Do You Feel It?

11

Za pár minut se chodbou ozývalo mé klepání na Hawthornovy dveře. Zevnitř se ozval neidentifikovatelný zvuk, který jsem brala jako pozvání dovnitř.

Leslie seděl na zemi, opíral se o postel a vlasy měl rozcuchanější než jindy. Měl kruhy pod očima a na sobě tepláky a pyžamové triko.
„Bree," pozdravil mě.

„Ahoj," odpověděla jsem a sedla si vedle něj. Najednou už jsem si tím nápadem nebyla tak jistá, ale když mi blonďák podal lahev, napila jsem se. Co by se mohlo stát?

Zpočátku jsme jen seděli a předávali si láhev, ale jak se zvyšovala koncentrace alkoholu v naší krvi, konverzace se rozjela. Vyprávěli jsme si historky z naší minulosti, vykládali si naprosto nepodstatné detaily, které pro nás v tu chvíli měli obrovskou cenu.

Zrovna jsme se smáli tomu, jak se můžu bát něčeho, co si nepamatuju, když Leslie zvážněl.

„Co to, kurva, dělám se svým životem?" zaskučel a pořádně se napil.

„A co pak já dělám se svým životem, doprdele," přidala jsem se a vzpomněla si na to, jaká jsem byla před půl rokem. Ta představa mě znovu rozesmála.

„Jsi hezká, když se směješ," podotkl Leslie a zkoumavě se na mě zadíval.

Vyprskla jsem smíchy. „Jestli se teď začneme líbat, tak poznám, že už jsme vážně na dně." V hlavě jsem měla úplně vymeteno a bylo mi horko.

Leslie se na mě podíval a pak fňukl: „Jsi má jediná pořádná kamarádka. Budeme nejlepší kamarádi. Upleteme si náramky přátelství."

„A vyrobíme si stejná trička," poznamenala jsem ironicky. Leslie si položil hlavu na moje nohy. Mému opilému mozku, to vůbec nebylo divné.

„Musíme se spolu opíjet častěji, mám pocit, že ti můžu říct cokoliv."

„Protože si to nebudu pamatovat?" Začala jsem se mu přehrabovat ve vlasech. Jak můžou mít jeho vlasy takovou spoustu odstínů? Konečky měl úplně světlé a kořínky skoro hnědé. Vždycky mě fascinovali světlé vlasy, protože většina lidí kolem mě byla tmavovlasá.

„Ne, to protože jsme spřízněný duše," přiblížil hlavu k mému obličeji, jakoby chtěl svá slova potvrdit.

„Já vím. Ale nemusíme spolu kvůli tomu spát. Protože ve filmu bysme to udělali. Jako, ne že bych nechtěla, protože seš dneska fakt hezkej, ale přijde mi to divný. Realita není stejná jako filmy," naklonila jsem hlavu na stranu a přemýšlela, kde se ve mě berou takové myšlenky. Já jsem vážně chytrá.

„Já bych se s tebou taky vyspal, ale nechci ti zlomit srdce. Protože bych ti ho zlomil. Ty dneska taky vypadáš fakt dobře," chtěl říct ještě něco, ale začali mu cukat koutky a za chvíli jsme se oba znovu svíjeli v záchvatu smíchu. Vzhledem k tomu, kolik jsme toho vypili, se divím, že jsme ještě zvládli být vzhůru. Naše zábrany se už dávno zhroutili a my si vesele sdělovali naše myšlenky a tajemství. Nevěděla jsem, co myslel tím, že mi nechce zlomit srdce a bylo mi to jedno.

Leslie dal hlavu až k té mojí a zašeptal: „Víš, že se mi líbí kluci?"
Vyprskla jsem smíchy a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Vím to už od začátku. Kdybych byla kluk, asi bych s tebou chtěla chodit."

„Mně se líbí i holky."

Lehli jsme si vedle sebe na koberec a pozorovali strop osvícený lampičkou.
Už jsme se nemohli smát a tak jsme si jen tiše povídali.

„Už jsi někdy líbala kluka?"

„Jasně a ty?"

„S jedním jsem dokonce chodil."