💫You are my princess💫 | Chanbaek/Baekyeol |

💫10💫

Co se stalo?“ Řekl jsem starostlivě. Najednou se mu z očí spustili pramínky slz. „Z-za to m-může ten podělaný....“ Vzlykal. „Kdo za to může?“ Zeptal se Xiu. „...ten podělaný P-park Chanyeol!“

Chen:
Seděl jsem smutně na posteli a plakal Xiuminovi na rameni. Objímal jsem ho a u toho jsem se pomalu uklidňoval. Baek na mě smutně hleděl a bylo vidět že mu je to strašně líto. Mám o něj strach. Chanyeol je nebezpečný. Nemůžu mu dovolit aby mu ublížil. Neodpustil bych si to. „C-co se stalo? Co ti t-ten parchant udělal?“ Zeptal se mě Baek na pokraji slz.

                      ~o hodinu dříve~
„Chene!“ Otočil jsem se za hlasem. „Jsi Chen ne?“ Přede mnou stál samotný Park Chanyeol. „Ano t-to jsem...co potřebuješ?“ Zeptal jsem se překvapeně. „Nooo...jako vím že s Kaiem se asi moc nechceš bavit...ale poprosil mě jestli bych se tě nezeptal jestli by jsi ho teď čekal u jídelny. Chce s tebou mluvit.“ Uculil se na mě roztomile a já nad ním protočil očima. „Co asi chce....no dobře jdu tam“ Řekl jsem na konec. „Tak jo zatím ahoj!“ A rozesmál se. Nechápu ho. Nevím proč tam jdu ale... prostě se nedokážu smířit s tím že mě Kai nemá rád. Radši napíšu Minovi že přijdu později. Došel jsem k jídelně. Najednou mě někdo zatáhl do tmavé uličky za jídelnou. „Tak přece jen jsi přišel...hlupáčku ach jsi tak naivní.“ Zasmál se hlas. Podíval jsem se na osobu. Nečekaně byl to Kai. „C-co jsi potřeboval?“ Řekl jsem nervózně. „Nooo...na tom nezáleží. Ale buď budeš spolupracovat a nebo to bude po zlém!“ Lekl jsem se jeho hlasu. Bál jsem se. Opravdu moc. Rukou pomalu sjel k lemů mojich kalhot. To jsem se ihned začal vzpírat a on mě bouchl pěstí do břicha. Od někud jsem uslyšel hlasy. „Tak co už jsi dodělal svou "prácičku"?“ Rozesmáli se. „Nene chlapeček je zlobivý... musíme ho potrestat.“ Koukl se na kluky a ti se ke mě rozešli. Kopali do mě, mlátili mě, nadávali mi, smáli se mi. „Hej kluci je mi to líto ale musíme na hodinu...tak se tu rozlučte s tou troskou a jdeme.“ Zasmál se Tao. Upadal jsem do bezvědomí ale než jsem usl uslyšel jsem hlasy. „Chany to byl fakt výbornej nápad...“ A usl jsem.

