1 Secret Agent, 7 Men [CZ] {BTS FF} ✔

Namjoonův konec

„Dobrý den, jmenuji se Kim Nari, pracuji pro NSI. Je zde pan Kim?" Zeptám se zatímco vstoupím do laboratoře nového výzkumného centra.

Nevím, jestli jsem něčím naštvala nadřízené, protože v poslední době dostávám velmi pofidérní mise.
Jako je například tahle - eskortovat jednoho vědce na každoroční setkání vědců. Těžko říct, kdo by jim chtěl ublížit, ale evidentně někdo takový je...
Netuším proč bych to měla dělat, ale prý se jedná o jednoho z nejlepších vědců v Koreji, který se má zůčastnit konference.

„Jak se opovažujete?" Zakřičí jeden muž v rohu místnosti a nasupeným tónem míří ke mně. Musím uznat, že je velmi přitažlivý, světlé vlasy má nagelované nahoru a bílá rouška kryjící mu obličej mu dodává na tajemnosti. Bílý plášť je jen bonus.

„Co prosím?" Zeptám se a vykouzlím jeden z nejhezčích úsměvů. Vědec přede mnou si sundá roušku a podá mi ji.
Ihned ho poznám. Kim Namjoon, který byl jedním mým cílem, když jsem pracovala pro Yoongiho.

„Jak se opovažujete přijít do laboratoře takhle!" Zařve znova a vztekle po mě hodí roušku, kterou v letu zachytím.
„Radím ti, nezvyšuj na mě hlas, pokud nechceš ležet na zemi v kaluži krve." Zavrčím na něj, což způsobí, že se začne šíleně smát.

„Já jsem nevinný, takže by tě zavřeli." Promluví už trochu klidným tónem, ale to už se musím zasmát já.
„Věřím, že bych něco vymyslela. Například, že to bylo v sebeobraně před znásilněním." Pokrčím rameny a nasadím si konečně roušku.
„Tak to bych ti měl dát důvod." Řekne sexisticky a přiblíží se ke mně tak, že se dotýkáme těly.
Neště, že mám tu roušku a on nemůže vidět moje rudé tváře, řeknu si pro sebe.

„Nepotkali jsme se někde?" Zeptá se najednou a chytí mě za ramena, tak abych nemohla poodejít.
„Možná." Odfrknu si a ruce zvednu tak, že odstrčím ty jeho.
„Mohl bys mi říct, kde je pan Kim?" Zavrčím a znovunse podívám na několik lidí v laboratoři, kteří nás ignorují.

„A co s ním?" Řekne vyzývavě.

„Potřebuju najít toho páprdu a doprovodit ho na nějakou pitomou konferenci." Zavrčím naštvaně. Namjoon si dlaní zacpe pusu, aby jeho smích nebyl tak slyšet, ale i tak se mu to moc nepodaří.

„Omluv se, nikdo mi nebude říkat páprda." Promluví, až se trochu uklidní a já zjistím svůj omyl.

„Tak sorry, bae, tak počkám venku." Mrknu na něj, zatímco vyjdu z laboratoře. On z nějakého důvodu zůstane na místě zaražený s pusou otevřenou.

💜💜💜

Trvá mu to jen deset minut, než vyjde za mnou z laboratoře. Bílý plášť vyměnil za tmavé sako šité na míru.
„Tak jdeme?" Řeknu vztekle, ale než stihnu cokoliv udělat, Namjoon mě natiskne na stěnu za mnou a svou velkou dlaní mi chytí zápěstí, které mi uvězní nad hlavou.

„Co si myslíš, že děláš!?" Zakřičím a začnu se vrtět, abych se osvobodila. Chtěla jsem ho nakopnout do citlivých partií, ale on se na mě ještě víc natiskl tak, že to nešlo.
Až teď jsem si všimla jeho druhé ruky, která mi vytáhne svetr trochu nahoru a odhalí mou nahou pokožku.
Po chvíli se mu na tváři rozlije úšklebek a pustí mě.

„Nenapadlo by mě, že se znova potkáme." Řekne a mile se u toho zasměje.
„Vysvětlíš mi to laskavě? Protože mám čím dál víc chuť tě zastřelit." Zavrčím, zatímco si začnu upravovat svetr.

„Postřelil tě v tom metru." Objasní mi.
„Jsem agent NSI, samozřejmě, že budu mít na těle spoustu jizev." Poškádlím ho, protože nemá důkaz, že jsem to byla já.
„Myslím, že konečně mám koho obvinit za tu zlomenou ruku z toho dne v metru."
„Nechtěl jsi říct nos?" Zeptám se dřív, než si uvědomím význam slov. Později mi dojde, že jsem se prozradila. Jemu ale také, a tak se rozesměje, zatímco já si flustrovaně zajedu rukou do vlasů.

💜💜💜

Jelikož jsme měli ještě mnoho času, tak mě pozval na kávu. Chvíli sedíme před svými hrnečky mlčky a já potom prolomím ticho.
„Proč jsi jim chtěl dát ten vir?" Zeptám se a trochu upiju ze zvého latté.
„Vyhrožovali mi." Odpoví jednoduše.
„Takže tys vyměnil životy všech za ten svůj, víš, co by se stalo, kdybych to neukradla? Kdyby nenašli protilátku?" Zeptám se rozhořčeně, ale on se jen usměje.

„Oni by ji nenašli." Odfrkne si, ale pak pokračuje: „To já ji vytvořil a poslal ji NSI." Prohrne si vlasy a trochu se na mě ušklíbne a svůdně u toho na mě mrkne.

„Takže teď, když víš, že nejsem ten zlý, zvážila bys moji nabídku být mojí přítelkyní?"
Jen tahle věta způsobila to, že motýlci se probudili k životu a srdce mi vynechalo několik úderů.
Líbí se mi, hodně, ale neznám ho.

„Šlehl sis něco, nebo proč říkáš takové nesmysly. Vždyť jsme spolu teprve hodinu!"
„Náhodou, nikdy jsem nebyl víc seriózní. Líbíš se mi, dobře se s tebou povídá a tvoje povaha mě k tobě přitahuje. Dej mi jen čas a já ti ukážu, jak moc tě dokážu milovat.."

💜💜💜

Authors note: Právě fráze: Sorry, bae prozradila hrdinku. Byla to jedinná věta, kterou Joon od ní slyšel plus viděl ji v roušce...

Překvapivě na to, jak jsem se na tenhle konec těšila, nevím jestli se povedl. Moc s ním nejsem spokojená... Hrozně mě teď mrzí, že v jeho kapitole jsem toho o něm moc nenapsala a nebylo moc tedy na co navázat...

No co... Doufám, že se aspoň malinko líbil. Jaké jsou vaše názory? Je podle vás lepší než Jiminův??????????????????????????????????

P.S.: Nějaké typy na další konce? 😥