Deník na trip, trip na deník

Šestý den - Sorry I'm late

Dnešní ráno bylo docela aprýlové. Moc neumím se svým novým mobilem. Budík nezazvonil a já si vesele spala dál, protože po včerejšku jsem byla dost unavená. Když jsem se vzbudila v 7am, vystřelila jsem jako dělová koule. Bylo to poprvé, kdy jsem jela do školy sama, protože Fathia mě zatím pokaždé vzala autem. Nevěděla jsem kde je zastávka směrem do SB a když jsem ji našla, bylo už pozdě. Řidič se cestou do města ještě na nějaké zastávce autobusu zastavil a prostě odešel. Pak se za nějakou dobu vrátil a jel zas dál. Občas nerozumím tomu, co se tu kolem mě děje. Spíš 24/7 tomu nerozumím. Když jsem doběhla do třídy, sedělo tam asi jenom 7 lidí. Tolik zbytečně prolitého potu, kvůli tomu.
Měla jsem tři jeden a půl hodinové lekce po sobě. Vyšťavená jak citrón.
Do teď jsem se snažila být nenápadná. Hezky se učit z povzdálí, žádný hroty. Učitel na mě ale musel upozornit, že? Když něčemu nerozumím, nebo mi to připadá trochu stupidní, tak zvednu jedno obočí. Je to prostě zvyk. "Pokaždé, když tě takhle vidím Æléna (takhle vyslovují mé jméno), tak mám pocit, že netušíš o čem mluvím. Jak to děláš? Ukaž mi to, mě to nejde." Celá třída se pak na mě otočila a zkoušela to po mě. Rudá jak pavián. Thanks teacher. Hodně se se mnou baví jeden Portugalec a myslím, že hraje rugby. Dneska se mě zeptal kolik mi je a vypadlo z něj, že si celou dobu myslel, že mi je tak čtrnáct možná patnáct. To se neslýchá každý den.
V mobilu má každý applikaci, která nám připomíná kdy máme hodinu, s kým, kde a co je to za hodinu. Ředitelka mluvila první den o volitelných hodinách. Nějak jsem to nezpracovala, protože nikdo z nás si nic nenavolil. Každopádně kamarádka má hodinu kytary, spolubydlící má malování a já mám výslovnost? Jako vážně? Já do teď myslela, že to má každý, protože mi to připadá jako důležitá součást výuky. Radši bych šla ale na hodinu koukání do země, protože ta francouzská banda ignorantů, co tam dneska kolem mě seděla, si zaslouží jednu pořádnou. Většinu času ve všech hodinách se pracuje ve dvojici, takže když si vedle vás sedne nějaký máčo se siberkou v držce a mobilem v ruce, rovnou to zabal a leť domů.
Po škole jsem se šla projít a klasicky jsem pak nestihla autobus. V Česku, když je nějaká zastávka na znamení, zmáčkne se jednoduše STOPka a autobus na následují zastávce zastaví. Tady se tahá za provázek a autobus ti zastaví ihned. Věděla jsem to? No jasně že ne. Řidič mě pomalu vykopnul uprostřed pouště. Autobusy mají mezi sebou velké rozestupy, takže jsem si udělala menší procházku.
Šla jsem si jenom udělat domů toasty a chtěla jsem se vrátit zpět do města na akci konverzace v kavárně, pořádanou EF studenty. Usnula jsem a zapomněla, že jsem slíbila Eleonoře společnou cestu z města domů. Vypadala naštvaně.
Dneska vařil Jason. Koupil všem burgery z Californského Fast-foodu a mám v bříšku jako v pokojíčku. Tím jsem zakončila dnešní den, žádný velký vzrůšo, jen se obávám zítřka. Možná se píšou testy, co všechno jsme se naučili za ten týden a následně Podle toho se přehází úrovně třídy. Vážně se bojím, nevím proč.