I Love MaTTem

Sedmnáctý Mattem

O dva dny později

Když jsem se ráno vzbudila divila jsem se a to dost. Jelikož už byli všichni vzhůru a vypadalo to, že na mě nic nechystali. Šla jsem si rychle udělat ranní hygienu a poté se nasnídala. Následně se šlo se k moři. Chtěla jsem si to užít, protože je to naposledy.
Skákali jsme ve vlnách a stavěli hrady z písku jako malý děti. Když už jsme byli v apartmánu a po obědě začala nuda a tak nás napadlo že si zahrajeme flašku. Ano doopravdy mám na mysli tu hru pro puberťáky. „Točim!" Zařvala najednou Nela aby byla evidentně dost slyšet. „Pravda nebo úkol" Řekla po tom, co vytočila Matyho. „Úkol" odpověděl.
Upřímně jsem o celkem dost zbystřila a poslouchala co musí dělat. „Jdi ven a zakřič, že jsi gay." Fajn, tak to jsem od Nelči nečekala. Ale musela jsem se zasmát. I když mi to i trochu vadilo ale jen trošku. Úkol samozřejmě splnil a hrálo se dál. Když jsme skončili šli jsme si dobalit věc,i protože letíme celkem brzo ráno. Už v osm hodin! Radši jsem šla hned spát. Samozřejmě až po večeři.

DALŠÍ DEN

V klidu jsem si spala a taky by to tak i zůstalo kdyby do pokoje nepřiběhli Morves a nezačali řvát budíček. Hodila jsem po nich polštář a začala válka.
Když se konečně uráčil pomocí polštáře vzbudit i Matyáš. Musela jsem toho nechat. Nebo spíše mě objal tak silně, že jsem se nemohla ani pohnout. A spal dál. Ale válka furt neskončila. Teda ne ze strany Nikolase a Honzi. Nela byla asi v obýváku. Jeden z polštářů mi přistál v obličeji a tím pádem i Matymu a ten se naštval. Vstal z postele vzal polštář a šel směr kluci. „Hups to mohlo bolet." Uchechtla jsem hned potom co Maty silou hodil každýmu polštář do obličeje.
Ale nejspíš je to nebolelo. Jak jsem to poznala? Oba dva chytli výtlem a začali opět řvát budíček. Pak už jsem se začala taky smát. A hned po mně Maty s Nelou, která zrovna přišla. Hned co ti tři odešli z pokoje, jsme se s Matym převlíkli, nasnídali se a připravili na odchod.

O TŘI HODINY POZDĚJI

Seděli jsme v letadle a konečně tam nebylo žádný dítě, který by řvalo, a já mohla usnout. Konečně.
V Praze jsme se museli rozloučit s klukama a Nelou protože ti jedou do Ostravy a nemohou se zdržet. Celkem mě to mrzí, ale nic s tím neudělám.