Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

24. kapitola

„Myslím, že bys mě měl pustit domů."

Loki na něj hleděl v němém úžasu jen chvilku, než odpověděl tónem, z nějž sarkasmus vyloženě odkapával. „No, to je ale skvělý nápad, Anthony, vážně. Hned zítra ráno ti nechám připravit vesmírnou loď a připravím ti svačinu na cestu." Jeho hlas nabíral na síle a z očí mu létaly blesky. „Nechápu, že mě to nenapadlo samotného!" Plácl se dlaní do čela. „Jak jsem mohl být tak hloupý?"

Tony se neklidně zavrtěl, toto opravdu nešlo podle jeho plánu a zauvažoval, že ho bůh zřejmě ani nepustí ke slovu, aby mohl své pohnutky vysvětlit. „Loki..."

„Zapomeň, Starku," štěkl po něm a stáhl rty do ostré přímky, „nikam nepojedeš. A pokud mě nechceš naštvat, tak radši už mlč."

„To je hrozně nefér," zamumlal Tony a uraženě si lehl na záda. Znovu a znovu se ukazovalo, jak nevyrovnaný jejich něco-jako-začínající-vztah je a nutilo ho to k frustrovanému vrčení.

„Co je nefér?" otázal se Loki stále se značnou ostrostí v hlasu.

„Tohle všechno," vyklopil ze sebe Tony a rozhodil rukama někam směrem ke stropu. „Proč jsi tady? Proč se se mnou líbáš? Co po mně vlastně chceš?"

„Nerozumím tvým otázkám," přiznal Loki s pokrčením ramen. „Respektive, nechápu, proč se na to ptáš."

Tony se vyhoupl do sedu a osvítil Lokiho namodralou září svého reaktoru prosvítajícího skrze bílé tričko, ve kterém si šel lehnout. Bůh v něm vypadal jako vytesaná socha pod diskotékovým světlem a Tonyho opět píchlo u žaludku při uvědomění, jak je otrávený z toho, že situaci nemá ve svých rukách. Sledoval ostrou linii čelisti a zatoužil ji pokrýt svými polibky a pokračovat níže, tvořit vlhké cestičky jazykem po jeho mléčně bílé pokožce přes hrudník až na břicho, ochutnávat jeho horoucí kůži a nechat si uši zaplnit jeho slastnými vzdechy. Už to bylo dlouho, co s někým něco měl, naposledy měl sex s ženou, jejíž jméno si nepamatoval, jen pár hodin před Lokiho únosem. Nebylo tedy divu, že ho druhý muž přitahoval den ode dne víc a víc, zvlášť poté, co si ve svém nitru přiznal, že jeho nenávist a vztek se přehouply do opatrné náklonnosti.

Potřásl nad tím hlavou, nechtě se nechat odvést od tématu. „Podívej, Loki," začal pomalu, „mezi námi něco pomalu vzniká. To nemůžeš popřít."

„Nepopírám," odvětil škrobeně.

„Já nevím, co z toho vznikne, ty to taky nevíš. Na tom nezáleží, protože to zjišťování je na tom to pěkné a vzrušující." Na malý moment se zarazil a prsty si mimovolně pocuchal vlasy. Rychle uvažoval, jak volit slova, aby nepokazil tu chvíli, kdy ho Loki poslouchal. „Jenže aby z toho něco vůbec mohlo být, je k tomu důležitá jedna věc, bez které to prostě nejde." Zapíchl svůj pohled do smaragdových zornic, které v šeru podbarveném namodralou září působily téměř černě. „Tedy, jde, ale ne na delší dobu než jednu noc."

„Už jsem ti říkal, že –" zadurdil se Loki a po jeho vzoru se usadil na druhé polovině postele, skládaje ruce křížem přes hrudník.

„Jo, já vím," mávl rukou, „nejsi děvka na jednu noc. Ani jsem tě za ni nikdy nepovažoval. Jen se ti snažím vysvětlit, o co mi jde. Budeš tak laskav a necháš mě mluvit?"

„Zkrať to."

„Loki, je to jednoduché. Pokud se mnou chceš mít nějaký vztah, něco víc než flirtování v chodbě, když nás nikdo nevidí, zkrátka budeš muset překonat svou hrdost nebo jak to nazýváš a začít mi věřit." Naklonil se a konečky prstů mu přejel po tváři. „Kde není důvěra, není nic. A teď mě omluv, ale půjdu spát. Dobrou noc." Lehl si zády k bohu, nechávaje ho sedět s překvapeným výrazem. „Pokud se rozhodneš mi věřit, má náruč je ti k dispozici," dodal ještě tichým hlasem, aniž by se na něj otočil. „Já ti věřím nebo se o to aspoň snažím, proto bych se od tebe obejmout nechal. Dal bych ti tím svou důvěru najevo. Přemýšlej o tom."

