1 Secret Agent, 7 Men [CZ] {BTS FF} ✔

Yoongiho konec 2/3

„Ale ale, copak to tu vidím." Řekne sarkasticky Mark po tom, co otevře dveře. Já mám pořád oči zavřené a snažím se vydýchat předchozí střet s elektřinou.
Kroky se rozléhají po kanceláři a není pochyb, že míří ke mně.

„O co jsi se snažila?" Řekne mile, zatímco jeho hlas uslyším velmi blízko sebe.
„Musím říct, že máš štěstí, že tě to nezabilo, ale věř, že pokud mi nedáš odpovědi, tak to znova spustím..." Promluví a já rychle otevřu oči, začnu se bránit a snažit se ze sebe skopnout síť.
Bohužel se mi to nepodaří a Mark stiskne nějaké tlačítko a mnou projede další vlna elektřiny.
Zdá se mi, že možná přidává na síle, cítím se, jako bych byla vhozená do jámy plné jehel.
Jak nečekaně to začalo, tak to i skončí.

Překvapí mě co následuje dál. Mark ze mě odhodí síť a pak si povšimnu želízek, které mi nasadí na zápěstí.
Překvapivě mě chytí do princeznovského objetí a překvapivě jemně mě posadí na jeho koženou židli a ihned na to mi na stehna položí síť. Sám si stoupne přede mě, opře se o hranu stolu a prsty si začne hrát s malým ovladačem, který ji asi spouští.

Teď by se mi hodně hodilo vědět, co se mu honí v hlavě.

„Kim Soo Hee, dávám ti poslední možnost mluvit, jinak to zapnu znova a přestanu až když si budu jist, že jsi mrtvá." Zavrčí vztekle a u toho mě očima propaluje.
„Chtěla jsem zjistit o dalších lidech, jestli žijí." Zalžu mu trochu, zatímco počítám moji šanci.
Moje tělo mě celé bolí, nevím jestli se dokážu vůbec postavit na nohy. Potřebuju čas...

„Proč by něměli žít?"
„Protože obchoduješ s orgány a kdoví, jestli bys mi zaplatil. Třeba mě chcete jen uspat, vzít všechny orgány a nechat mě umřít." Promluvím, zatímco začnu hypnotizovat svoje ruce pod sítí.

„Pro koho pracuješ?" Přeruší mě zničeho nic.
„Pro nikoho!" Zakřičím z plných plic, ale odpovědí je mi spuštění spínače.
Bolestí zavřu oči, zatímco on se jen zasměje a řekne jen: „Lhát se nemá." 

Opouští mě veškeré síly, ale právě včas uslyším zaklepání na dveře, a tak Mark přestane.
Silou zasune jeho židli za stůl, na které sedím, tak aby na síť nebylo vidět.
„Jen cekni a věř, že už opravdu nepřestanu." Celý svět se se mnou točí. Nemám sílu vzdorovat, dokonce i strhnout ze sebe síť je nad mé možnosti. Jen zakloním hlavu a snažím se uklidnit.
Mark zatím otevře dveře.

„Co si přejete?" Řekne líbezně.
„Jste Mark Tuan? Potřeboval bych peníze na nový počítač, a lidi říkali, že vy byste mi dal peníze." Promluví mužský hlas u dveří.

„Já nedávám peníze, záleží co máte na prodej." Objasní muži Mark.
„Víte, já googlil a zjistil jsem, že lidské tělo je velmi zvláštní. Může fungovat bez části jater, ledviny, plíce." Promluví znova mužský hlas a i přes moje zrychlené dýchání mi někoho připomíná.

Pomalu otevřu oči a kdybych měla sílu, tak se určitě rozbrečím.
Muž se provlékne kolem Marka  a věnuje mi lítostivý, ale na druhou stranu povzbudivý pohled. Spatřím mladého muže se světlými vlasy, který si pro „maskování" nasadil nerdské kulaté brýle.
Nečekala bych, že to někdy řeknu, ale s nimi vypadá ještě víc sexy než kdy předtím.

„Wow, doufám, že jsem vás od něčeho nevyrušil. Musím říct, že si opravdu umíte vybrat ženu." Řekne Yoongi a mrkne u toho na Marka. Se mnou se pomalu točí celý svět, dokonce i dýchat mi přijde jako obrovská práce.
„Tohle je jen moje sekretářka, ale pokud bych vás mohl poprosit, přišel byste třeba za dvě hodiny? Musím s ní něco neodkladného vyřídit." Promluví mile a neubrání se zapnutí sítě na malinkou chviličku, ale Yoongi to nemůže vědět, protože má Mark schovaný spínač v kapse saka.
„To bych mohl." Uculí se na něj Yoongi a natáhne k němu ruku.

Takže jsi mě chtěl naposledy vidět před smrtí? A ani se mě nepokusíš odsud dostat? Bravo Yoongi, podařilo se ti kousky mého zlomeného srdce zničit na prach. Proč jsem tě tak milovala?
Překvapí mě slza, která mi pomalu začne stékat po tváři. Není důvod doufat, a tak zavřu oči.

Netrvá dlouho a místnost zaplní tiché  zavrčení tazeru. Bohužel překvapivě to není jedinné a elektřina začne proudit i mnou. Mark stiskl tlačítko také.

I když bych chtěla žít, nemám sílu. Horní polovina těla mi přepadne dopředu na Markův stůl.
Po chvíli elektřina ustane.
„Nari, prosím!" Zakřičí hlas nedaleko ode mě. Ucítím jemné odsunutí židle, zatímco si mě tiskne na sebe.
„Co ti ten zkurvysyn sakra udělal?!" Zakřičí zoufale, zatímco ze mě sundává síť, která za tohle všechno mohla.

Tak ráda bych ho utěšila, že se nic neděje, ale nerada lžu.
Tak ráda bych ho naposledy viděla, bohužel už nemám sílu na jakýkoliv, byť jen malinký pohyb.

Promiň, Yoongi.

Je pozdě.

💜💜💜
Velmi se omlouvám, pokud jste v téhle a minulé kapitole našli nějaké nesrovnalosti. Bohužel nemám žádné zkušenosti s elektřinou, proudem atd.
Každopádně doufám, že jste mě aspoň trošinku pochopili...