Nepochopený (Ironfrost Czech) - DOKONČENO

38. kapitola

Chvíli oba zírali poté, co se dořešily podrobnosti a videohovor s Thorem skončil; Loki na černou obrazovku, Tony na Lokiho. Vykročil, položil mu ruku na rameno. Věděl, že je šokovaný ze ztráty matky a zatoužil mu dát nějak na vědomí, že se na něj může spolehnout. „Loki –"

„Teď ne, Anthony," řekl tiše a zavrtěl hlavou. „Jarvisi, jak moc ses zabydlel v mém systému?"

„Ještě mi zbývá pár nepodstatných obvodů, ale jinak mám systém plně pod kontrolou, pane Loki," odpověděl program. Tony mírně zčervenal a odvrátil se, snaže se skrýt samolibý úsměv.

„Kolik příkazů dokážeš splnit najednou?" pokračoval Loki zadumaně a poklepal si prsty na spodní ret.

Jarvis zašuměl: „Asi sto třicet sedm plus obvyklé množství zabezpečovacích –"

„Fajn," zarazil ho Loki, „když už jsi tam, využiji tě. Anthony jistě nebude nic namítat." Pootočil se k Tonymu s otázkou v očích, jež nebyla tak úplně otázkou.

„Posluž si," zamumlal s pokrčením ramen.

„Potřebuji informace – kolik bude zítra připraveno vojáků v plné zbroji, kdy budou připraveni všichni, celkové počty zbraní a vojska, jména zrádců, za půl hodiny se setkat se svými generály, dopravit Williama k jeho trestu, zbavit se zrádců tak, aby už nikdy nikdo nepomyslel na další úskok," vyjmenovával Loki za pochodování po místnosti sem a tam. „Dovést Anthonyho ke mně, zajistit někoho, kdo mu donese jeho obleky," doplnil ještě. „Zbytek –"

„Myslel jsem, že armáda zítra nebude třeba," ozval se Tony a nakrčil čelo.

„To záleží na tom, jestli se podaří Aether zničit. Musím být připraven své vojáky ihned povolat. Nemohu se spoléhat na pofidérní doufání," opáčil Loki chladně.

„Pravda," souhlasil, ačkoliv příliš nerozuměl, proč by tedy nemohl vzít nějaké posily i Thor.

Jen, co své myšlenky převedl na slova, Loki odpověděl: „Protože je příliš pravděpodobné, že by se na mé vojsko vrhli jako kobylky. Těžko by mi uvěřili, že je nejdu napadnout."

„Ale –"

„Tony," zarazil ho unaveně, přišel k němu na šíři dlaně. V očích se mu třpytila bolest a nekonečné vyčerpání. „Prostě mi věř. Teď nemám náladu se dohadovat o hloupostech. Znám svého bratra, znám obyvatele Ásgardu. Vím, co dělám."

Tony přikývl, zdvihl koutky. „Tak mě nech ti pomoci."

„Nejvíc mi pomůžeš, když na mě počkáš u mě a dáš dohromady své brnění," vydechl a chtěl se otočit, ale Tony ho chytil za ramena a přitáhl k sobě. Nechal se obejmout, v náhlém popudu si opřel hlavu o jeho čelo, zamrkal. Slzy ze ztráty znovu chtěly vytrysknout z očí ven, ale nemohl to dopustit. Nemohl se zhroutit. Ne teď, ne před ním. Bylo to těžké, když mu ruce konejšivě hladily záda, slibujíce svou podporu, ale musel to vydržet.

„Nefunguje ani jedno," zabručel Tony, omámený božskou vůní. Nechtěl ho pustit, chtěl ho držet v náruči.

„Bude, až se vrátím," slíbil Loki. „Musím jít. Zatím na mě počkej v mé ubikaci."

„Tak přijď brzy," povzdechl si Tony, políbil ho na tvář a nechal se Jarvisovými pokyny z tabletu odvést na druhou stranu, než šel bůh.

Překvapilo ho, že Lokiho zázemí je tak velmi podobné té jeho, až mu obočí vylétlo vzhůru. Stejně strohé, stejně nudné. Jen postel vypadala mnohem pohodlnější a větší, než měl on sám, a stůl byl širší. Čekal něco přepychovějšího, něco, co by bylo hodné ásgardského prince. Nechtělo se mu věřit, že by byl bůh až tak skromný, ale usoudil, že zde hledí nejspíše především na praktičnost. A protože byl pořád v jednom kole, stejně se sem chodil jen vyspat, pokud náhodou noc netrávil u Tonyho. A tentokrát to bylo obráceně.

