I Love MaTTem

Devátý Mattem

O dva týdny později

Bylo to tady. Den D, na který jsem se připravovala dny, jen kvůli tomu, že má matka má v očích nehorázně přesvědčivou jiskru. „Trénuješ už dva týdny! Já tě i přesto ani jednou neslyšel a ty mě nechceš pustit ani na tu soutěž?! Tak na to zapomeň!" Matyáš již od rána plnil mou hlavu podobnými argumenty, jen kvůli tomu abych ho vzala s sebou. Lístky byly totiž vyprodané a jediná možnost, která mu zbyla, byla, že bych ho vzala s sebou jako doprovod, rodinu nebo takovou tu podporu.
A já i přesto se snažím ty jeho poznámky vytěsnit z hlavy a snažit se v hlavě si zazpívat u po sté písničku, která mě začíná po těch dvou týdnech již pomalu štvát. „Zatraceně!“ vyjekla jsem když jsem di uvědomila, že ty šaty, které jsem si na sebe dnes plánovala vzít mám na boku trošku roztrhané. „Musím jít nakoupit.“ Řekla jsem rychle, ze stolu schmátla peněženku i mobil a vybíhala z domu. Do začátku soutěže zbývaly už pouze čtyři hodiny, nákup bude trvat minimálně dvě hodiny, cesta tam půl hodiny, vlasy i makeup hodinu a zbývá jen 30 minut! „Brzdi proboha, klid ano? Klid.“ Matyáš mě doběhl a následně jsme se oba dva rozešli do obchodního centra. „Promiň zlato, ale ty si neber, žlutá ti nesluší.“ „Stejně nemají moji velikost.“ Jak jsem si myslela, dvě hodiny mi trvalo, než jsem narazila na perfektní kávové šaty bez ramínek i s mojí velikostí.
„Vypadáš nádherně, ale už bychom vážně měli jet.“ Hlas mého přítele v černých riflích a košili mě vyrušil z prohlížení samy sebe v zrcadle. Nechybí tomu ještě něco? „Psaníčko!“ „Napsala jsi mi dopis?“ K tomuto jsem se neměla jak vyjádřit a ze skříně popadla černé psaníčko, do kterého jsem přihodila peněženku, mobil, parfém a následně při zamykání domu i klíče. Nakonec jsem Matymu povolila aby jel se mnou, ale.to hlavně, protože by mi s tím nikdy nedal pokoj. Byla to taková rychlo soutěž. Všichni odzpívali to, co měli se snahou to zvládnout co nejlíp a o hodinu později už se hlásili kdo se umístil na jakém místě. Já za mé stříbrné místo byla ohromně ráda. Matka měla pravdu, bratr by byl na mě pyšný.