💫You are my princess💫 | Chanbaek/Baekyeol |

💫13💫

Těsně před tím než jsem usl tak jsem ucítil dvě paže jak se obmotaly kolem mého pasu a uslyšel hlas u mého ucha. „Sladké sny Baekie~“

Baekhyun:
Probudila mě ukrutná bolest hlavy. Rychle jsem se posadil ale to se mi hlava roztočila a můj žaludek se obrátil na ruby. Vstal jsem a upaloval jsem do koupelny a začal se sklánět nad záchodovou mísou. Při mém činu jsem vzbudil i jednoho chlapce který kolem mě měl celou noc obmotané ruce a proto ho rychlý pohyb vyrušil z jeho spánku. Luhan nejspíš uslyšel mé dávení a proto jsem po chvíli ucítil jemný dotek na mém rameni. Když jsem už konečně přerušil svou činnost tak jsem se šel umýt a uslyšel Luhanův hlas. „Zajdu ti pro vodu a prášek na bolest. Určitě tě bolí hlava.“ Jak dořekl tak se mě usmál a vydal se do kuchyně a já po chvíli za ním. Na to mi už podával skleničku s průhlednou, bezbarvou tekutinou a býlí prášek na bolest. „Měl bych udělat nějakou snídani?“ Už jen z pomyšlení na jídlo se mi dělalo zle. „Ne díky myslím že by to můj žaludek nezvládl.“ Zasmál jsem se. Tak jsme si tak chvilku ještě povídali o blbostech ale po chvíli nastalo ticho. Takové to divné ticho. Najednou Luhan promluvil. „Pamatuješ si něco ze včerejška?“ Zeptal se Luhan nervózně. Nepochopil jsem proč. Stalo se snad něco? „Na posled si pamatuji jak jsme hráli člověče nezlob se a pili jsme ten alkohol co donesl Min. Už ani nevím co jsme to pili.“ Řekl jsem a usmál se nad vzpomínkou toho jak vyhrával ve člověče nezlob se. „Aha.“  Pověděl Luhan a vypadalo to jako by se mu ulevilo. „Co stalo se něco?“ Zeptal jsem zvědavě. „No hráli jsme flašku, pravda nebo úkol ale bylo to v pohodě nic se nestalo.“ Řekl dost nepřesvědčivě Luhan. „Luhanie co se stalo? Plosím~“ Použil jsem aygeo ve kterém jsem byl více než dobrý. „N-no...dostal jsi úkol mě políbit...“ Řekl nervózně Luhan. „A j-já to udělal ž-že?“ On kývl a sklonil hlavu. Mé tváře nabraly nachový odstín. „Ale nejhorší bylo že to nebylo jen takové políbení... já jsem se s tebou prostě líbal a-a...“ Zasekl se. Já ho poslouchal a mé tváře stále hořely. „...a-ale já mám přítele j-já ho podvedl.“ Vzlykl. Obejmul jsem ho a začal si včerejšek vybavovat. „Neboj...on se to nedozví a jsme kamarádi ne? Nebereme to nijak vážně takže se to vlastně nestalo ne?“ Usmál jsem se malinko. Luhan jen přikývl a uklidnil se. „Jaktože ještě nespíte. Je hrozně brzo.“ Řekl rozespalý Suho. „A jaktože jsi už vzhůru když je na tebe jedenáct hodin odpoledne brzo?“ Zasmál jsem se. „Protože on...“ Ukázal na nově příchozího Kyungsooa. „...mě vzbudil tím že mi dal svoje nohy na obličej! Neptejte se jak se to stalo protože to sám nevím...“ Dopověděl naštvaný Suho a Soo se za ním tiše smál. My mezitím s Luem jsme se váleli smíchy po zemi protože ten pohled na nasupeného Suha a za ním rozesmátého Kyunga...byl k nezaplacení. „Co se to tady sakra děje?“ Zeptal se Min vedle kterého už pochodoval i Chen. Když jsme jim objasnili situaci tak na zem padli s námi. Takhle jsme blbli ještě nějakou dobu a na konec jsme zjistili že jsou čtyři hodiny a měli by jsme se odebrat domů. Všichni jsme se rozloučili a vydali se svou cestou. Když jsem dorazil domů mamka nikde po domě nebyla. Tím pádem jsem usoudil že je ve své pracovně kde bych neměl chodit. Jemně jsem zaklepal ale odpověď jsem nedostal. Asi po třech minutách jsem otevřel dveře a to co jsem viděl mi vyrazilo dech. Pracovna byla celá vzhůru nohama a nic nebylo na svém místě. Vešel jsem dál a porozhlédl se tu. Na počítači byl nalepený jeden barevný papírek na kterém bylo napsané toto.

