Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

13. kapitola

Tony zadržel dech a vyděšeně vytřeštil oči dokořán. Jeho srdce začalo poplašeně uhánět, snažíce se dostat z hrudního koše ven a nával adrenalinu mu rozpumpoval krev, dávaje o sobě vědět bolestivým škubáním v zápěstích. Zareagoval bez přemýšlení, v témže okamžiku, kdy se jeho rtů dotkla Lokiho ústa a obličej obklopily voňavé vlasy, ucukl a otočil hlavu ke stěně, čímž bohovy rty sklouzly ze rtů na jeho tvář.

Lokiho výraz zamrzl, když se vzepřel na pažích a pomalu, beze spěchu, srovnal záda do přímé linky, upíraje svůj zrak do Tonyho obličeje, jenž se otočil zpět a zrcadlil nemálo pocitů. Poznal úlek, obavu, nesouhlas a... odpor?

„To mělo být co?" zavrčel Tony a zamračil se, ačkoliv hlas podbarvený bolestí a překvapením postrádal potřebnou útočnost.

„Nemusím ti snad vysvětlovat definici polibku," řekl se značnou dávkou sarkasmu a postavil se na nohy. „Předpokládám, že už jsi to někdy zkusil." Shlížel na něj z výšky s přezíravým pohledem, zvyšuje si tak pocit vlastní sebeúcty a snaže se zamaskovat, jak moc se ho Tonyho úhyb dotkl. Paže měl svěšené podél boků a nepřítomně zatínal nehty do svých dlaní.

„Už to nikdy nedělej," odmítavě vyprskl.

V Lokiho očích se nebezpečně zablesklo, promluvil však tichým hlasem. „Nemyslím si, že jsi v pozici, kdy by sis mohl klást požadavky nebo s něčím nesouhlasit."

Tony přeslechl skryté varování. „Nebudu ti dělat děvku," vypálil rozhořčeně.

Bůh k němu přistoupil blíž, sklonil se a chytil ho pod krkem. Oči měl tvrdé jako kámen a na tváři se mu rýsoval nebezpečný úsměv, jenž Tonyho donutil nasucho polknout. Zesílil svůj stisk a oči druhého muže se naplnily strachem.

„Drahý Anthony," zapředl medovým hlasem, „zřejmě jsi zapomněl, kde je tvé místo. Dovol, abych ti to připomněl." Sehl se s obličejem tak nízko, že se téměř dotýkali nosy a Tony se neodvážil ani mrknout, natož pak uhnout s pohledem nebo se pokoušet bránit. „Jsi naživu jen díky mně. Uděláš cokoliv, co si budu přát. Když budu chtít, abys mi lízal boty, ještě s nadšením se budeš přede mnou plazit a prosit, abych ti to dovolil." Zúžil oči a téměř něžně pohladil jeho tvář. „Pokud bude mé přání, abys mi dělal děvku, tak si poslušně přede mne klekneš a budeš se snažit ze všech sil, abys mi dopřál potěšení." Zatlačil na jeho ohryzek a Tony zachrčel z náhlého nedostatku vzduchu. Přiblížil rty k jeho uchu a zavrněl. „Je to jasné?"

Tony dokázal jen naznačit kývnutí na souhlas. Roztřásl se pod třepotavým dotykem rtů a cítil, jak se mu ježí chloupky na zátylku.

„Tak se mi to líbí." Potěšeně ho poplácal po tváři, načež ho s prudkým zavřením dveří opustil, ponechávaje ho vyděšeného, klepajícího a samotného.

***

„Převezmete Starkovo léčení," oznámil Williamovi krátce poté, co za ním zapadly dveře od Tonyho pokoje. Navenek působil naprosto klidným dojmem, ale uvnitř něj to vřelo. Zlobil se, měl neskutečný vztek, avšak nejvíce ho hryzalo, že neuměl zodpovědět otázku, na koho byl rozhněvaný více, jestli na Tonyho nebo na sebe. Jeho odmítnutí ho pálilo jako cejch a donutilo ho cítit ponížení, kterého se rozhodl vyvarovat až do konce života, avšak pouhému smrtelníkovi se podařilo něco, co nikomu za posledních tři sta let. Nadával v duchu sám sobě, že podlehl jakémusi poblouznění a odhalil mu svůj zájem, ať byl jakkoliv prchavý.

