Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

19. kapitola

„Sestup ze mě, Anthony,“ požádal škrobeně, a když tak učinil, toporně se postavil a začal neklidně pochodovat. Zalitoval, že místnost neměla okno. Bylo by úlevné se smět zadívat ven a předstírat, že je zaujat něčím, co se pohybuje za sklem. Ovšem to by se nemohli nacházet pod zemí.

„Omlouvám se, jestli jsem přestřelil,“ pronesl Anthony, zmateně zíraje na Lokiho, jenž zrovna vypadal jako raněné zvíře chycené do klece. Prohrábl si vlasy, jež byly stále ještě rozcuchané z neklidného spánku. „Jen… Chtěl jsem tím říct, že tě asi částečně chápu. A… rád bych ti nabídl -“

„Co? Řešení? Nápoj zapomnění? Vraždu mého nevlastního bratra?“ Zastavil se uprostřed kroku a z očí mu metaly blesky. Aura běsnění se okolo něj vznášela tak, že Tony téměř cítil, jak kolem něj praská divoká magie. Jako by čekala na poslední kapku, aby se stavidla, čekající na povel, zvedla a pustila ji ven.

„No, spíš jsem měl na mysli porozumění.“ Pousmál se mírným vytažením koutků.

„Jak bys mi chtěl rozumět?“ vyštěkl. Cítil, jak se jeho maska bortí a příliš dlouho už se neudrží. Tony nevědomky uhodil hřebík na hlavičku. „Nikdy mi nikdo nerozuměl,“ zamumlal téměř neslyšně. Téměř.

„Tak mi řekni víc,“ požádal ho tiše. „Vyslechnu tě. Nebudu tě soudit. Když budeš chtít, obejmu tě.“ Sledoval, jak se v bohově tváři střídají rozporuplné emoce. Přešel k posteli, posunul se dozadu a opřel o zeď, rukou naznačuje místo vedle sebe. „Zabít mě můžeš vždycky. Proč si před tím neulevit? Musí to být strašné, nemít nikoho, komu by ses mohl svěřit.“

„Nevěřím ti,“ konstatoval suše.

„No a? Ty sis moji důvěru taky zrovna nezískal.“ Zavrtěl se, hledaje pohodlnější polohu a překřížil nohy v kotnících před sebou. „Nemyslím si ale, že bych tu měl komu co vyprávět.“

Loki se jen ušklíbl. Přemýšlel nad jeho návrhem a na jednu stranu chtěl tu lákavou nabídku přijmout. Na druhou však pociťoval příliš velké obavy. Pokaždé, když se rozhodl někomu věnovat svou důvěru, na to tvrdě doplatil. Vždy byl zrazen a ponechán sám se sebou a svými chmurnými myšlenkami. Zažil zklamání už tolikrát, že přestal s vyhledáváním takových kontaktů, ze kterých by mohl později čišet sentiment.

Ani nevěděl jak se ocitl vedle Starka na posteli. Avšak svěřovat se mu nehodlal. Jen si připustil, že by mohlo být příjemné, na chvilku si odpočinout a předstírat, že sedí vedle někoho, komu na něm záleží a na kom záleží jemu.

„Můžu mít osobní otázku?“ zeptal se Tony, když už tak seděli nějakou dobu v tíživém tichu narušovaném jen jejich dechem.

Loki sebou lehce trhl, nečekaje prolomení ticha, ale ihned se uklidnil. „Zkus to.“

„Proč ti tak vadilo, že jsem tě předtím chytil za ruku? Já tím nemyslel nic… špatného.“

Lokiho jeho otázka lehce znepokojila a bolestně svraštil čelo v návalu vzpomínek.

„Jdi pryč,“ mumlal uplakaný Loki toho večera, když k němu Fandral přišel s širokým úsměvem jako obvykle.

„Co se stalo, zlato? Prý jsi nebyl ani na tréninku,“ zeptal se starostlivě a Loki hledal v jeho slovech faleš. Frustrovalo ho, že ji neslyšel. Rytíř ho pohladil po vlasech, snaže si ho stáhnout do objetí. To druhého boha donutilo vyskočit jako čertíka na pružince.

„Dej ty ruce pryč,“ vřískl a vymrštil se na nohy z křesla, ve kterém do té doby seděl. Couval k vysokému oknu a div nezakopl o širokou postel, jež stála těsně vedle něj. Ruce měl natažené před sebou v odmítavém gestu.

