I Love MaTTem

Osmý Mattem

Další den jsem začala s tréninkem mého zpěvu. Již dva roky jsem nezpívala a můj hlas mi přišel jako hromada knih, která je skrytá na půdě, zanesená vrstvou prachu. Měla jsem 13 dní na trénování, ale přesto má nervozita stoupala. Jakmile jsem matce potvrdila mou účast, šla mě do soutěže přihlásit, ale ještě předtím se jí v očích mohla jiskra značící radost. Ta jiskra, kterou jsem v jejich očích neviděla už zatraceně dlouho. Mimoděk, zrovna dnes nebudu ani na trénování moc času, protože má milá matka se usmyslela, že na soutěž nesmím za žádnou cenu přijít v roztrhaných džínách a ošemetném topu. Zkráceně a prostě, dnes jdu kupovat šaty s osobou, se kterou jsem naposledy nakupovala rohlíky v devíti letech. „Mami, nejdeme na módní přehlídku, jen do obchodu, který jen tak mimochodem za tři hodiny zavírá!“ „Už jdu!“ Máma rychle přicupitala do předsíně na svých podpatcích a já se svými teniskami vyšla z domu. Autem jsme dojely před údajně nejlepší obchod s šaty na jisté události a okamžitě se začaly rozhlížet po zboží. Tedy jen máma, já se snažila neskolabovat z vydýchaného vzduchu, který byl uvnitř. Jak jsem po chvíli zjistila, matce se líbil úplně jiný druh šatů, než mě a tak se nákup o určitý čas prodloužil. „Co tyhle? Proboha neříkej mi, že nemáš ráda bílou barvu.“ „Miluju bílou barvu, ale ještě se nevdávám!“ „A co tyhle černé?“ „Zabila jsi dalšího pavouka nebo?-“ „Jseš zase vtipná viď, tyhle modrý? Koukej na ten pěknej výstřih!“ „Mami máš mě za děvku?“ „Tyhle červený?“ „Nebo za jeptišku?“ „Zelená je asi špatná volba, že.“ „Ještě jsem se nereinkarnovala do housenky, pro správnou volbu dej tomu pár let.“ „Elleanor!“ „Co tyhle vínový, mami?“ „Vem je a jdeme, ještě musíme najít boty, to je taky práce s tebou!“