Deník na trip, trip na deník

15. Den - Universal studios

   Ráno u snídaně byla pěkně hustá atmosféra. Po včerejšku se Fathia s Jasonem vůbec nebavila. Když promluvil, dělala jakože neslyší. V takových podmínkách se kuchyni radši vyhýbáme. Dneska jedeme do Universal Studios! Sraz je v 7:45 v Transit Centrum v Santa Barbaře. No to je paráda, ale první autobus nám z domova jede v 7:10 a to nemáme šanci stihnout.
   Nakonec nás tam hodila Fathia a byli jsme tam na čas. Bylo tam lidí jak včel v úlu a všichni byli z EF. Stálo tam pět autobusů a my úplně zmatený. Postupně se jeden za druhým plnili a odjíždeli do LA, do Las Vegas, San Francesco, SixFlags, do všech koutů Ameriky. Nakonec byli všechny autobusy pryč. Aha?
   Po dvou hodinách přijel Autobus i pro nás. Slečna co to měla na starost se strašně omlouvala, že přijel pozdě, že to nechápe a že za to tam můžem zůstat jak dlouho chceme a cestou zpátky nám koupí pizzu. To zní fér.
    Jsem v Universal studios, spím? Utvořili jsme nějakou divnou skupinku po šesti, z čehož čtyři jsou Italky. Něco mezi sebou štěbetali a pak se někam rozeběhli. Počkat co. Tak jsme někam běželi, netuším kam a najednou fronta v rozměrech malého státu. Stoupli si za posledního a povídali si. Po deseti minutách jsem se zeptala, na co že tu čekáme? Na jízdu Jurským parkem. Ten film jsem ani neviděla, ale to prej ani jedna z nich, jen někdo říkal, že je to dobrý a nově zrekonstruovaný. Aha takže tu ještě umřu? Ve frontě jsem si dala tak hodinový videochat s mamkou, svačinu, oběd a večeři. Holka vedle mě se rozbrečela, dostala panický záchvat a utekla. Dobře? Když mi začali prahnout kosti a vrásky nabraly
opálený vzhled, dostali jsme se na řadu. Byla to legendární jízda. Takže, nastoupíš do lodi, zacvaknou tě tam jako sardinku a jedeš. Vpluli jsme do místnosti s vodními dinosaury, voda cákla sem a trochu tam, haha žádná sranda. Pak na nás vypadnul dinosaur  a začal překousávat dráty, všude jiskry, dým, spustili se sirény, obrazovky zrnily.  Na jedné se objevil vědec a začal křičet, ať tam nejezdíme, je to nebezpečné. Jako ráda bych kámo, ale tu loď neřídím já. Najednou tma a divné zvuky. Světlo začalo problikávat a před náma roztržený mříže, vjeli jsme přímo k T-Rexovi. Hučelo to na poplach, všude šrámy od drápů, krev, porostlý stěny, odněkud se vynořil sem tam dinosaurus a vyplivnul na tebe cosi. Oheň! Dým! Voda! T-Rex! Otevřel tlamu a spolk nás. Sešup pomalu jak volný pád, všude to stříkalo a byl jsi zase na začátku ani nemrkneš.
    Hned jsme si stoupnuli do další fronty "Mumie se vrací". Geniální, čekali jsme v kopce někde v pyramidě. Kdo zná film, tak ví. Ve zdi byla díra, no, tak jsem tam strčila ruku. Udělalo to nějaký zvuk a trochu to fouklo, zaječela jsem a všichni kolem sborově se mnou. Za náma byli kluci, které jsme už potkali v Jurským parku a ukázalo se, že jsou to taky Italové. Tak se tam smáli a ty se tváříš, že víš, i když nevíš. Pro změnu byla tahle dráha na způsob horské dráhy.