                      Ahoj Baeku,
      Varoval jsem tě ale ty jsi byl zase
      chytrý a neuposlechl si mne. Tvá
      maminka je tam kde už ji nenajdeš.
      Měl sis vážit že ti zbyla aspoň ona
      ale ty jsi zase zapomněl. Přeji ti
      krásné dny bez tvé matky.
      S láskou tvůj "otec".

Když jsem to dočetl tak jsem spadl na špinavou zem pracovny, objal své nohy a začal do nich vzlykat. „Ty bastarde! Jak si nás našel?! Proč nás už nenecháš na pokoji?!“ Křičel jsem, brečel tahal se za vlasy...popadl jsem svůj mobil a vytočil policii. Měli by tu do deseti minut být. Až teď si uvědomuji jak jsem poslední dobou mamku zanedbával. Vůbec jsem s ní nebyl, pořád byl venku nebo se učil...to vyvolalo další nával slz.

Chanyeol:
Celou dobu sedím doma a nudím se když v tom...dostanu hlad! Objednávat se mi nic nechce a navíc jsem dostal chuť na ramen. No co znám jeden obchod který je celkem blízko. Cesta do obchodu byla krátká a teď se vydávám domů s ramenem v igelitovém sáčku. Zrovna přicházím kolem jednoho novějšího domů kolem kterého stojí auta policie. Mezi auty a pobíhajícími lidmi jsem zahlédl svého strýce. Ano můj strýc je policajt. Je jediný kdo mi ještě zbyl. Rozběhl jsem se na pozemky tohoto domu a pozdravil strýce. „Ahoj! Co se děje tentokrát?“ Usmál jsem se na něj a čekal na odpověď. „Ahoj Chany, je to složitější a myslím že by jsi měl odejít. Je mi to líto ale je to dost frmol.“ Řekl s unaveným výrazem. „Aha dobře tak zase jindy.“ Odpověděl jsem opět s úsměvem. Na to co se mi děje jsem nějak veselý. Pomyslel jsem si. „Tak zatím Chany!“ Rozloučil se strýc a otáčel se k odchodu. Já to po něm chtěl zopakovat ale v periferním vidění jsem zahlédl moc známou osobu. Rychle jsem se otočil zpět a uviděl vzlykajícího Baeka schovaného pod dekou. Rozběhl jsem se jeho směrem a obejmul ho. Nevím proč ale udělal jsem to. Rvalo mi to srdce ho takhle vidět. Po chvíli mi objetí překvapeně oplatil a rozvzlykal se mi na rameno. Na chvíli jsem se odtáhl protože na mě mluvil strýc. „Chany ty ho znáš?“ Zeptal se překvapeně. „Je to můj kamarád ze školy.“ Řekl jsem i když jsem si nebyl úplně jistý jak mě bere Baek. „Aha...no myslím že pan Byun je moc vystresovaný. Napadla mě teď taková věc. Nevím jestli budeš souhlasit ale ty by jsi teď pana Byuna vzal k sobě a my to vevnitř prozkoumali. Zítra by šel k nám na stanici a řekl co se stalo protože teď jsme z něj nedostali ani slovo. Tak co ty na to?“ Dořekl strýc a podíval se na mě. „Já s tím nemám problém ale nevím jak Baek.“ Koukl jsem se na něj starostlivě s malým úsměvem. Jemně kývl hlavou jako že mu to nevadí. Ještě jsem se strýcem probral pár věcí a pomalu jsem Baekimu pomohl vstát a odebrali se ke mě domů. Když jsme došli domů tak jsem zjistil že Baek má z neustálého pláče teplotu tak jsem jej donutil si lehnout. Zabalil jsem ho do všech peřin a dek co jsem měl a ještě mu šel uvařit čaj. Když jsem vešel i s čajem do pokoje Baek byl ještě vzhůru. Byl tak roztomilý když měl vlásky rozházené po obličeji a šly mu vidět jen očička. „Pořádně se vyspinkej Baeki ať je to zítra lépe.“ Řekl jsem, položil jsem čaj na noční stolek vedle mé postele a vydal se k odchodu. Však mě zastavil vzlykavý hlásek. „Ch-chan-ny p-pros-sím zůst-taň t-tady s-se mnou.“ Zašeptal a podíval se na mě svýma skleněnýma očima. Nevím co se mu stalo ale je vidět jak je smutný. Zítra se to dozvím. Vydal jsem se beze slova k mojí posteli a lehl si vedle něj. Sledoval jsem jej a pomalu zavíral své oči. Pomalu jsem mu obmotal ruce kolem pasu a on se mi natiskl na hruď. Jeho dech jsem cítil jak naráží na mou hruď a nějakým způsobem mě to zahrálo u srdce. Věděl jsem že Baekovi se nesmí nic stát jinak si to neodpustím.

Tak zase další shitue kapitola! Doufám že se vám aspoň trochu líbí a když tak komentujte nebo budu moc ráda votes.💜

TeryXa💘