                             ~present~

Baekhyun:
Brečel jsem. Sice nikdo nechápe proč ale...zranil mě. Opravdu. Sice jsme toho tolik spolu nezažili ale to jak mi pomohl...to pro mě opravdu moc znamená. A já mu ještě včera řekl že je můj kamarád!! Rozvzlykal jsem se na plno. Kluci se na mě otočili a já vyběhl z místnosti. Doběhl jsem na záchody a zavřel se v kabince. Plakal jsem do té doby než jsem uslyšel hlasy. „Víš Chany nemyslím si že to co děláš je správné. Neděláš to protože chceš. Děláš to protože musíš. Chceš se udržet v partě ale pokud necítíš že to je správné tak to nedělej... já... odcházím.“ Domluvil první hlas. „COŽE?! Hune!“ Vykřikl druhý hlas. Byl to Chanyeol. „Já... necítím se takhle dobře. Už to překračuje hranice. Nejdříve to byla celkem sranda ale teď...a navíc... prosím neodsuzuj mě... mám přítele. Nechci tohle dělat protože kluci z nižšího ročníku mu tohle taky dělají.“ Řekl myslím že se jmenuje Hun. „Sehune...to chápu je to tvoje věc a... já musím se ti taky svěřit. Já...jsem gay.“ Řekl rozklepaně Chanyeol. Omg Yeol je gay!? „Nevadí mi to, vždyť já taky. Ale to ještě pořešíme později. No...rozhodni se jak chceš. Já ti na to řekl svůj názor. Bude zvonit na konec hodiny pojďme do třídy.“ Řekl Sehun. Najednou mi vypadl telefon z kapsy. „C-co to bylo?“ Řekl Chanyeol. „Nevím...haló! Je tu někdo?“ Zavolal Sehun. Stuhl jsem. Zavřel jsem oči. Otevřeli se dveře od kabinky. „Baeku?!“ Vykřikl Chanyeol. „A-ahoj.“ Řekl jsem s umělým úsměvem. „Jak dlouho tady jsi!?“ „Od začátku.“ „To si děláš prdel...“ Zakleli oba dva chlapci. „Nesmíš o tom s nikým mluvit! Rozumíš!?“ Řekl vážně Sehun. „D-dobře.“ Řekl jsem. „Co se ti stalo?“ Zeptal se Chan. Nejdříve jsem to nepochopil ale pak mi došlo že mluví o mých opuchlých očích. Když jsem si na to co udělal vzpomněl dostal jsem vztek. „Co že se mi stalo?!“ Vykřikl jsem. Slzy mi opět tekly po tvářích. „My dva už kamarádi nebudeme Parku Chanyeole! Všechno je to tvoje vina! Ublížil si mému kamarádovi! A já si mylsel že ses změnil...“  Zasmál jsem se tomu a vydal se k odchodu. Ještě jsem se otočil. „U mě jsi skončil...a na tom školním výletě si to pěkně vyžereš!“ Otočil jsem se zpět a běžel na končící hodinu.

Chanyeol:
Něco se ve mě zlomilo. Do očí se mi zase tlačily slzy a já se je snažil zamrkávat. Hun mě poplácal po zádech ale když si všimnul že téměř brečím tak zvážněl. „Chanyole... teď vážně. Musíme s tím přestat. Vidíš jak ti to ubližuje? Vím že máš strach... že kluci nám něco udělají když odejdeme ale máš tu mě. Jsme silní zvládneme to. A máš tu i Baeka. Sice si teď myslíš že je se vším konec ale nech o vychladnout a omluv se mu. Vím že bude pro něj těžké ti odpustit ale zkus to. Věř mi.“ Řekl Sehun a objal mě. „Děkuju“ Zašeptal jsem. „Není za co. Pro kamaráda cokoliv.“

                          ~po škole~
Chanyeol:
Momentálně sedím na obědě. Sám s Hunem. Klukům jsme to hned po té "scéně" na záchodech řekli. Byli dost překvapení ale nemohli nám bránit. Šlo vidět jak Kai zuří a že nás toho ještě čeká hodně. Celý smutný jsem seděl a dloubal se v tom hnusném jídle když v tom k našemu stolu přišel takový drobný kluk. „A-ahoj Hunie m-můžu si přisednout?“ Řekl ten malý kluk a u toho se mu červenaly tváře. „Jasně Luhanie~“ Řekl usmívající se Sehun. „Jenom...Chane rád bych ti představil mého přítele Luhana. A Lulu toto je Chanyeol. Můj nejlepší kamarád.“ Dopředstavil nás a my si podali ruce. Celou dobu co jsem seděl na obědě s Hunem tak se Luhanem různě pošťuchovali a smáli se.... Kéž bych někdy měl takový vztah. Ale vlastně jeden jsem měl... Najednou se můj pohled otočil na Baeka. Seděl pár stolů od nás. Kluci se tam spolu bavili ale on se jen dloubal v jídle, asi jako já. Zvedl ke mě oči. Překvapilo mě že nepřerušoval oční kontakt a tak jsem ho dále sledoval. V jeho očích šla vidět zlost, smutek a další záporné pocity. Najednou sklopil pohled a šlo vidět jak z jeho očí se slzy spouští. Zvedl se, odnesl tácek a vyběhl z jídelny a já hned za ním. Sehun to pochopil. Uviděl jsem ho. Seděl na školním hřišti a vedle něj nějaká holka. Už teď jsem ji nenáviděl. Povídali si tam společně a najednou ho ta holka objala a on se na plno rozplakal. Bolelo mě to ještě více když jsem věděl že pláče kvůli mě.

Máme tu další kapitolu! No a co dál k tomu říct. Doufám že se vám líbila a byla bych moc ráda za votes!💕

TeryXa💘