I Love MaTTem

Čtrnáctý Mattem

O týden později

Ráno jsem vstávala asi ve čtyři hodiny.
Udělala jsem si ranní hygienu a osprchovala se. K snídani si dala müsli a už jen stačilo čekat u mobilu. Jenže to mě po chvíli omrzelo, měla jsem ještě hodinu do odjezdu vlaku který nás odveze na letiště a tak jsem šla k Matymu domů. Přeci má to hned vedle mě. A co kdyby zaspal? Byla jsem u jeho dveří a zazvonila na zvonek. Nic se nedělo a tak jsem si ještě zaběhla domů pro náhradní klíče od jeho bytu, které jsem lehce vyfasovala.
Opět jsem přišla k jeho dveřím a odemkla je.
Bordel, bordel, bordel jak jinak. Měla bych mu taky někdy přijít pomoct s úklidem. Ale Matyáše jsem neviděla nikde. Šla jsem tedy k němu do pokoje a raději nekomentovala ten nepořádek, který se nacházel tam.
Nalezeny spící Matyáš pro mě nebyl novinka a tak jsem ho hned po vyfocení vzbudila. Klidně bych ho polila vodou, ale jelikož nám měl za půl hodiny jet vlak tak jsem plány změnila a radši Šípkovou Růženku jen políbila. Jakmile se vzbudil sedl si a podíval se na mobil. Já se na něj jen s úšklebkem koukala. Když jsem mu po chvilce objasnila celou situaci, vystartoval z postele a namířil si to do koupelny. A já měla chvíli jen pro sebe a jeho mobil. Bohužel nic zajímavýho, nepodvádí mě a ani se nechystá spáchat sebevraždu. To je zlý. Najednou jsem uslyšela kroky a tak jsem rychle odložila jeho mobil. Bylo pozdě. Ale on se na mě jen v klidu usmál s kartáčkem v puse a mobil si dal do kapsy.
Tohle není normální. Určitě má něco v plánu. Už jsme byli připraveni vyrazit na zastávku. Takže jsme opustili jeho dům a vyšli.
Na letišti už jsme viděli kluky a Nelu. A tak jsme šli za nima. Letadlo nám letělo ani ne za hodinu takže jsme měli čas vyfotit pár fotek a utvořit si tak další zážitky. Hodina uběhlo hrozně rychle a už jsme seděli v letadle a díky bohu, že u sebe. Ale to neměnilo nic na tom, že o sedačku před námi bylo malý dítě. Ty by neměli normálně do letadla pouštět, vůbec jsem nemohla usnout. Letěli jsme asi dvě hodiny ale i tak to bylo k nevydržení. A nebyla jsem jediná které vadil pláč, nářek a další žvatlání toho dítěte.
V Itálii jsme šli do našeho hotelu, apartmán jsme měli všichni společný, ale pokoje už ne. Já a Maty jsme spali spolu v manželské posteli. Vedle nás na samotné posteli Honza. A v obýváku na gauči spal Niky s Nelou.
Bylo to tam strašně hezký, měli jsme balkon takže fotky byly úžasný. Na oběd se nám nikam nechtělo a tak jsme si uvařili čínskou polívku. To nejlepší co může bejt. Po obědě jsme si šly lehnout. A i když jsme chvíli byli na mobilu, tak jsme všichni do jednoho usnuli.
Já jsem se probudila v sedm večer bohužel jako první. Bezva.
Po chvíli opakovaného civění do stropu za mnou přišla Nela, že můžu jít k ním, protože jsou již vzhůru. Já však nešla a dál se nudila, bezdůvodně.
Po chvilce se vzbudil i Pat a Mat. Neboli Maty a Honza. Myslím si, že mají nový přezdívky, podle toho co předvedli oba dva to k nim sedí.
Nejdřív mi spadl mobil, když jsem se posunula na posteli a drkla do něj loktem, takže rána jako z děla. Bylo jasný že je to vzbudí, jenže Nejprve spadl z postele Matyáš a za ním hned Honza.
Myslela jsem že se udusim smíchy, při pohledu na ně.
Potom co jsem se uklidnila a ti dva na mě přestali vrhat vražedné pohledy jsme si začali povídat a o hodinu později šli opět spát.
Ráno jsem vstala jako druhá. První byla Nelča. Která závislačila na mobilu. Když se vzbudili i kluci mohli jsme se konečně v klidu nasnídat a to společně. Následně jsme šli k moři, které nebylo nijak daleko, ale bylo naprosto úžasný.
Na oběd jsme si zašli jen rychle do města. A pak do apartmánu se osprchovat. Protože ten písek bychom ze sebe později nedostali.
Asi v sedm hodin jsme šli zase k moři. Ale tentokrát bez Matyho.
Říkal, že mu není dobře. Chtěla jsem tam s ním zůstat ale Honza se nabídl za mě.
Večer u moře to bylo fajn, i když bez Matyho to nebylo ono. Měla jsem na sobě už jen letní volné šaty přehozené přes plavky. Jelikož už jsem byla suchá a do moře se mi už moc nechtělo. Seděla jsem na dece, sledovala Nikyho jak si hraje se svou sestrou ve vodě a najednou jsem za sebou uslyšela Honzy hlas. „Ellie pojď se mnou.“ „Cože? Proč? Děje se něco? Kde je sakra Maty?“ začala jsem mu pokládat otázku po otázce a mezitím ho následovala. Na žádnou z otázek mi však nechtěl odpovědět a tak jsem nakonec raději mlčela, abych se v nejhorším případě nestresovala zbytečně.