Loki neodpověděl, ale taktéž ulehl. Chápal, kam tím smrtelník mířil. A strašně se toho bál.

***

„Promluvíme si," pronesl bezvýrazným hlasem Loki ihned poté, co se Tony probudil a upřel na boha ospalý oříškový pohled.

„Taky ti přeji dobré ráno," utrousil Tony a se zíváním se protáhl. „Dej mi chvilku." Vysoukal se z postele, obešel Lokiho sedícího na židli u stolu a na nezbytně dlouhou dobu zmizel v koupelně. „Poslouchám," řekl o rychlou sprchu později, když s nakrčeným obočím usedl ke stolu proti němu. Překvapilo ho, že Loki zajistil snídani a pousmál se nad tím, avšak žaludek měl tak stažený, že by stejně nebyl schopen spolknout ani sousto. Loki na něj hleděl s neproniknutelným výrazem a ani oči tentokrát neprozrazovaly vůbec nic.

„Přemýšlel jsem... o tom, co jsi včera řekl," přiznal Loki a v jeho tváři se nepohnul ani jeden sval. „Rozhodl jsem se... tě vyslechnout. Sděl mi své důvody, proč se chceš vrátit domů." Přehodil si za ucho uniknuvší pramen dlouhých černých vlasů a dodal: „Neznamená to ovšem, že ti věřím, ani že tě pustím."

„Jistě," ušklíbl se Tony, ale rozhodl se využít situace. Nic horšího, než že se to všechno vrátí zase zpět na začátek, se stát nemohlo.

„Klidně svá slova mohu vzít zpátky," upozornil ho a v jeho očích problesklo podráždění.

„Ne, počkej," povzdechl si smrtelník. „Myslel jsem, že bych se vrátil na Zemi jen na pár dní," začal pomalu se svým vysvětlováním. Loki povytáhl obočí, ale mlčel. „Mám doma nějaké programy a vynálezy, které by mohly být prospěšné. Navíc, pokud ti mám pomáhat a jít s tebou do bitvy proti Temným elfům, potřebuji svůj oblek. Budu muset doufat, že ho dokážu zprovoznit i na jiné planetě, než na Zemi." Upřel svůj pohled do jeho očí a koutky mu cukly v úsměvu. „Bez něj ti nebudu moc platný."

„Kvůli tomuto se nepotřebuješ vracet. Sděl mi, co potřebuješ a já ti to zajistím."

„Jakmile se octneš u mě doma, Jarvis zmobilizuje Avengers a ti po tobě půjdou." Prohrábl si rozpačitě vlasy. „To je ostatně druhý důvod, proč se chci vrátit."

„Co? Chceš je na mě poslat?" výsměšně se otázal, ačkoliv uvnitř neklidně polkl. Ještě si velmi živě pamatoval, jak s ním Hulk mával, jako kdyby byl jen kusem hadru. Ta vzpomínka se mu vůbec nelíbila a často se kvůli tomu budil s leknutím.

„Ne, to vůbec ne." Zavrtěl hlavou a zabořil si tváře do dlaní. Jako kdyby vše, co řekl, znamenalo úplně něco jiného, než bylo jeho původním záměrem. „Jen jsem si říkal, že by bylo dobré získat ještě jejich pomoc."

„Co by asi hrstka smrtelníků s mým bratrem mohla zmoci proti Malekithovi?" odfrkl posměšně a založil si ruce na prsou.

„Tebe jsme porazili," připomněl mu tiše. „Prostě se mi to zdálo jako dobrý nápad," řekl rychle, když viděl, jak se Loki nadechuje k ostré odpovědi. „Slibuji, že se vrátím." Upřel na něj pohled, do nějž promítl veškerou upřímnost a zlehka položil dlaň na desku stolu. „Zkus mi věřit." Pousmál se a vytáhl jedno obočí. „Koneckonců... víš, kde bydlím. Kdykoliv si pro mě můžeš přijít."

„Nebudou ti důvěřovat," odpověděl bůh po dlouhé chvíli, co hleděl na nabídnutou dlaň, kterou nakonec přikryl tou svojí. „Ale... já se o to... pokusím."

„Nezklamu tě," slíbil Tony a zvedl se, aby mohl boha konečně políbit.

Ahoj. :)

Tak se to Tonymu nakonec podařilo, Loki ho pustí na pár dní domů. Myslíte, že se Tony vrátí nebo je to od něj jen podraz, aby mohl utéci? A co Avengers, budou ho poslouchat?

Přeji krásný týden. :*

Věnováno GoldenRox.

Womi