Do You Feel It?

10

Tlačili jsme se mezi hromadou lidí, kteří buď stáli ve skupinkách, tančili nebo seděli na nějakém gauči a pili. Nemám ráda párty, ale ve Hnízdě jsem zřejmě jediná. Tak jsem stála s mojí skupinou a poslouchala Keithovo zaryté vyprávění o tom, co se mu dnes v noci zdálo.

Najednou někdo vypnul hudbu a Laurie si stoupla na stůl s pitím vedle dveří. „Takže, máme zprávy o tom, že Finn právě opustil svůj kabinet. Všichni buďte zticha a až dáme signál, zakřičíme Vítej ve Hnízdě, Finne!, rozumíte?"

„Laurie, proč mu vlastně všichni říkáme Finn?" zakřičel Leslie, aby ho všichni slyšeli.

„Protože je to Finn!" ozval se někdo a většina lidí se zasmála. Nejspíš už byli v podnapilém stavu. Pak zhasla světla. Tiše jsme čekali na signál, přestože nikdo nevěděl, co to bude.

„To jsi ty, Bree?" ozval se mi u ucha hlas a já leknutím nadskočila.

„Jo, zmlkni, Leslie," odbyla jsem ho, protože Ben zrovna na chvíli rozsvítil svůj mobil, což byl nejspíš ten signál.

Pak se rozsvítila světla a všichni jsme zakřičeli: „Vítej ve Hnízdě, Finne!" Hudba se znovu rozezněla a na prahu stál překvapený Finn Carry se širokým úsměvem. Vypadal jako jeden ze studentů, zvlášť v džínách a uplém triku. Nahrnulo se k němu dost lidí a v tom davu se naše skupinka rozdělila, ale někdo mě čapnul za ruku a odtáhl mimo dav.

„Tak pojď, narveme se dopředu, mám protekci jako bratr pořadatelky," zazubil se Leslie a pořád držel moji ruku. Očividně mu bylo úplně jedno, že by mě mohla zasáhnout jeho emoce. Znovu mě vtáhl do davu, ještě než jsem se mu stihla vytrhnout.

„No, nejspíš bych to měl někomu nahlásil, ale vzhledem k tomu, že je ta párty vlastně kvůli mně, tak to neudělám," říkal zrovna Finn s narozeninovou čepičkou na hlavě. Všimla jsem si Miguela opodál, ale on se nedíval na mě. Hleděl na Finna, jako na poslední kostičku čokolády a vlaječka se srdíčkem mu ochable visela v ruce.

Dav kolem učitele se už zmenšil a tak se Leslie narval přímo k němu. Mě vlekl za sebou. „Finne, ty rád maluješ? Co říkáš na můj obrázek?" zeptal se Leslie Finna a snažil se překřičet hudbu.

„Le-" Finn byl přerušen Lesliem.

„Líbí se ti, že jo?" z blonďákova úlevného úsměvu mi došlo, že úspěšně zabránil tomu, aby Finn řekl jeho jméno. Jakoby to tady někoho zajímalo.

„Jo, máš talent. Proč mi tady všichni říkáte jménem?" zvýšil hlas, aby jeho otázku slyšelo, co nejvíc lidí.

„A vadí ti to?" zeptal se s ušklebkem Sean, který se opíral o zeď s kelímkem v ruce. Finn zakroutil hlavou.

„No, mně ne, ale nejsem si jistý, jestli se to hodí," zatvářil se rozpačitě.

„Jasně, že hodí," zasmál se Leslie.

„No, tak fajn," usmál se Finn a všechny si nás prohlédl. „Takže... vy dva spolu chodíte?" uvědomila jsem si, že se dívá na mě a Leslieho.

„Cože? Ne!" vyjekla jsem a o krok odstoupila od Hawthorna.

„Bree je sice fajn a taky super otravná, ale momentálně mám spíš období na kluky," zazubil se Leslie.

„Aha," řekl Finn, ale vypadal dost zmateně, tak jsem Leslieho radši odtáhla pryč. Učitel bude asi potřeboval pár minut, aby se vzpamatoval. Odvlekla jsem ho na nejbližší gauč a tam jsme si sedli. Leslie se spíš svalil.

„Mám takovej pocit, že Finn to moc nepochopil. My dva spolu, to určitě," uvědomila jsem si, že mě Leslie nevnímá. „Kam to zase zíráš?"