Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

40. kapitola

Nebyl si úplně jist, co způsobilo, že se při prvním jemném dotyku rtů cítil jako po zásahu bleskem, ale rozhodl se, že analýzu nechá na později. V jeho nitru bouřil přehršel pocitů, od smutku, bolesti ze ztráty matky, frustrace, osamělosti, vzteku na bratra a zranitelnosti, až po touhu, jež ho znenadání spálila na prach. Vrhl se na Tonyho s divokou vervou, drtil mu bok svými prsty, druhou ruku zatínal do jeho zátylku, jazykem mu tvrdě vnikl do úst. Najednou nechápal, proč se tomu tak bránil. Tony spolupracoval více než ochotně, vnímal, jak se sám chvěje potlačovanou tužbou. Bylo očividné, že sex s ním by mohl být jedním z nejlepších, co kdy za svůj dlouhý život zažil.

Chtěl ho, potřeboval ho, zároveň doufal, že se zbaví vnitřního napětí, jež mu znemožňovalo klidný spánek. Obavy, že se opět spálí a jen se nechá využít, násilím zadupal do prachu, zatímco tlačil Tonyho ke břehu, rukama a nehty mu zkoumal tělo všude, kam dosáhl. Vždyť se přece vrátil, ne? Muselo mu na něm záležet, jinak by zůstal na Midgardu. Loki usoudil, že tomu zkrátka musí věřit, rozhodnut se do toho vrhnout po hlavě, dokud ještě zbýval nějaký čas.

Jejich ústa se od sebe neodlepila na delší dobu, než byla potřeba k trhanému nádechu, jazyky se spolu proplétaly, nehty zanechávaly rudé škrábance, mokrá těla po sobě klouzala. Ve chvíli, kdy se ocitli na travnatém břehu, si Tony uvědomil, že šum deště ustal a jeho zvuk nahradily jen zastřené vzdechy. Neudržel se, samolibě se do polibku pousmál. Věděl, že bohu náladu zlepší a hodlal v tom pokračovat. Sám sobě si slíbil, že mraky rozežene a donese do upravené koupelny slunce.

Na chvíli zauvažoval, že stejně nedává smysl, jak může být iluze tak dokonalá, že cítí vůni trávy a kvetoucích květin, jež se na dotek zdály tak živé, jako by byl na Zemi v parku, ale usoudil, že Loki zřejmě své umění iluzí opravdu zvládá dokonale. Pustil to z hlavy, hravě do něj strčil, aby se položil na záda a obkročmo se mu posadil na klín, než opět zajal jeho rty v polibku. Hned poté už pokračoval ústy na krk, kde mu vytvořil jazykem vlhkou cestičku až na klíční kost, za což byl odměněn zamručením.

Pomalu přestával poznávat, kdo z nich vyluzuje jaké sténání, Loki se pod jeho rukama kroutil, on sám měl husí kůži po každém doteku. Bylo to povznášející, konečně se moci boha dotýkat tak, jak chtěl, moci se tisknout ke kůži, jež stihla uschnout od vody a pomalu se pokrývala slabou vrstvičkou potu. Posunul se níž, obkroužil jazykem bradavku, zatímco levou rukou hladil ploché břicho, míře konečně k rozkroku, kde na něj čekala Lokiho chlouba s prvními kapičkami rozkoše. Nemohl se dočkat, až jej ochutná, ale zároveň nechtěl příliš spěchat.

Měl v úmyslu mu dokázat, že pro něj není jen hračkou, jíž po použití vyhodí. Byla sice pravda, že takovým způsobem měl v posteli  víc lidí, než by dokázal spočítat, ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát hluboko v nitru cítil, že je na dosah něčeho, co dosud nepoznal. A ačkoliv neměl tušení, co to má být, věděl, že to dodnes s nikým nezažil. Intuice mu našeptávala, to slovo se třepotalo na okraji vědomí – jen ho uchopit –, ale pokaždé, když už měl odpověď na jazyku, se rozplynula v obláčku dýmu. Frustrovalo ho to, ale každý Lokiho povzdech, každý pohyb, jímž mu vycházel vstříc, ho uklidňoval, že to přijde v ten správný čas.

Z ničeho nic zalapal po dechu a než se stihl vzpamatovat, Loki si s ním obrátil místo. Pohlédl do smaragdových očí, v nichž sálaly plameny tužby a automaticky ho za ramena strhl na sebe, zvedl hlavu a přisál se mu na rty, které měl už značně opuchlé od jejich okusování. Rukama sjel na jeho zadek, táhle zasténal, když bůh proti němu vyklenul pánev a jejich uvězněné erekce se o sebe intenzivně otřely. Aniž by přerušil polibek, odhrnul si jednou rukou dlouhé černé vlasy z úst, kam se jim připletly, a opět ho chytil za hýždě. Jedním trhnutím ho po sobě posunul výš, roztáhl mu půlky a jen tak zkusmo ho pohladil po vstupu.

