1 Secret Agent, 7 Men [CZ] {BTS FF} ✔

Jiminův konec

Nevím proč, ale dnes jsem byla poprvé za život nervózní.
Maturita, státnice i nejnebezpečnější mise byly oproti tomuhle nic. A stejně nevím proč, stejně mě neuvidí...

Když totiž Park Jimin vyhlásil nové turné, které začínalo v Soulu, tak jsem věděla, že musím jít. Potřebovala jsem ho znovu vidět, celého půl roku jsem na něj nemohla zapomenout ač jsem se sebevíc snažila.

Podívala jsem se na hodinky, už to mělo začít...
Jen co si to připustím, světla v sálu potemní a scéna se pomalu mění. Pomalu dochází k její zbarvování do ruda, nejprve mi to připomíná krev ve vodě. Chvíli jen tak víří a pak se rudá barva shloukne na jednom místě a sformuje překrásnou růži. Která nám rozte a vykvétá před očima. Najednou ale zničehonic přijde vítr a přijdu si jako v 5D kinu, protože cítím větřík i na své holé kůži.

Najednou se okvětní lístky pod návalem větru odfouknou po celé scéně a po chvíli se ty lísky změní na jiskry. V tu chvíli se trochu rozsvítí světla a odhalí tak postavu v černém uprostřed scény.

„I was caught in a lie." Řekne hrubým tónem a pak to začne. Rozezní se první tiché tóny jeho písně Lie a sál naplní jeho andělským hlasem.

Hltám každičký tón a v tu chvíli si připadám spíš jako patnáctiletá fanynka, ale musím říct, že mi to nevadí.
Nechávám se unášet tóny písně, ale v tom uvidím, něco podezřelého.

Červenou tečku trochu se třepající na jeho tmavém saku.
Všichni si můžou myslet, že je to součást vystoupení, ale já vím, že ne. I přez tu dálku poznám laserový zaměřovač.

Teď jen najít zdroj. Jelikož jsme v divadle, tak to nebude problém. Brzo zjistím, že světlo vychází úplně zezadu.
Kvůli tomuhle mám ráda sedadla v uličce. Přikrčím se a začnu se plížit. Jelikož je shasnuto daří se mi a dojdu až do zadu. Všimnu si muže v černém svírat sniperku. Potichu se k němu přiblížím zezadu.

„Tohle je moc nebezpečná hračka..." Zařvu mu do ucha, že se trochu lekne. Já se rychle vrhnu po zbrani a hlaveň vytáhnu nahoru.
Následuje výstřel.

Musím se podívat na pódium, ale Jimin nevypadá raněný. Najednou se rozpoutá řev a všichni se tlačí k východu. Mě to nevadí a pěstí udeřím muže do nosu. Ten přepadne dozadu a z rukou mu vypadne zbraň. Ihned k němu přiskočím, chytím ho za vaz a silou ho udeřím o stěnu. Svým tělem ho přitlačím ke stěně a ruce mu zkroutím za zády. Všimnu si pramínku krve stékat z jeho hlavy, ale to není to důležité.

„Jsi tu sám? Proč jsi ho chtěl zabít?!" Zařvu znova až sebou trhne.
„Ne- neubližujte mi ..." Vykoktá ze sebe a začne brečet.
„To se rozhodnu po tom, jak mi odpovíš!" Syknu a podívám se po dalším sniperovi... Nikde nikdo a všichni lidi jsou pryč.

„Jsem sám, já to slíbil bratrovi..." Promluví potichu, zatímco se snaží znít silně, ikdyž není.
„Bratrovi?" Zeptám se, ale odpověď nedostanu. Místo toho uslyším do sálu vtrhnout policii.

„Ruce vzhůru!" Zakřičí jeden z několika ozbrojených policistů a namíří na mě zbraní.
„Jsem od NSI, vemte si ho. Chtěl zabít Parka Jimina." Vysvětlím jim a nechám se vystřídat policistou, který muži nasadí pouta.

Já si jen povzdychnu a dojdu si zpátky k sedačce, když v tom ho uvidím. Klečet pořád na stejném místě.
„Jimine, vysvětlíš mi, proč tě vždy musím zachraňovat?" Zakřičím z dálky, ale Jimin se ošije a podívá se na mě.
Chvíli na sebe koukáme, ale potom vstane a rozeběhne se ke mně, ladným pohybem přeskočí kovové hrazení.

Netrvá dlouho a octnu se v jeho těsném sevření.
„Jimine, nemůžu..." Stěží promluvím, kvůli tomu jak mě drtí. Jimin trochu povolí stisk, ale nepouští mě.
„Kim Nari, tak moc jsi mi chyběla!" Řekne Jimin a z jeho hlasu poznám, že nemá daleko k slzám. Že by ho to vzalo až tak?
„Všechno je dobré." Promluvím mile a jemně ho poplácám po zádech a pomalu se od něj silou odtáhnu.

„Teď jen nevím jestli je to mnou nebo tebou. Vždy když se potkáme, tak tě chce někdo zabít." Řeknu a snažím se u toho trochu zavtipkovat.

„Sice to není příjemné, ale jestli je tohle podmínka, abych tě viděl, tak se rád ocitnu v takovémhle nebezpečí každý den." Řekne a zeširoka se zasměje tak, že ucítím motýlky v podbřišku.

„Ty jsi vážně nepoučitelný." Musím se zasmát, to ale netrvá dlouho, protože mě umlčí svými rty.

Chvíli mi trvá zpracovat co se vlastně stalo. Nemůžu tomu uvěřit. Do polibků vkládá veškerou něhu a zoufalost, kterou získal za toho půl roku.

Ikdyž je to skvělý pocit, kdy se cítím, jako bych našla svou dlouho ztracenou část, musím se odtáhnout.

„Jimine? Co to má být?" Promluvím smutně, protože playboye nesnáším a už tak mám v hlavě guláš z neopětovaným citům k němu.

„Mám tě rád a sakra moc!" Vykřikne a já musím sklopit hlavu tak, aby neviděl, jak moc se červenám. V tuhle chvíli bych určitě mohla zastoupit jedno světlo ze semaforu.

„Ani nevíš, jak moc jsem ti to chtěl říct. Jak moc jsem tě potřeboval! Hledal jsem tě, ale vždy mi tvoji nadřízení říkali, že mi o tobě nemůžou poskytnout informace. Byl jsem zoufalý." Objasní mi a já se musím pousmát.

„Pro mě to byla láska na první pohled. Proto jsem chtěl abys byla mým bodyguardem napořád. Chtěl jsem tě mít blízko a doufal jsem, že tak možná začneš mít ráda i ty mě. Vím, že jsem se choval jako idiot, ale prosím, dej mi šanci." Zaprosí mě.

„Jimine, " promluvím pevně a přibížím se k němu tak, že cítím jeho horký dech na své tváři.

„Je zbytečné ti teď dát šanci, když tě už dávno celým srdcem miluju." Vysvětlím mu a poruším mezi námi mezeru tak, že ho znova políbím.
Nemyslím si, že už zvládnu žít bez něj.

💜💜💜
Authors note: Sniper z dnešní kapitoly byl bratr jednoho z útočníků, kteří se pokusili před půl rokem zabít Jimina.
Jelikož jeho bratr tvrdnul ve vězení, chtěl se pomstit a dokončit bratrovu práci...

Tak co říkáte na první konec, líbí?
Máte nějaké requesty, které byste chtěli splnit???????