„Loki, no tak, o co jde?“ S každým krokem zkracoval vzdálenost, aniž by úsměv opustil jeho tvář. Olízl si vrchní ret. „Pojď sem, zvednu ti náladu, hm?“

„Ne!“ ohradil se Loki a odstrčil rytíře, když ho chytil za ramena. „Odejdi!“

„Proč? Co jsem ti udělal?“ otázal se nechápavě. Na bezchybném čele se mu vyrýsovala hluboká vráska a rozpačitě si pohladil upravené vousy.

„Ty nevíš?“ vypískl hlasem o oktávu vyšším. „Lhal jsi mi!“ Sevřel ruku v pěst a uhodil Fandrala do hrudi. „Nemiluješ mne!“ Cítil, že se mu do očí znovu hrnou slzy a zuřivě se snažil nemrkat, aby je nevypustil ven.

„Jak jsi na to přišel?“ Bez obtíží sevřel Lokiho pěst v dlani. „Samozřejmě, že tě miluji.“

„Viděl jsem tě,“ vykřikl vztekle a prudkým pohybem setřel slzy, jež i přes horečnou snahu nedokázal udržet za víčky. „Viděl jsem, jak souložíš s mým bratrem! Tak mi tady netvrď, že mě miluješ!“

Rytíř se zarazil jen na zlomek vteřiny. „No a? Co to s tím má společného? S Thorem je to jen sex, nic víc. Tebe miluji. S tebou chci trávit noci, líbat se a držet tě v náruči.“ Přiblížil se blíže a pohladil strnulého boha po tváři. „To je přece důležitější, než sex, ne?“

„Nemusíš mi odpovídat,“ zamumlal Tony.

Loki se zavrtěl, vytržen ze vzpomínek. „Přináší to akorát problémy,“ odvětil potichu. „Začne to nevinně, pak se to zvrtne, je z toho láska až za hrob… A nakonec se to stejně pokazí.“ Opřel si hlavu o zeď a zavřel oči.

„Možná jsi jen natrefil na… špatné lidi,“ odpověděl stejně tiše. „Ne každé gesto znamená, že ti chce někdo ublížit nebo tě využít. Lidé se běžně dotýkají, aniž by zatím byly vedlejší úmysly.“ Opatrně přikryl svojí dlaní Lokiho prsty, očekávaje nesouhlasnou reakci, která nepřišla. Bůh pohlédl na tu opovážlivou ruku a aniž by nad tím přemýšlel, roztáhl prsty, mezi které se zaklesly ty Tonyho, a stiskl je.

„Možná…“ těžce vydechl nad návalem sentimentu, jenž jej v té chvíli pohltil. Opřel si hlavu o Tonyho rameno. „A možná jen moc kecáš.“

„To se nevylučuje,“ připustil se zdviženým koutkem a mírně se natočil, aby mu volnou rukou mohl odhrnout pramen vlasů spadlých přes bledý obličej. „Nechci s tebou bojovat.“

„Jsem unavený, Anthony,“ zamumlal.

„Dej mi důvod, abych ti mohl pomáhat dobrovolně, prosím.“ Zastrčil neposlušné vlasy za ucho a lehce přejel po jeho tváři konečky prstů, pokračuje až k linii čelisti, jíž slabým tlakem zvedl. Ponořil se do závratné hloubky těch nejzelenějších očí, co kdy spatřil, a zatajil dech, ohromený bezbranností a bolestí, jež se v nich zračily. Nepřemýšlel, jednal zcela automaticky, když otřel svá ústa o jeho rty, něžně, jako kdyby se bál, že se mu v rukách rozpadne.

„Proč?“ hlesl, aniž by prodloužil jejich vzdálenost, „nenávidíš mě. Proč bys mi chtěl pomáhat? Proč bych ti měl věřit?“

„Protože nenávist už k tobě dávno necítím,“ přiznal popravdě a sám sebe překvapil, že ta slova vyřkl nahlas.

Ahoj. :)

Osobně se musím přiznat, že Tony překvapil i mě. Ten parchant si dělá, co chce. :D

A Fandral je pěkná děvka, jen tak mezi řečí.

Věnováno Anet1325

Těším se na příště, užívejte léto. ❤
Womi