„Jistě, jak si přejete, můj pane," odpověděl William s drobnou úklonou a přerušil tak tok Lokiho myšlenek.

„Budete mi dávat podrobná hlášení každý večer," upřesňoval své příkazy tichým hlasem. „Z nejhoršího už je venku, nechte ho ještě dva dny odpočívat a pak už by měl postupně znovu začít pracovat." Zvedl ukazováček na zdůraznění svých slov. „Ať se ze začátku příliš nenapíná. Ponesu velmi nelibě, jestli se znovu zhroutí v horečkách."

„Rozumím, můj pane," odpověděl rozvážným hlasem, přikyvuje na souhlas.

„Můžete odejít," řekl a otočil se zády, dávaje tak najevo, že audience skončila.

„Pane? Jste v pořádku? Zdáte se rozčilený." William k němu přistoupil a opatrně mu položil ruku na rameno. Znal boha dlouho a dokázal z jeho napjatého postoje poznat, že není ve své kůži. Loki se při tom doteku otřásl a zvedl ruku, připravuje se k úderu za tu opovážlivost, pak ji však opět nechal klesnout, když si uvědomil, o koho se jedná. Dalo by se říci, že ho považoval za jakousi náhradu otce, o kterého přišel, když zjistil, že je adoptovaný, a že mu všichni tisíc let lhali. Přesto tentokrát William nenašel Lokiho ve sdílné náladě.

„Jsem v pořádku," zavrčel a vrhl přes rameno nebezpečně zamračený pohled, který donutil druhého muže ruku poplašeně stáhnout a s mumlanými omluvami vycouvat z místnosti.

Neměl chuť se mu svěřovat se svými pocity a úlevně vydechl, když za ním cvakla západka a on se mohl zhroutit na postel. Kouzlem zajistil dveře tak, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Převlékáním se nezdržoval, jen se krátce soustředil a nechal všechno oblečení ze sebe zmizet a poskládat na židli, stojící u jednoduchého stolku vedle dveří, do úhledného komínku.

Zcela nahý se zachumlal do přikrývky a zabořil hlavu do polštáře. Cítil se velice unavený a připustil si, ač nerad, že nejspíš dlouhodobá nevyspalost mohla za jeho dnešní přešlap. Měl chuť si vyrvat vlasy, neboť si zřejmě mylně vykládal Tonyho chování. Věděl, že ho pozoruje, když si myslel, že se nedívá. Všiml si drobných náznaků, kterými mu nevědomky dával najevo, že je pro něj přitažlivý. Jako bůh lži a klamu dokázal velmi dobře číst řeč těla, avšak tentokrát se zdálo, že se spletl.

Znechuceně zabořil prsty do havraních vlasů a bezděčně se za ně zatahal. Nedokázal si vysvětlit, proč se ho vlastně pokusil políbit, zároveň si však gratuloval k udržení duchapřítomnosti, ačkoliv v té chvíli to pro něj bylo velmi těžké. Co Tonymu řekl, myslel vážně a na chvíli se pousmál při představě, kterak před ním Anthony klečí s rukama za zády a dopřává mu slastné potěšení svými ústy.

Přetočil se na bok, snaže se zklidnit rozbouřenou mysl a zraněnou pýchu. Na takové nesmysly neměl čas, i když by se příjemnému uvolnění nebránil. Rozhodl se, že pokud to nebude vyloženě nutné, už za ním nepůjde. Péčí o něj ztratil příliš mnoho času a válka se nezadržitelně blížila, bylo potřeba zařídit ještě mnoho důležitých povinností, a čas utíkal mílovými kroky.

Ahoj. Nemůžu spát, tak dnešní část přidávám už teď, třeba někdo z vás ještě nespí.

Překvapila vás Tonyho reakce? A následně pak ta Lokiho? Mě ani moc ne, ale to bude asi tím, že jsem autor, co? 😃

Snad se vám dnešní část líbila. Musím říct, že oproti tomu, co jsem začala psát před rokem, se při úpravě odkláním úplně jinam, než bylo asi původně v plánu, ale zdá se mi, že lepším směrem. Tak doufám, že skutečně ano. Jen pro příklad, dnešní část měla původně zhruba 100 slov, teď po rozvedení děje 1000. 😃

Mějte se krásně a těším se zase v pondělí.

Womi