Deník na trip, trip na deník

28. Den - Poslední den ve škole

Tak s touhle školou jsem už definitivně skončila. Dneska mám až od 11:40, ale vstala jsem brzy, abych se v kanceláři zeptala na Graduation test. Dozvěděla jsem se o tom včera, skvělý. Jsem tu měsíc a dozvím se úplnou náhodou od random studenta, jestli jsem ho dělala. No jasně, že ne! Nikdo mi o tom neřekl. Zeptala jsem se Chelsea, jak to s tím je. No vzhledem k tomu, že byli poslední termíny ve středu, mám asi smůlu. Přesto jsem si to tam nakráčela, protože tuhle *sprostý slovo* školu budu splácet ještě sakra dlouho.
V životě jsem tu nemluvila s víc nepříjemným chlápkem. Úplně mě poslal do háje, protože se mu očividně nechce nic řešit. Navíc mluvil o Cambridge testu, ale ten se musí platit. Šlo vidět, že mi rozumí, ale lenost byla silnější. Jsem na něj pěkně naštvaná. Idiot.
poslední den, tak jsem se šla projít po mojí oblíbené trase po State Street. Koupila jsem v Marshallu dárkovou tašku na dárky pro rodinu a v nejlepším papírnictví na světě kovový brčka (Kámo ten Amazonský prales a spol?!)
Sedím za školou a dělám úplný prdlajs. Jen nasávám tu atmosféru kolem. Z větší části je to kouř cigaret a trávy, protože za školou je jediný místo, kde se může kouřit v celé Santa Barbaře. To se mi na tom městě hodně líbí. Nikdo tu nekouří, všude se nesmí kouřit a jediný kdo tu hulí jak fabrika jsou studenti z ostatních zemí.
První hodinu jsme měli v plánu hodně věcí. Vlastně tu dneska jsem jenom proto, že se chci naučit něco dokud můžu, jinak moje docházka je uzavřená. Hodně lidí to zatáhlo, takže je třída poloprázdná.
Sice jsme měli v plánu spousty věcí, ale počítač stávkoval. Super, mi neříkejte, že nemáte na nový, když tu máte studentů jak smetí a za vaše ceny máte speciální místo v pekle.
Takže jsme dělali projekt, koneckonců jako každý pátek. Tématicky na Santa Barbaru, ale místo toho jsme si povídali a fotili se a dělali blbosti. Je to poslední den pro mě, Hippoa (Fracie) a Yumi (Japonsko). Dali jsme Kahoot a rozdali se certifikáty.
No vy jste snad spadli z Marsu nebo co. Ne, fakt na to nemám to řešit. Moje vysvědčení je sen, mám áčka a i ápluska. No a pak jsou tady volitelný předměty, které jsem si vyměnila snad víckrát než ponožky. Takže pronunciation za A, díky Jone. Po pronunciation jsem měla pronunciation through Music, proč mám pěkně prosím B??! Jako fakt jsi mi dal B ty dědku jeden šílená? Mám u tebe 100% docházku a několikrát si mě chválil, že mi to jde. No a poslední jsem si dala Art crafting, nebudu ani komentovat. Ještě teď mám prsty od inkoustu, ale mám tu napsanou 0% docházku? Takže za F! Já mám F z blbýho kreslení? No to si že mě děláte dobrý den. Nakráčela jsem si to do kanceláře, jakože Kámo brácho, kde jsou moje Áčka? On tam pořád měl směnu ten blbeček z rána, no jenom jsem ho uviděla, hned mi to bylo jasný. Nohy na stole, koukal na seriál, těžkej nezájmem. Slušně jsem ho poprosila o přetisk, že já tu docházku mám v pořádku. "No tohle není můj problém, to si zajdi za učitelem, naschle." No já jenom umírám jakej je to debil. Žádný učitelé v budově nejsou a dveře jsou už zamčený. Kašlu na to, já na to už nemám.
Chvíli jsem čekala na moji Francouzskou borku, ale mezitím jsem potkala jinou holčinu z Conversation Cafe, Japonku. Bože jak já ji miluju, ona se nedokáže přestat smát. Mě bolí pusa za ní, jak moc se šklebí. Nakonec jsme všechny tři šli na oběd. Cestou však jedna narazila na svého učitele, Alexe. Tohle že je učitel? Já myslela, že je to student a pěkně hot student. Chtěla po něm telefonní číslo pro nějakou zase její kámošku. Hm, já myslím, že je gay.
Chvíli jsme všechny kecali nad nachos v Public marketu a pak nás Japonka opustila.
Kousek od školy je nádhernej park, ale fakt nádhernej! Jen tak jsme tam my dvě seděli na trávníku a koukali před sebe na jezírko, smáli jsme se tomu jak jsme vtipný a najednou myš, ne krysa, ne potkan! Co to sakra? Je to fakt odporný a proběhlo to kolem nás přímo do. Na strom? Ono to vylezlo mezi listy palmy! Haha, tohle nebudou kokosový ořechy.
Ještě další věc, já myslela, že ta želva na šutru ve vodě je soška. Je jich tu víc, aspoň dvacet! Plave si to tu v jezírku s kačenkama.
Jsme až tak zaujatý do libovoučkých fotek, co tu házíme spolu, až jsme stratili pojem o čase. Večere! Do*rdele! Utíííkeeej!
Hm, ujel.
Přišla jsem domů pozdě. Psala jsem Fathii smsku v autobuse, že se zdržím. Já vím, že jí to nevadí, je totiž úžasná, ale ráda bych přišla včas a dala sprchu nebo tak. Ups.
Domů jsem se přiřítila úplně nechutná a pořád jsem nezpracovala systém autobusů. Vyjdu schody do obýváku jak kdyby hořelo a wow. Prostě páni! Napříč celým obývákem jsou prostřené stoly, vyzdobené, nastrojené, všechno. Je tu Fathia, Jason, Fathii táta a kamarádka a Eleonora. Dakota se mnou šla do pokoje, rychle jsem na sebe hodila šaty a přendala dárky do tašky, kterou jsem dnes ráno koupila. fuj to je vošklivý, eh nevadí.
Všichni jsme zasedli ke stolu a bylo to úžasný, to jídlo. Fathii táta byl dříve kuchař a o všechno se postaral. Povídali jsme si a bylo to příjemné, ale co by to bylo za den, aby se to zase netočilo kolem El. Vždycky rozhovor přesměrovala na sebe. Oka blblo, tebe už nikdy víc, zvedla jsem se a šla pro dárky. Jasona to moc nevzrušovalo, ale Fathia byla strašně nadšená z dárku pro malou Rose, pro sebe, pro Dakotu a Jason je prostě Jason.
Zakončili jsme to cheesecakem, pár drby a šlo se spát. Byl to dlouhý den, bude mi to chybět.