1 Secret Agent, 7 Men [CZ] {BTS FF} ✔

13. Starý známý 1/2

Moje představa o posmrtném životě, je taková, že dojdeme do světa bez bolesti.
Tak proč mě sakra tak bolí na plicích?
Asi tohoto luxusu nejsem hodna.

Najednou ucítím ještě větší tlak a já začnu vykašlávat vodu. Něčí ruce mi pomáhají stočit se na stranu a vykašlat jí víc.
V uších mi hučí a očima se snažím zpracovat kde jsem. Rukama si zakryju obličej a setřu přebytečnou vodu.

Teď mi vše dojde. Rychle se otočím, abych spatřila Yoongiho hnědé oči. Je celý promočený, bezmyšlenkovitě ho obejmu a on mi opětuje objetí.
Ale počkat! Rychle ho od sebe odstrčím a snažím se pobrat, co se děje. Všude jsou muži v tmavých oblecích s nápisy SWAT. Sakra, řeknu si pro sebe, ale potom zjišťuju, že nás ignorují a shlukují se okolo Jacksona, který se s nimi snaží prát a prodrat si cestu, ale marně. Otočím se na druhou stranu a to vidím pořád spoutaného Hobiho, který se pořád vrtí.

„Postará se někdo o Hobiho?" Promluvím k Yoongimu a hlavou kývnu jeho směrem. Yoongi hned kývne na znamení souhlasu a to já pomalu začnu vstávat.
Už se mám na odchod, ale něco mě donutí se otočit zpátky k Hobimu. Udělám pár rychlých kroků a stojím mu před tváří. Jeho oči jsou rudé od pláče a zaschlá krev kazí jeho jinak dokonalé vzezření.

„Hlavu vzhůru, to je kvůli těm kávám, co jsi mi slíbil?" Zasměju se, když vidím, že se mi nemůže podívat do očí.
„Aha, ty se mnou nemluvíš, protože jsem to nestiskla." Promluvím smutně, při vzpomínce na poslední věty před mým skoro utonutím. Tak se obrátím a mám se na odchod, ale v tom mě přeruší jeho hlas.

„Těším se, až se znova potkáme, třeba u těch káv." Promluví Hobi po chvíl a jeho hlas se trochu třese. Já se musím pousmát a nechávám se Yoongim odvést pryč.

💜💜💜

„Takže vše nakonec dopadlo dobře." Pousměju se u Yoongiho doma, když jsme se oba převlékli a znova začnu kopat do podlahy špičkou chodidla.
„Tak teď co mi dlužíš... Nechci moc, jen adresu toho agenta Leeho, který zfalšoval tu zprávu." A zabil toho člověka místo mě, řeknu si pro sebe.

„Tady." Podá mi s nechutí malý ústřižek. Já se na něj zadívám a zjišťuju, že to není daleko odtud. To mě potěší.
„Tak já poběžím." Usměju se a zamávám mu než vystřelím ven.

💜💜💜

Cesta netrvá dlouho a já stojím před dveřmi agenta, který mi zničil pověst. Nahnu se trochu ke dveřím a když udslyším, že je někdo doma, tak a zazvoním. Ne dlouho na to uslyším dupání a následné otevření dveří. Na nic nečekám a vrhnu se na něj a odstrčího ho tak ode dveří, které za námi zabouchnu.

„Takže, pojďme k věci, proč jsi to udělal?" Zasyčím a přitlačím mu házecí nůž ke krku. Na jeho tváři zpoznám směsici pocitů - údiv a strach. A má proč.

„Kim Nari?" Zeptá se a je vidět, že se bojí i polknout. Kývnu na něj a čekám, co z něj vyleze.
„Já za nic nemůžu, to Jeon!" Zakřičí zoufale, ale při zaslechnutí jména Jeon mi hlavou prolétnou myšlenky, které jsem v sobě hluboko pohřbila.
„Jeon Jungkook?" Zeptám se, ale v srdci doufám, že to není on.
„Jo to je on!" Přizná, což mi neudělá radost. Pomalu ho tedy pouštím a beze slov vycházím z jeho domu.

Flashback
„Sakra Jungkooku, kde jsi?" Řeknu nahlas pro sebe a snažím se ho najít v téhle opuštěné továrně odkud jde jeho signál. Otevřu velké plechové dveře, pomocí klíčů, které jsem ukradla jednomu strážci. Rychle se provléknu škvírou, protože cítím, že se blížím k cíli.
Celá se rozzářím, protože uvidím záda muže v černo-červeném svetru a jeho rozdováděné vlasy.
„Jungooku, našla jsem tě!" Rozkřiknu se a rozběhnu se k němu a už ho chci obejmout, jen v tom se otočí. Následuje střelná rána, která mě ochromí a ucítím kulku v hrudi. Nejhorší je to, že jen, kdo střílel byl můj nejlepší přítel Jungkook.
End of Flashback

Chvíli přemýšlím, ale nedá mi to a tak napíšu Yoongimu, ať mi najde adresu Jungkooka. Tohle mu už neprojde. Trvá to jen chvíli a dostanu info, které potřebuju.
Připrav se Jungkooku, protože si jdu pro tebe.

💜💜💜

Takže, jaké z toho máte pocity? Líbí se vám, kam příběh směřuje?
No mám na vás obrovský dotaz. Byl by tady aspoň malinký zájem, aby byla povídka zakončena ve stylu "multiple endings" tzn. že bych se pokusila napsat 7 konců pro každého z kluků?

Prosím o každý váš názor, ať je jakýkoliv, ať se můžu podle toho zařídit. Přece jen blížíme se ke konci...