Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

41. kapitola

Dveře se zabouchly, Lokiho soukromý ráj zmizel. Tony se najednou ocitl v jakési jeskyni, jež už více dávala smysl vzhledem k okolnímu prostředí. Jezírko zůstalo, ale pod mizerným světlem, jež vydávaly zdi okolo, vypadala voda jako černá. Všechno ostatní byla hrubá skála. Chápal, že bůh netrpí žádnou klaustrofobií, proto neměl potřebu všechno schovávat do pozlátka normálních budov, ale vůbec se mu nedivil, že si skalní dutinu přetvořil podle svého. Na druhou stranu si pomyslel, když se skláněl pro oblečení, že cokoliv bylo lepší, než ta větrná smršť před chvílí.

Celé to trvalo sotva pár úderů srdce, než se natáhl pro úplně mokré svršky, jež mohl ždímat. Zjistil, že nasoukat se do úzkých kalhot, které si přivezl ze Země, je prakticky předem prohraný boj. Vzal povděkem jen košilí a boxerkami, než vystřelil za Lokim, mysle na to, že by se mu líbilo oblékat se stejným způsobem jako on. Doufal, že neodešel úplně, protože to chtěl dát do pořádku, i když stále úplně nechápal, proč ho to tak naštvalo. S rukou na klice mu to došlo.

Vešel dovnitř, pohledem vyhledal boha, který se skláněl nad jedním jeho brněním, okolo nějž zářilo zelené světlo. Žaludek se mu zkroutil, nevěda, co Loki dělá. Kdyby chtěl, mohl by mu je úplně zničit, čímž by ho odsoudil k smrti. Nebyl blázen, aby si myslel, že by bez něj obstál v boji proti mimozemšťanům. Nadechl se k otázce, ale druhý muž ho předběhl.

„Teď už ti budou obleky fungovat," oznámil mu tiše, aniž by se na něj podíval. „Má magie brání čemukoliv ve fungování zde, pokud neudělím výjimku. Vlastně nebýt toho, že jsi svůj původní program upgradoval, nefungoval by ti ani Jarvis." Opsal dlaní neurčité gesto, čímž záře pohasla. Loki pohled nezvedl, jen se zpříma postavil. „Zavolal jsem někoho, aby tě odvedl zpět do tvé ubikace. Je to daleko, pochybuji, že bys labyrintem chodeb trefil sám. Uvidíme se ráno."

„Loki..." Zhluboka se nadechl, hodil mokré oblečení na zem a přistoupil k němu blíže.

„Prostě se oblékni a jdi," požádal ho Loki unaveně.

„Ne," odporoval Tony klidně. „Tohle vyřešíme."

Zavrtěl hlavou. „Nemám chuť cokoliv řešit."

Tonyho znepokojila prázdnota, jež zaznívala v jeho slovech, proto odhodlaně zkrátil zbytek vzdálenosti a položil mu ruku na rameno. Bůh se otřásl, ale ruku neshodil. Tony se pousmál, mysle na to, jak moc se jejich vztah posunul. Dříve by mu za to dal minimálně pěstí. „Pojď si sednout."

Prudce se otočil, v očích mu planul vztek. „Říkal jsem, že –"

Mávl rukou. „Jo, já vím. Ale já chci. Tak co uděláš?" Překřížil si ruce na hrudi a bojovně vystrčil bradu. Bylo mu jasné, že s rozepnutou košilí a v boxerkách, ze kterých ještě občas skápla voda, musí vypadat směšně, ale v té chvíli mu to bylo jedno. „Praštíš mě? Vyhodíš mě násilím? Zabiješ mě?" ptal se posměšně.

Loki rozšířil pohled, ale mlčel. Takto, jak to druhý muž podal, to znělo vskutku postavené na hlavu. Nejradši by zvolil druhou možnost, jen aby mohl zalézt do postele a nevylézt, dokud to nebude nutné. Cítil se zraněný a nejistý a potřeboval to vstřebat o samotě, aby se mohl uklidnit, ale čím více se jeho vztah se smrtelníkem prohluboval, tím méně klidu měl. Na chvíli zatoužil vrátit čas do doby, než se mu zavrtal pod kůži. O kolik by to všechno bylo jednodušší?

„Loki," pokračoval Tony mírně, „nemůžeš přece každou hádku řešit útěkem. Navíc to ani nebyla hádka, jen... nedorozumění. Co když se pak někdy pohádáme při výběru ubrusu, utečeš z obchodu?"

Loki si samozřejmě uvědomoval, že měl pravdu, všechny hádky nešly řešit útěkem. Na druhou stranu, mnohokrát by bylo lepší utéci, než říci něco, co by nebylo možné vzít zpět. Více ho však zarazila druhá část poznámky. „Jaký ubrus?" tázal se s nakrčením nosu.