Okvětní lístek.|•dopil•|✔

-977-

„To je nefér!“ vykřikl hnědovlasý a založil si ruce na hrudi. Byl zase naštvaný. Jako vždy se mu jeho bábovička z písku nepovedla. Ale proč ostatním ano? On tomu nerozuměl. Ať zkoušel mokrý či suchý písek, nikdy mu bábovička nedržela u sebe. Vždy se pod odkrytí rozpadla.

Chlapec, který seděl hned vedle něho, se mu smál. Dost hlasitě, což hnědovláska ještě více urazilo. Jako by to ještě vůbec šlo.

„Dowoone, řekni mu něco!“ vykřikl už opravdu hodně naštvaný hnědovasý chlapec. Jmenovaný zvedl hlavu od svého výtvoru, což byl hrad z písku, který akorát napadaly zabijácké kousky lístků, a začal se smát společně s blonďatým chlapec. Tedy, chlapcem, který seděl vedle bruneta.

„Nebudu se s vámi bavit!“ vykřikl chlapec bez bábovičky, udělal z písku kouli, kterou poté hodil jednomu klukovi do jeho pečlivě vytvarovaných kláves. Chlapci, který měl teď zničený svůj pískový hudební nástroj, se objevily slzy v očích. Chtěl svůj výtvor ukázat mamince, aby na něho byla pyšná, ale už neměl ukázat co. Jeho dlouhodobá práce byla zničena. Dowoon k němu vzhlédl a omluvil se za svého kamaráda, také nabídl uplakanému náruč. Bohužel na odpověď nezbyl čas, protože musel jít domů.

Poté odešli všichni a Dowoon zůstal. Postavil na část - kde vždy seděl hnědovlásek - hodně báboviček. Opravil hudební nástroj, svému dobrému kamarádovi zničil pár báboviček, aby měl další den brunet radost a nakonec dodělal svůj hrad.

Když zapadalo slunce utíkal domů, kde mu rodiče vynadaly za pozdní příchod a také se dozvěděl, že se stěhují. Takže neuvidí svých kamarádů obličeje, až uvidí co pro ně udělal. Byl smutný, nestihl se ani rozloučit. Byl tak moc naštvaný na rodiče, že nakonec usl. Celý od písku ležel ve své posteli a proklínal tento den. Den, kdy přišel o své velmi dobré kamarády.

---
Takovéto části se často ukazovat nebudou. Pokud byste to ještě teď nezjistili - což pochybuji - jedná se o vzpomínky. Dowoonovy vzpomínky.
A příští část, už bude navazovat normálně na příběh.