Ty kráso to bylo rychlý jak blbec. Jelo se po tmě, ze stropu vysely kostnaté ruce, všude písek, děsivý egyptský znaky, hlasy, brouci, kapalo na tebe něco. Vidíš, jak jedeš rychlostí světla proti štěně a nevíš jako jestli to je naschvál, takže podělaná až za ušima a najednou STOP. Rozjelo se to s tebou dozadu, ty už si dávno vypustila duši a konec. Jak?
   Udělali jsme si krátký výlet do Springfieldu, zašli jsme k Vočkovi, do Kwik-i-martu, dali pár fotek s Levákem Bobem.
   Panebože já jsem v Prasinkách! Olivander měl zavřeno, ale šli jsme si poslat soví poštu. Tady si můžeš koupit úplně všechno. Ronův děsný svetr, Hermioniny růžové šaty, koště, hůlky, sovy, klobouky, šperky, kravaty a hábity, no prostě všechno! Chvíli jsme se tak potulovali a pak jsme naběhli do Bradavic. Fronta pomalu jak kolona na D1. Tahle fronta byla asi nejhorší, protože byla na sluníčku v tomhle pařáku. Stálo to sakra za to. Vešli jsme dovnitř a vlastně se procházíš chodbami hradu, skleníkem, na zdech jsou hýbající se obrazy, tlustá paní v obraze nás pustila do společenské místnosti Nebelvíru, byli jsme ve třídě na lektvary, kde byl Harry, Hermiona a Ron. Povídali si tam něco a nakonec jsme došli ke vstupu na dráhu. Jako tu dráhu vymyslel génius? "Vozítko" je sedačka pro čtyři z ministerstva kouzel a jedeš! Šíleně to s tebou házelo, hlavou dolů nahoru, všechno! Honil tě drak, hrál si famfrpál, z leva moskomoři, z prava vrba mlátička, dým, vlak do Bradavic,  Harryho rodiče, Snape, Voldemort, obraceč času, BOOM! Pak už jen vycházíš ven a přemýšlíš, jak skvělý to bylo a že už to nikdy v životě nezažiješ.
   Pak už jsme hrozně nestíhali, tak jsme běželi na sraz a tam nikdo? Byli jsme špatně. Pak jsme se nějak vykolíbali ven, sedli vyčerpaný do busu a funěli. Cestou jsme zastavili u pizzerie a "vedoucí zájezdu" nám koupila do dvojice celou pizzu. Otevřela jsem naší krabici a vidím tam tu nejsalámovější, nejmastnější, nejkřupavější pizzu. Tak dám si žejo, už připravená, když se ozve moje spolusedící (btw ta co dostala záchvat), že jako nemůže jíst maso. Chvilku jsem se natchla, že je vegetarián, kope za Greenpeace nebo tak. Ne, prostě je jen divná a nedokáže to maso zpracovat. Oukej, tak kdyby si to alespoň dokázala zařídit sama, ale pak jsem chodila po busu a hledala někoho, kdo si s náma vymění pizzu. Naštěstí si to s náma někdo vyměnil za sýrovou, tak jsem si hned ukousla velký kus, protože po tom dni bez jídla se to nedá. Málem mi upadla držka jak moc to pálelo. Kdo dělá pikantní pizzu?
   V půl desáté jsme dorazili do transit Centra. Nám už žádný autobus domů nejede, tak jsme se chtěli ještě s tímhle autobusíkem svést k jejich rezidenci a pak si vzít Uber. Bylo by to mnohem levnější než odtud. Pak začala chodit po autobuse vedoucí a ptala se kdo je pod osmnáct. Měla jsem sevřený půlky a jen jako kývla, že jsem starší. Fakt jsem nechtěla lhát, ale tím pádem bych musela vystoupit tady a já jsem socka, takže pardón. Autobusák nás vyplivnul u rezidence v 22:15, takže to úplně domů do 22h nestíhám. Na to jít ještě přes 20min pěšky po tmě domů jsme se z vysoka vybodli a zavolali si Uber. Konec.