Deník na trip, trip na deník

Desátý den - When Sun goes down

   Pondělní. Kdo to vymyslel? Ráno jsem vstala stejně s El, protože mám bobky z testu. Tentokrát nestíhala ona, tak jsem si jen pila čajík a užívala si, jak nestíhá někdo jiný. Vyučování mám od 14:40, ale sraz máme spolu ve 12 na oběd. Učení vypadalo tak, že jsem víc volala v češtině, než se učila v angličtině. Po dvou hodinách jsem to vzdala a vyrazila za El. V autobuse jsem si přečetla pár slovíček a snad to stačí, naivní.
   Oběd vypadal nějak tak, že ona koukala na to, jak si dávám zmrzlinu. Byla sakra dobrá, slaný karamel banán. Dali jsme si dlouhou procházku k pláži. Tam jsem jí udělala pár zabijáckých fotek na IG a otočila jsem to do školy. Do toho kopce to šlo hůř než dolů, co si budem. První hodina, test. BOOM 39/43 bodů. Dejte mi tu maturu, dělám stojky. Druhá hodina byla na tabletech. Nemám ráda tenhle způsob výuky, kdy učitel zadává ze svého tabletu nějaký texty a ty u sebe vyplňuješ nebo zaškrtáváš.
   El na mě čekala až mi skončí hodina a šli jsme na véču do mého oblíbeného public's marketu. Mezitím, co jsem si objednávala pizzu ( byl hlad, nesuďte mě) El narazila na nějaké Italky. Absolutně nemám páru o čem si povídali, ale už stahovali applikaci Uber. Najednou sedím v autě a jedeme z města. Nesnáším prudce stoupající silnice, klikatý a ještě když tam není zábradlí a ty pod sebe vidíš. Nechci umřít, díky. Vyjeli jsme na nejvyšší kopec a slunce už málem zapadalo. Holky už se rozebíhali ke kostelíku, který byl ještě tak kilometr od místa, kde nás vysadila a já se tak nějak do průvanu zeptala, jak se jako dostaneme zpátky? Začali se jako chechtat že neví. No paráda, pipiny, to mi tak chybělo. Rychle jsem běžela za Uber paní, jestli je možné, aby na nás počkala tak 30 min, že si ji chceme zaplatit i zpátky. Ještě že byla tak hodná, dokonce řekla 40 minut.
No a běželo se, slunce už bylo skoro za obzorem, ale panebože ta nádhera? Stála jsem na nejvyšším místě kolem sebe, silný vítr mi kazil mastný culík a ze zimy mi naskakovala husí kůže. Ten klid, ta obloha balancují mezi jasným dnem a hlubokou nocí, mi pak dokonale narušilo pět řvoucích postrachů Itálie. Cesta zpátky uberem byla stejně na nic jako sem. Vysadila nás na autobusové zastávce v Santa Barbaře. Díky, ale poslední autobus domů nám jel v sedm. Momentálně je půl deváté a já musím být doma do desíti, jinak mám problém. Chvíli jsme se klepali zimou a pak se zavolal jiný Uber. Domů jsem to stihla, ale mrtvá a moje "Uber poprvé" bylo doufám naposledy.
   Dlouho do noci jsme se snažili prolomit, jak funguje ta super chytrá EF applikace, ale máme to. V sobotu vyrážím do Universal studií!