Zahřálo ho u srdce, že ho vzal Loki k sobě. Pokud toto nebylo projevení důvěry, tak co jiného? Ačkoliv, do toho by se dalo počítat nejspíše i to, že mu přestal vyhrožovat zabitím. A co to říkal o té své pravé podobě? Že ji vidělo jen málo lidí a bohů, kteří by mohli zůstat naživu a vyprávět o tom? Po probuzení se už o tom nezmínil, takže to mohlo znamenat, že si na to buď nepamatuje anebo spoléhá na Tonyho diskrétnost. Tak jako tak, Tony uvažoval, že po tom raději snad ani nechce pátrat, aby se nedozvěděl další děsivé informace. A díky dvěma mužům, kteří mu přinesli jeho obleky a dokonce i něco k jídlu, se mohl zabývat důležitějšími věcmi, než tím, že bůh zmodral a oči se podlily krvavou barvou. Nebylo to podstatné, zkrátka nebylo.

Zkontroloval zásobníky, s Jarvisem probral funkčnost, ale ačkoliv se robotický sluha dokázal dostat do systému obleku a jeho napájení, nepodařilo se jim ho ani zapnout, což ho neuvěřitelně frustrovalo. Hodiny ubíhaly, bůh stále nešel a Jarvis mu odmítal říci, kde se nachází, nebo to prostě nevěděl. Na Tonyho otázky odpovídal tak vyhýbavě, že se později miliardář neudržel a začal na něj křičet, zpochybňuje jeho loajalitu. Odmítl poslouchat, že ho ovlivňuje cizí narušitel – Lokiho magie – a uraženě se svalil do postele čelem ke zdi. Sice si připadal jako malé děcko, ale v té chvíli mu to bylo naprosto jedno. Nudil se, byl nervózní z nicnedělání a z nedostatku zpráv. Nakonec usnul, ani netušil jak.

Probudil ho až podivný šum. Chvíli roztržitě mrkal, než si uvědomil, že nespí ve své vlastní posteli a ševelení musí být zvuk tekoucí vody ve sprše. Tep se mu v té chvíli zrychlil tak, že se musel několikrát zhluboka nadechnout, než byl schopen položit otázku. „Jarvisi, jak dlouho jsem spal?"

„Čtyřicet dva a půl minuty, pane Starku," zašuměl program bezvýrazným hlasem.

„A Loki je tu jak dlouho?" ptal se dál, zatímco se soukal z postele a pokoušel se uhladit rozcuchané vlasy, ačkoliv bez zrcadla a hřebenu to byl předem prohraný boj.

„Osm minut a několik vteřin," odtušil Jarvis.

Tony rychle uvažoval. Pokud tu byl bůh tak krátce, to by mohlo znamenat, že se ještě nechystá sprchu opustit, a on by se tak k němu mohl připojit. Se skousnutým rtem si pak překvapeně uvědomil zarážející skutečnost – nechtěl se k němu přidat se sexuálním podtextem. Samozřejmě by se tomu nebránil, ostatně tomu se nebránil de facto nikdy, pokud se nejednalo o sex z donucení, ale tentokrát nebyla touha po spojení jeho hnacím motorem.

Zjistil, že ho chce prostě cítit celým tělem. Přitulit se, ohřát se o horkou vodou rozpálenou kůži, moci se schovat v jeho objetí. Vždyť zítra měli jít na setkání s Thorem, a pokud vše vyjde podle plánu, zřejmě se na místě ukáže i Malekith. Nikdo nemohl tušit, jak dopadne konfrontace s ním. Následujícího večera už by mohli být mrtví. Mohli by zemřít v nějakém neznámém světě, kde by o nich nikdo nevěděl. Ta možnost měla až příliš vysokou pravděpodobnost, než aby ji mohl jen tak ignorovat. Cítil se velmi osamělý, potřeboval ho. A ačkoliv si uvědomoval, že jejich vztah není tak stabilní, aby mohl očekávat kladnou reakci, přesto nezaváhal. Trvalo mu sotva pár vteřin, než sáhl po klice a vstoupil za ním. 

Ahoj, zlatíčka.

Tak to vypadá, že se Tony dostává konečně zase do své kůže. Co myslíte, jak to celé dopadne? Vyhodí ho Loki, nebo snad bude za jeho narušení soukromí rád?

Blíží se konec roku, příště už bude po vysvědčení, tak všem školou povinným přeji, aby dopadlo co nejlépe a taky krásné prázdniny. :)

Věnováno Tyveren.

Womi