Deník na trip, trip na deník

První Den - Cesta do LA

27/7
   Pořád nemůžu uvěřit, že to dělám. Jestli si pamatuju stres před přijímačkama na střední? Ano. Dá se to srovnávat? Tak to rozhodně ne. Mamka mi bude držet palce a já budu držet svěrač, páč jinak se tady z toho poseru.
   Paní na přepážce: A vaše zavazadla?
Smutně jsem na ní koukla a ukázala batoh, který nosím do školy.
Letiště Václava Havla (stejně je na letence napsáno Ruzyně) jsem tak nějak prokličkovala. Udělala si zhruba tři vycházkový cesty hanby na záchod a zpátky ke Gateu C12.
   Po tom, co mě autobus vyplivnul u kůlničky na dřívý s křídly (oni tomu říkají letadlo) jsem nastoupila do kabinky srovnatelný s velikostí kabinek v H&M. Pilot něco vyblil německy a pak pokračoval dále jakousi hatmatilkou. Myslím, že to byla angličtina, ale výsledek je stejný.
   Turbulence jsem v životě nezažila větší, držím se zuby nehty sedadla a myslím si, že dnešek si ze mě asi dělá dobrý den. Týpek vedle mě chytá pokémony, dítě ne a ne přestat brečet, asiatka naproti si dělá natáčky a letadlo má 20 minut zpoždění. No nevím co budu dělat, když mám na přestup tak čtyřicet minut.
   Letiště ve Vídni? Obrovský! Na klasiku je mezinárodní přestup úplně na druhé straně letiště. Běžím jak Flash, mám nejvíc do breku, že zaběhnu někam směr Severní pól. Našla jsem to docela s přehledem, ale příjdu ke G11 a kámo brácho? Fronta jak na Národní muzeum zdarma. Beze srandy! Stoupnu si za posledního týpka a zeptám se ho, jestli to není nějaký prank a ono není.
  Wooohooo. Věděli jste, že existují dvoupatrový letadla? Já ne, ale sedím v něm. Myslím, že tu hraje Mozart a jedno patro má tři řady po čtyřech sedačkách. Teda já sedím úplně vzadu letadla v pravo u okýnka a sedačka je tu jen po dvou, přesně za mnou je záchod, takže slyším všechno. Jupí. Každý má svou televizku, deku, polštářek a sluchátka. Jako letím deset hodin, tak to chápu. Jestli spadneme, beru tohle jako závěť (všechno na charitu pls, dík).
   Tak to chčiju. Přede mnou sedí dvě třináctky a strkají si celou dobu jazyky do krku, vedle mně týpek spí s otevřenou chlebárnou a na celý kolo zařezává jak sekačka na trávu. Počet shlédnutých filmů: 5 (Creed II., Glass, Marry Poppins, něco s Rockem o vrestlingu idk a Jak vycvičit draka 2) ztvrdlýmu zadku zdar! PS: krkla jsem si, a až pak mi došlo, že lidi bez sluchátek to slyšeli.
   Začíná mi být dost nevolno. Je supr, že dostáváte najíst. Jako fakt hodně. Už jsem měla slaný a sladký krekry, těstoviny, buchtu, housku, gnochy a puding. Už je ale třičtvrtě na deset podle času u nás a já nezavřela oči od pěti od rána a pořád silně svítí. Je to strašně divný. Jako haloo slunce asi nezapadne, když letím s časem.
  Mám dost. Kdyby to šlo, tak kolem mně jsou vidět ty komixový čáry znázorňující smrad. Vůbec netuším, jestli jsem tomu týpkovy na LAX letišti s ESTA říkala pravdu nebo ne. Myslím, že jsem mu i odkejvla, že mám u sebe 10,000$. Lavičky u vyzvedání bagáže jsou celkem pohodlný, jen čekám, kdy mě kdo vyhodí. Zatím je kolem mě asi osm securiťáků, ale instagramy buchet jsou důležitější než bezďačka na lavičce. Čtyři hodiny odpoledne a já mám jednu hodinu v noci, i moje pytle pod očima mají pytle.
Peace a dobrou.