!

„Konečně!" Vážně by mě zajímalo co mi Marťa dala do toho ovoce.
Hned potom, co jsme dojely za mnou přiběhla Nela. Měla jsem s ní sraz ještě před tím, než to začne, aby mi pomohla něco doladit.
Dle toho, co mi řekla Olívie, kluci teprve vyjeli. Bylo 6:59 takže, no ještě chvilku máme.
„Nel podej mi stíny!“ “Potřebuju rtěnku!“ „Sakra kde je ta řasenka!“ „A tvářenka?!" „Podejte mi někdo už sakra ty stíny!“ „Holky klid!“ Už mě z nich bolela hlava, sice jsem se tomu smála, ale nedalo se to vydržet.
„Zaprvé, stíny jsou tady, zadruhé řasenku mám v kabelce ta nejmenší kapsa a tvářenka je tady. Máte už všechno doufám.“ „Jojo, díky."
„Holky to je nádherný!“ poděkovala jsem, jen co ty dvě skončily s prací.
„Takže si to shrneme.“ „Vlasy?" „Hotovo.“ „Make-up?“ „Hotovo.“ „Boty jsou támhle, závoj u šatů s šaty si jdeš teď vzít, máme vše!“
Jen co to Nel dořekla, začala jsem si opatrně oblékat šaty a Olívie mi zatím dávala závoj.
Holky na tom po chvíli nebyly jinak, obě už byly oblečené do též nádherných šatů, s nádhernými účesy a make-upem.
Bylo 8:34 a já začínala mít trému, k oltáři mě bude vést otec, kterého pozvala má matka, jen kvůli tomu, aby mě nevedl někdo cizí. Někdy tu ženu vážně nesnáším.
Najednou začala hrát hudba a já věděla co nastane. Otec mi podal ruku, já ji opatrně přijmula a vyšli jsme vstříc sálu.
Již jsme prošli chodbou a já viděla Matyho jak se na mě usmívá. Úsměv jsem mu opětovala. A stále se pokoušela nic nezkazit.
Teda spíše se nesmát Morvesákům, kteří se tam pošťuchovali. No, úsměv jim spadl hned, jak se podívali na mě.
Teda kdyby jim spadl jen úsměv, ona jim spadla celá brada.
A na mě se v tu chvíli koukali dva blázni s otevřenou pusou. Usmála jsem se i na ně a svůj pohled zpátky zaměřila na Matyáše, který byl ode mě už jen pár metrů. Otec mě pustil a šel si sednout.
Já se mezitím postavila přímo naproti Matymu. „Sluší ti to." Usmál se na mě ještě víc než před tím. "Tobě taky."
Oddávající řekl vše, co mě nebavilo poslouchat a konečně přišlo to důležité.
„Táži se Vás pane ženichu Matyáši Tomko, zda vstupujete dobrovolně do šnatku se zde přítomnou paní Ellie Wills?"
„Ano" řekl Maty a já si v duchu oddychla.
Oddávající se zeptal na to stejné i mě, po odpovědi „ano" i z mojí strany prohlásil sňatek za právoplatně uzavřený. S Matym jsme si vyměnili prstýnky. A už chyběl jen polibek. Byli jsme však přerušeni.