Do You Feel It?

14

Znuděně jsem se svalila na židli v jídelně. Byla jsem sama u stolu, což mi vyhovovalo, protože jsem do sebe mohla cpát jídlo, aniž bych tím někoho pohoršovala. Láskyplně jsem se zadívala na svoje kuře s hranolkami a pustila se do nich.

„Čau, Bee, vidím, že se dobře bavíš," bouchl naproti mě tácem na stůl Sean.

„Tak hele, jmenuju se Bree," poučila jsem ho a utřela si pusu od kečupu.

„Bree s dvěma e nebo s ie?" zeptal a prohrábl si modré vlasy.

Nadechla jsem se, že odpovím, ale přerušil mě Leslie, který přišel k našemu stolu. Ušklíbl se a rozpřáhl ruce.
„Tak jemný!" chytl se za srdce. „Tak chutný! Jedinečný sýr Brie," vyslovil to stejně jako Bree. Totálně jsem zrudla, to si s ním ještě vyřídím. Nejspíš mu zase hráblo. Sean se zasmál, bílé tričko mu ladilo s vlasy.

„Jsem Bree. B. R. E. E," zamračila jsem se na oba kluky.

„Tak se smiř s tím, že ti budu říkat Bee," rozcuchal mi vlasy Sean. Proč všichni pořád hrabou na moje vlasy? Vypadám snad jako pes?

„V tom případě ty budeš Dory," oplatila jsem mu to a dětinsky si založila ruce na hrudi. Pravda byla, že jsem nad přezdívkou pro Seana přemýšlela docela dlouho a nic lepšího mě nenapadlo.

„Já se jako modrá zapomětlivá ryba narodil," prohlásil Sean a zasmál se přesně jako Dory v pohádce, „ale když já jsem ryba a ty včela, co bude on?"

„Mužů být koťátko, prosím?" zamrkal Leslie a pokusil se o roztomilý výraz.

„V žádným případě," zamítla jsem to hned. Sean se na mě podíval a protočil očima. Pak jsme oba vybuchli smíchy. Leslie jen rozhořčeně rozhodil rukama a to nás rozesmálo ještě víc.

Dala jsem si do pusy hranolku, což byl špatný nápad, protože jsem se ještě nepřestala smát, takže mi zaskočilo. Začala jsem kašlat a úplně jsem zrudla. Hlavou mi bleskla myšlenka, že se jako ironií osudu udusím hranolkou. Leslie, sedící vedle mě, mě bouchl do zad, čímž zabránil tomu, abych měla vytesané na náhrobku, že mě zabily hranolky. Hranolky, které jsem tak milovala.

„Seš v pohodě? Napij se," nabízel mi můj zachránce své pití, které jsem vděčně přijala.

Pak jsem se na Leslieho zašklebila: „Dík, bez tebe bych už čichala ke kytkám ze spoda."

„Nedramatizuj to, Wilsonová. Ale je pravda, že tvůj život by byl beze mě strašnej," zasmál se blonďák. Občas jsem vážně měla chuť jednu mu vrazit, ale jeho obličeje by byla škoda. Podívala jsem se naproti mě, kde seděl Sean. Pátravým pohledem si prohlížel mě a Leslieho. V jeho modrých vlasech byly trochu vidět tmavé odrosty, což vypadalo snad ještě líp než předtím.

„Už chápu, proč se o vás dvou šíří tolik drbů. Přemýšlíte oba úplně stejně." Sean vypadal, že se snaží vymyslet nějakou teorii o mém vztahu s Lesliem. Měla jsem chuť důkladně mu vysvětlit, že jsme nejlepší kamarádi, nic víc a nic míň. Ale pak jsem si to rozmyslela, protože by to mohlo vypadat, že si Leslieho trochu přivlastňuju a tím pádem jsem majetnická. Což možná jsem, ale nemusí to nikdo vědět.

„No jo, jsme prostě spřízněný duše," ušklíbla jsem se, abych zamluvila Seanovy myšlenky.

„To si piš," zasmál se Leslie a plácl si se mnou, až naše náramky zachrastily. Trochu jsem si v duchu oddechla, když potom Leslie nevypadal, že se chystá skočit zoufalstvím z mostu. Pochopila jsem, že se taková nehoda občas stane, ale nebylo to nic příjemného a nechtěla jsem to zažít znovu. Zoufalý Leslie mi bohatě stačil jednou.