24. Den - Crushcake

3 0 0
                                    

Ráno k nám přišel cvičitel psů, protože Codee pořád skáče a tímhle tempem by pak budoucímu miminku nechtěně ublížila. Mezitím co mistr povídal co a jak, dopisovala jsem si školu. Asi jsem jediný člověk ve vesmíru, který o prázdninách nechce zameškat hodiny. Musím teda uznat, že přečíst to po Francouzovi, který je ještě k tomu levák. Žádná sranda.
    První hodina mi začíná až ve 14:40, ale stejně jsem jela do města na jedenáctou. Chodila jsem po State Street sem a tam a zoufale vymýšlela co pro rodinu koupím jako moje poděkování a poděkování mojí rodiny, že se o mě tak hezky starali.
První roztomilý dárek je pro budoucí miminko. Dudlík a plyšáček králíka jako chrastítko. Pak jsem zašla do Crushcake, protože to je Fathii oblíbená cukrárna. Tyhle cupcakei mi budou chybět, nedivím se, že je to její oblíbená. No pak mi to došlo, je to její oblíbená. Jenomže já a angličtina, rozumíš. Snažila jsem se prodavačce vysvětlit, že chci něco jako voucher, jestli to tady vedou. Rozuměla mi water, Takže mě navigovala, kde tu mají vodu. Pán za mnou už toho měl pocať. Naštěstí mi on rozuměl a prodavačce řekl, že myslím gift card. Tohle slovo mě fakt nenapadlo, ups. Takže mám dárkovou kartičku na 20$ což je tak na krásný 4 dortíčky.
Sešla jsem celou ulicí zase dolů do Marshallu a půl hodiny vybírala nějaký pamlsek pro pejska.
Pro Jasona je to největší oříšek. Jako ostatně pro každého kluka. Prvně jsem myslela, že koupím něco od Foxu, ale nejbližší obchoďák mi na mapě ukazoval 9,1 míle. Tak alespoň ty dárky půjdu zabalit, šla jsem do papírnictví a jako pardón, ale byla to poslední knížka a je geniální. Kniha vychytávek, žeru to. Trochu se bojím, že se mu to nebude líbit. Stepovala jsem tam, jestli jo nebo ne. Přišla za mnou taková typická "chceš jídlo" babička a vyptávala se, jestli se mi to líbí a pro koho by to bylo. Říkám pro tátu z hostitelské rodiny a že už jsem nakoupila pro všechny ostatní, ukázala jsem co mám a totálně se nad tím roztekla. Chvíli si se mnou povídala a pak jsem utíkala do školy.
*Poznámka* Jogurt ve školním bufetu je hnusnej.
   Měla jsem asi půlhodinu před začátkem vyučování a co jiného můžeš dělat, než se utápět v sebelítosti. Jsem naštvaná, že jsem svůj celý měsíc "věnovala" Eleonoře, která to vlastně vůbec neopětuje.
Zašla jsem do kanceláře zahrát ruce, nohy "angličtina" divadlo, jestli je možné můj transfer zpět na letiště do LA posunout o jeden den. Zmákla jsem to a mám jenom minimální ztráty na životech.
Po testu z minulého týdne jsem neměla vůbec náladu se učit na tenhle, navíc jsem chyběla na gramatiku v pátek, takže mám mezery. Ve studovně jsem si jenom rychle přečetla pár poznámek, které mi poslal Hippo a frčela na hodinu. Před každým testem si procvičíme slovíčka tak, že utvoříme dvě skupiny a z každé skupiny si jeden sedne před třídu, vylosuje si slovo a musí ho popsat bez kořene toho slova. Fakt v téhle hře nejsem dobrá, ale vždycky vyhrajeme, protože podvádíme. Arabové jsou vynalézavý.
Před testem máme pak 5min na to se podívat do učebnice a prohlídnout si gramatiku. Tentokrát to byli jenom dva oboustranný listy. Dejte mi tu maturitu, 31 bodů ze 32.
   Druhá hodina stála za nic, nemám ráda práci na tabletech. Navíc přesně mezi francouzema. Hodinu končím ve 30 a autobus z centra jede ve 35. Nehodlám tu čekat další hodinu jenom proto, že jsem líná běhat.
Stihla jsem to. Doma na mě čekalo překvapení v podobě prarodičů. Mamka a její přítel naší Fathii.
   Asi bych měla vědět, kdy se rozdělilo Československo, sekla jsem se jenom o dva roky no. Ani jsem nebyla překvapená, že toho o trávě dědeček věděl víc než dost. Fathii sestra bude mít narozeniny, takže jsme pro ní přípravovali perníčky na téma Alenka v říši divů. Kloboučky, čajový hrníčky, králíčci, no spousta roztomilostí.
    Na gauči jsme měli rozhovor o čemsi s babičkou a Eleonorou a pak jsem se jen tak mimo téma nadšeně zeptala, jestli nechce El vidět moje dárky pro rodinu. Ona po mě vyjela? Jako že to nechce vidět. Dobře? Tak to jsem se zasekla a netušila.
Loučili jsme se s prarodiči, kteří se soukali do svého karavanu s ručně vyrobenými schůdky. Byl to krásný večer s americkými staroušky. Už jsem si jen představila tu koupelnu a postel. Bohužel nikdy není nic, jak si to vysníme. Já už byla ready na to jít spát, bohužel Eleonora přišla naštvaně do pokoje, třískla dveřmi a nahodila vážný výraz. Achjo, co zas. "Musím s tebou mluvit"
*No dobře, co se děje?*
"Proč jsi koupila dárek pro rodinu beze mě? To není dobré"
*Amm, protože je to dárek ode mě. Od mojí rodiny, jako poděkování, že jsem tu mohla být, že na mě byli hodní a že mě tu nechají jeden den navíc. Ale jestli chceš, tak s tebou můžu koupit ještě jeden dárek dohromady*
"No, ale já už s tebou nic kupovat nechci, koupím něco za sebe."
*Jsi na mě naštvaná?*
"Jo"
Celou domu mluvila, jako že bude brečet nebo já nevím. Ta holka je dospělá, řeší takový blbosti a já už nevím jak víc mi může znepříjemnit pobyt tady.
*Vždyť jsi tu o týden déle než já. Není to blbý kupovat dárek takhle?*
-mlčí-
Tón toho, jak se mnou mluvila se mi teda zrovna nezamlouval. Jsme sobě cizí holky a nemá žádné právo se mnou takhle mluvit. Já s ní vždycky mluvím s úsměvem, protože nehodlám řešit nějaký blbosti. Nevím jak dlouho to vydržím. Bůh mi pomáhej.
   Po "hádce" jsem se zeptala, jestli je ready na to jít spát. Chladně řekla ne. No tak jsem si lehla do postele, protože já už chci jít spát. Pěkně prosím hned po mě si vylezla na tu palandu. Jako že by jsi zhasla, když už chceš teda jít spát. Hlavně že jsem se ptala. Zhasnula jsem a bylo mi blbý vzít do ruky mobil a svítit tím, že něco jako dělám.
Táto drž mě! Ona hned co si lehla vzala do ruky mobil a těmi jejími dlouhými umělými nehty začala zběsile ťukat do mobilu? Třeba ještě půl hodiny poté jsem ji slyšela. To bylo tak neslušný a každým dalším ťuknutím se ve mě úplně vařila ta krev. Kašlu na ní, jdu do kina sama. Užij si baseball blbko.

Deník na trip, trip na deníkWhere stories live. Discover now