„Zapomeň, Anthony," zamručel Loki, sáhl za sebe, chytil mu ruce a uvěznil mu je nad hlavou. Ústy sjel k Tonymu uchu. „Já si vezmu tebe," zašeptal sametovým hlasem. V žádném případě nehodlal ustoupit. Fandral byl poslední, komu to dovolil, a neměl v plánu své preference měnit. V submisivní pozici by byl až příliš zranitelný, než aby to vůbec chtěl zkoušet.

Tony se ušklíbl. „Tak na to zapomeň ty, Princezno. Do mého zadku se nikdo cpát nebude. Ani ty ne."

Loki ztuhl. Pustil mu ruce, opřel se mu o okraj reaktoru a posadil se na jeho klíně. „Pak jsme zřejmě v patové situaci," řekl chladně a založil si ruce na prsou. Bylo mu jedno, jestli tak působí jako uražené dítě, protože ve skutečnosti se uraženě cítil. „Škoda." Bleskurychle se postavil a otočil se zády. V té chvíli se cítil se vztyčeným penisem až příliš rozpačitě. Kouzlo okamžiku se naprosto rozbilo, zanechalo ho frustrovaného, nadrženého a poníženého. Chtěl se obléci, ale Tonyho ruce okolo pasu ho zastavily v polovině myšlenky.

„Počkej," zamumlal Tony a otočil ho k sobě. Pousmál se, vida před sebou tvář jako vysochanou z mramoru, ačkoliv mu do smíchu vůbec nebylo. „Třeba bychom mohli udělat... hm, nějaký kompromis?"

Loki zavrtěl hlavou. „V tomto ne," ujistil ho rázně.

„Ale proč ne?" zahučel Tony. Vůbec se mu nelíbilo, že se bůh ani nepohnul. „Vždyť jsi tak dřív... s tím blonďákem..." Ani nedopověděl větu a věděl, že tentokrát to skutečně přepískl, ačkoliv mu nedávalo smysl proč.

Magické nebe se zátahlo, mračna se převalovala přes sebe, setmělo se. Náhle se zdvihl studený vítr, jenž mu pokryl pokožku husí kůží a mimovolně se rozřásl, hledě do Lokiho planoucích očí. Nebyl si příliš jist, jaké emoce se mu v nich ukazují, ale s určitostí mohl tvrdit, že je v nich vztek a nepotřeboval by k tomu ani soukromý ráj napojený na jeho náladu. Rychle chytil odtahujícího se boha za zápěstí, ten se mu však vyškubl tak prudce, jako by měl smrtelně nakažlivou chorobu.

„Co jsem řekl špatně?" zeptal se Tony strnule.

Loki se nevesele usmál, na malý okamžik se vzduch kolem něj zamihotal smaragdově zelenou barvou a v dalším už stál před ním opět zcela oblečen. „Nevíš?" zašeptal sotva slyšitelně.

„Ne úplně přesně," přiznal s nervózním úsměvem a připadal si jako idiot, stoje před ním stále nahý. Neodvážil se však ani hnout. Oblečení bylo stejně daleko. „Vždyť jsem jen řekl pravdu, ne?" Pokrčil ramena a vyčaroval na obličeji výraz čiré nevinnosti.

„Ano," souhlasil hlasem tichým jako šepot větru, Tonymu však neušlo ostří, jež to jedno slovo zabalilo do řezavého tónu.

Žaludek se mu zhoupl a srdce zrychlilo. Udělal krok dopředu a natáhl ruku, jeden pohled stačil k tomu, aby ji opět spustil. „Vysvětli mi to," požádal na pokraji paniky. Vždyť přece neřekl nic tak strašného, ne? Měl chuť frustrovaně zavrčet. Pokaždé, když už si myslel, že bohu alespoň trochu nahlédl pod pokličku, zjistil, že je stále na začátku. Loki měnil nálady rychleji než prostitutka své zákazníky.

Dlouze mu hleděl do oříškově hnědých očí, než pomalu odpověděl: „Viděl jsi mé vzpomínky, navíc jsi k nim nádavkem dostal i mé tehdejší pocity. Jestli k tomu potřebuješ další vysvětlení, pak nechápu, jak jsem s tebou mohl ztrácet čas." S tím se otočil, rázně vykročil směrem ke dveřím, jež z této strany vypadaly jako rákosový plot, a zabouchl za sebou dřív, než se Tony vůbec dokázal nadechnout.      

Ahoj!

Nuž, se jim to kapánek komplikuje, že? Myslíte, že se nějak dohodnou? Docela jim nezávidím. 

Doufám, že si užíváte prázdniny. Těším se zase za týden. 

Womi