1 Secret Agent, 7 Men [CZ] {BTS FF} ✔

14. Starý známý 2/2

Prosím, přečtěte si poznámku na konci kapitoly a vyjádřete se... 🙏
💜💜💜

To zvládneš holka... Dodám si odvahu a potichu rozevřu prosklenné dveře na malou zahradu, které měl Jungkook otevřené. Všude je tma, kromě nejspíš kuchyně. Potichu do ní dojdu a uvidím ho krájet čínské zelí. Je ke mě otočený čelem, ale všechnu pozornost věnuje krájení.

Vytáhnu si druhý házecí nůž a jemně zaťukám na futro dveří. Kook rychle koukne mým směrem, právě ve chvíli, co na něj hodím názecí nůž.
Hbitě ho chytí v letu a překvapeně na mě zírá.

„Vidím, že pár reflexů ještě máš." Prohlásím žertovně.
„Kim Nari!" Rychle položí nůž a běží ke mně, chce mě sevřít v náručí, ale to já ho dřív vší silou kopnu do břicha. Kook se zapotácí a poodejde kousek dozadu a ztěží oddychuje.
„Pořád stejně dobrá." Procedí mezi zuby a ještě pořád si drží ruku na místě kde jsem ho kopla.

„Dělej a řekni mi proč jsi to udělal, před chvílí jsem byla u agenta Leeho." Vysvětlím mu jednoduše, nepřestávajíc ho sledovat.
„Aha, tak ty jsi tu kvůli tomuhle. Posaď se... Asi to bude na déle... Dáš si něco?" Řekne, zatímco poukáže na barovou židli u kuchyňské linky a sám otevře lednici a v ní začně něco hledat.

„Abys mě mohl otrávit? Ne, díky." Odpovím a sice trochu s nechutí se posadím. Kook jen zavře s povzdechem lednici.
„Jako vždy... Moc opatrná, i v případech kdy je to bezdůvodné." Promluví a sedne si naproti mě.

„Aby vše dávalo smysl, musím ti říct pravdu o našem posledním setkání." Řekne a trochu skloní hlavu.
„Já vím vše... Kurva tys mě chtěl zabít, víc vědět nepotřebuju." Rozkřiknu se na celou místnost vzteky.
„A proč jsem to udělal, tě nikdy nezajímalo? Tak sklapni a poslouchej." Promluví přísně. Musím uznat, že na tom něco je, a tak udělám, co chce.

„Víš, před rokem jsem dělal na hodně nebezpečné a tajné misi. Bohužel se vše zvrtlo a chytli mě. Celé dva týdny mě mučili různými způsoby. Každou sekundu jsem se přál umřít..." Umlkne na chvíli a pomalu si vyslékne mikinu. Musím zalapat po dechu když uvidím jeho záda. Táhne se tam několik různě dlouhých jizev způsobených růrnými zbraněmi a také tam má spoustu zahojených popálenin.

Když uzná, že to stačilo, oblékne se a otočí se ke mně čelem.
„Ale pak se něco stalo. Oni jakoby přestali. Zamkli mě do jedné místnosti, dali mi zbraň a řekli mi, že pokud zabiju prvního člověka, který vstoupí, tak budu volný. Nechci se obhajovat, ale za celou tu dobu mě úplně zničili, tak jsem jim věřil a když se otevřely dveře, tak jsem nepřemýšlel a vystřelil. Až potom jsem zjistil, že jsi to ty." Vysvětlí a já si všimnu slz v jeho očích.

„To ty jsi mě dostal do nemocnice?" Zeptám se jednoduše. Protože když jsem se probudila, byla jsem v nemocnici a nikdo nevěděl kdo mě přivezl. Jedinné co mi bylo řečeno, bylo že jsem měla velké štestí, ještě chvíli a byla bych mrtvá.

„Jo, nemohl jsem tě tam nechat." Promluví smutně.
„A co s tím má společného Lee?"
„Víš, po té misi, jsi se jakoby ztratila a já tě potřeboval vidět, potřeboval jsem ti to vysvětlit. Vždy jsi splnila misi a než jsem tě zastihl, už jsi byla pryč. S nikým jsi moc nekomunikovala...
A jelikož jsi nebyla k zastižení, tak Lee přišel s plánem, jak tě naoko obvinit a až tě někdo najde, tak si pro tebe přijdu. Šílené co?" Dořekne a prohrábne si vlasy u čehož mi věnuje široký úsměv.

„A kvůli tomu jste museli zabít nevinného člověka?" Rozkřiknu se po něm.
„Jak to myslíš? Ten subjekt?" Kook se šíleně zasměje a plácne se několikrát přez stehno.
„Nari, tomu se říká kouzlo falešné krve a slepých nábojů. Ten člověk žije" Nepřestává se smát a já si konečně trochu oddychnu.

„Opravdu nebyla jinná možnost?" Zeptám se napůl sklesle, napůl jsem hrozně šťastná.
„Celý rok jsem nezkoušel nic jiného. Ani nevíš kolikátý pokus tohle byl!" Řekne trochu ublíženě.
„Kolikátý?" Svůdně se zeptám a nadzdvihnu obočí.
„Já to nepočítal, ale bylo jich hodně! Určitě kolem stovky!" Řekne roztomile a nafoukne u toho tváře.
„Tak to jich moc nebylo." Řeknu ublíženě a poplácám ho přátelsky po rameni.

💜💜💜

Jelikož se u minulé kapitoly nikdo nevyjádřil, zeptám se znova a naposled: Vadilo by někomu ukončení povídky 7 konci?
Nevím proč ale ikdyž Hoseok není můj bias, mám potřebu i mu udělat v téhle povídce šťastný konec...
(Samozřejmě i ostatním, ale v případě Hobiho se velmi těším na psaní kapitoly...)

A co na tuhle kapitolu říkáte, konečně došlo k rozuzlení... Doufám, že to dávalo smysl.