💫You are my princess💫 | Chanbaek/Baekyeol |

💫15💫

“...Nemám jí to za zlé, ona mi pokaždé pomohla teď jsem si musel poradit sám. A po pár měsících to došlo až k tomu že jsem se málem zabil. Mamka se se mnou odstěhovala a otce opět zavřeli...to je celý můj příběh.“

Baekhyun:
Když jsem dokončil svou řeč měl jsem co dělat abych ze stanice neutekl. Slzy se mi tlačily do očí ale držel jsem se. Chanyeol mě začal jemně hladit po stehně, mírně jsem sebou cukl ale pak jsem se nechal. Bylo to uklidňující. Strážník po chvíli odpověděl. „Moc mě mrzí co se vám stalo ale nevím jestli to víte ale nevíte kde váš otec do teď žil?“ Přemýšlel jsem ale vlastně vůbec nevím, byl jsem strachy bez sebe o svou mamku a nevím ani kde kurva bydlí...super. Řekl jsem mu ještě o tom jak mi psal a volal. Dal jsem jim jeho číslo a ještě tam pak řešili že ho přes můj mobil nejdou ale zjistili že nečekaně telefon zničil a má teď telefon nový. Po pár hodinách jsme ze stanice odešli. Moje nálada nebyla zrovna dobrá a Chanyeol si toho očividně všiml. „Já jen...“ Začal Chanyeol. „Zítra je ten školní výlet to asi víš ale nemyslím si že by jsi měl jet. Měl bys zůstat doma kdo ví jak to ještě bude.“ Řekl sklesle a mírně se na mne usmál. „Moc jsem se tam těšil...fakt moc.“ Odpověděl jsem když jsme zastavili u mého domu. S Yeolem jsme se rozloučili a já vešel do vyčištěného domu. Vše bylo na svém místě. Přišel jsem do mamčiné pracovny a zvedl fotku kde jsme se s mamkou usmívali. Začala mi téct zase jedna slza za druhou. Fotku jsem vzal a silně s ní hodil o zem. Dříve než jsem si uvědomil co jsem udělal tak se střepy válely po celé pracovně. Začal jsem je pomalu sbírat když v tom jsem uviděl něco co mi vyrazilo dech.

Chanyeol:
Seděl jsem doma a koukal se na nějaký pořád o vaření. Teda nekoukal, měl jsem jen zapnutou telku kde hrál ten pořad ale ani jsem netušil o čem tam mluví. Místo toho jsem si psal se Sehunem o tom jeho Luhanovi. Po chvíli mě to přestalo bavit a rozhodl jsem se si dát sprchu. Horké kapky vody dopadaly na moje tělo a mé hlavě se chtělo přemýšlet. Vzpomněl jsem si na plačícího Baeka. Vypadal jak malé štěně které potřebuje aby ho někdo chránil a staral se o něj. Pevně jsem zavřel oči a bouchl pěstí do zdi. „Nad čím to kurva přemýšlím..“ V tom někdo začal zvonit. Zanadával jsem, vypl vodu a začal se sušit. Zrovna když jsem vycházel někdo na dveře začal i neodbytně bušit. „Už jduu!" Zakřičel jsem když jsem si sušil po cestě hlavu a kapky co mi stékaly po hrudi. Když jsem otevřel tak jsem se podivil. „Baeku?!“

Baekhyun:
Nervózně jsem se ošil když jsem uviděl Chana bez trička. Pozdravil jsem ho a on mě pozval dál zatímco si oblékal triko. „Tak co se děje?“ Zeptal se když viděl můj naléhavý výraz. „No.. podívej, tohle je fotka mě a mojí mamky. Rozbila se a já jsem chtěl uklidit střepy když v tom jsem otočil fotku a byla tam malá obálka ve které byl dopis a na tom dopisu je adresa otcova domu... nejspíš. Nevím jak se to stalo. Ten dopis jsem si nečetl ale byla tam jeho adresa. Musí to být jeho adresa. Chci tam jít.“ Řekl jsem vše co jsem chtěl a podíval se na Chana. „ Nemůžeš tam jít, ublíží ti. Musíme to nahlásit policii Baeku.“ Jak to dořekl hned vytočil číslo policie a začal s nimi komunikovat. Já jen seděl a ani jsem nestihl nic říct. Chtěl jsem ji pomoct sám. Chtěl jsem jí taky ukázat že jsem silný.

U Yeola jsem se rozhodl přespat a on řekl že to když tak s policií vyřeší. Nejdříve jsem nechtěl ale přemluvil mě. Kolem třetí hodiny jsem cítil jak někdo třese mým ramenem. „C-co se děje?“ Řekl jsem rozespale a podíval se na usměvavého Chanyeola. „Našli ho“

Věřte nebo ne ale jsem zpátky! Dneska trochu kratší ale během karantény se pokusím ještě několik kapitol vydat. Doufám že se vám líbí.💞

TeryXa💘