1 Secret Agent, 7 Men [CZ] {BTS FF} ✔

Jungkookův konec 2/3

U vchodu do vily nás zastaví ochranka, se štěstím je prohlížení Jungkookovy občanky nedostatečné a nevšimnou si,že je to padělek a on vlastně není jeden z pozvaných hostů a já jeho doprovod.

„Pravá nebo levá?“ Zeptám se hned co dojdeme do přepychového sálu, plného lidí a jídla.
„Pravá.“ Odpoví mi a já se musím uculit, protože nalevo se nachází právě stoly s občerstvením.
„Super, tak se rozdělíme a zkus je najít.“ Zaúkoluji ho, ale než cokoliv stihne odseknout jsem moc daleko.

Moje oči se rozzáří když zpozoruju několik druhů cukroví. Ihned si vezmu talířek a začnu přemýšlet, který kousek pečiva nesmím vynechat.
Ihned se natáhnu pro zelenou makronku, ale nějaký hlas mi zabrání v tom si ji vzít a ochutnat.

„Růžové jsou lepší.“ Rozezní se mužský hlas, přičemž já ztuhnu a otočím hlavu na muže, který mi poradil.
Překvapeně zůstanu stát když uvidím vysokého nabarveného blondýna, který má být můj dnešní cíl.

„Měl jste obojí?“ Zeptám se na oko nedůvěřivě, protože tenhle člověk má být barvoslepý cukrovkář.
„Samozřejmě.“ Uculí se a rukou kývne k zmiňovaným růžovým makronkám.

Já si ze zdvořilosti vezmu právě zmiňovanou, zatímco on mě napodobí. Celou jí dá do pusy a zadívá se se zájmem na mě.
Já si kousnu a celou pusu mi zaplaví až nechutně sladká příchuť. Zbytek položím na talířek s nechutí.

„Upřímně na mě až příliš sladká. Co na vás?“ Nenápadně se ho zeptám, zatímco se ho snažím obalamutit, aby přiznal, že není nemocný.
„Vůbec, já se po nich můžu utlouct.“ Promluví a vezme si další do pusy. Já ho jen obdaruju falešným úsměvem a snažím se kousek poodejít, tak abych mohla pořídit i nějaké fotky, jak se cpe.
Jen co obejdu stůl, naubráním se a zaměřím svou pozornost na krémové dortíky.

„Můžu nějak poradit?“ Promluví známý hlas v mé blízkosti.
„Můžete.“ Odpovím mile Hyunovi, ikdyž bych ho raději pozorovala z povzdálí.

„Sice ty čokoládové vypadají skvěle, nejlepší jsou tyhle borůvkové.“ Řekne a vezme si zmíněný temně fialový dortík, do kterého se bez varování zakousne.
Já sice chvíli otálím, ale donutím se ho napodobit, což asi není nejlepší nápad.

„Proč je vše tak sladké, nebojíte se, že z toho dostanete cukrovku?“ Zabrblám trochu, zatímco přemýšlím nad tím, jak se tomu, kdo je upekl podařilo, tak moc je osladit.
„Člověk žije jen jednou a kdyžtak se splní to, co chtěl otec.“ Jeho výraz na chvíli zvážní, ale potom se znovu zasměje, jakoby se nechumelilo.

„Jaký otec by chtěl, aby jeho dítě bylo nemocné?“ Položím mu řečnickou otázku, o které on netuší, že jí je. Každopádně já tuším odpověď, a proto nevinně sklopím hlavu a kouknu si znova na tu směs cukru.

„Můj, přeci jen mě nechce poslat do armády a všichni jsou tak hloupí, aby mu věřili, že jsem nemocný.“  Odfrkne si a vloží do úst další zákusek.

„Výcvik není tak hrozný.“ Řeknu potichu, ale i to stačí na to, aby mě slyšel. Jemně mi chytí bradu a donutí mě se na něj podívat.
„Proč bych měl věřit holce, která o tom nic neví?“ Zeptá se a u toho si nezapomene odtrhnout.

Jeho slova a chování zapříčiní, že moje krev začne vřít. Už chci chytit jeho ruku a pořádně mu ji zkroutit, ale to by mě nemohl někdo předběhnout.

„Ocenil bych, aby jste se držel dál od mé přítelkyně.“ Sykne Jungkook a stiskne mu loket silněji, tak že Hyun bolestivě vypískne.
Bohužel já jsem jakoby v oparu, jak mi to řekl? Proč? Hlavou mi víří tisíce otázek, ale ani jediná odpověď.

„Myslím, že policii a soud bude velmi zajímat to, jak tvůj bratr zázračně umí chodit a ty podle mého úsudku nemáš cukrovku, jinak by ses tu už svíjel na podlaze.“ Řekne s úšklebkem, zatímco ho pustí, ale místo toho chytne moje zápěstí a trhne ním tak, že ztratím rovnováhu a narázím mu do hrudě.

Moje srdce začne bít na poplach, když mě obejme za pas a snaží se mě od Hyuna odvést.
Abych uklidnila splašené srdce, tak se mu vytrhnu a promluvím až příliš formálně:
„Yoon Hyune, dávám tobě a tvému bratrovi týden, pokud se přiznáte a přihlásíte k odvodu, tak nebudu já a můj partner vám dělat naschvály. Pokud ne, vše že řekneme nadřízeným sami , a věř, že budete mít obrovský problém.“ 

U toho mu zasalutuju a otočím se na odchod. Jungkook ještě chvíli zůstává na místě, kdy se mu snaží vše zmatenému Hyunovi vysvětlit. Moje mise ale končí.