Nic jiného po vás nechci!

9.6K 332 15
                                    

,,Je tu skvěle! Na letišti jsem sice trochu váhala, ale nakonec jsem do toho letadla sedla a..." Zachychotala se Tara.

,,A?" Vybízela jsem jí aby mi to řekla.

,,Potkala jsem Carla." Vydechla a já jsem poznala že je na druhém konci světa asi vážně šťastná. ,,Povídali jsme si v letadle a já mu řekla o mý kolekci a..." Zamlčela se. ,,Jak to jde vůbec u tebe? Pokračuje Patrick na tom domě o kterým jsem ti psala?" Oh, ano. Email od Tary že se nebudu věnovat svatebním šatům, ale vybavení domu. Čas od času jsme si s Tarou dali od plánování svateb trochu pokoj a vzali jsme kšeft většinou prvě od paní Gregorové, nejlepší architekty v LA. Byla to příjemná žena, kolem 40 let a měla snad nejlépe udělané gelové nehty na světě. Patrick s ní někdy spolupracoval a vřele jí říkal Susan. Proč jeho kouzlu každá žena a možná že i každý muž podlehne?! Vždyť není tak úplně úžasný. A teď, když vím že má ve své kanceláři Collina se mi hnusí ještě víc.

,,Jde to všechno skvěle, navrhla jsem interiér pozvala malíře a dokonce jsem se dívala i po nějakém nábytku."

,,To ráda slyším. Brzy se vrátím, ještě to chvíli s bráškou vydrž. Doufám že ti nepije krev tak jako mě." Zasmála se.

Ano pije! Ani nevíš jak moc! ,,Ne, je to skvělý šéf." Proč já všem tak neskutečně lžu. Skvělý by to byl milenec, ale šéf rozhodně ne. ,,Zítra ráno se na dům jedeme podívat. Paní Gregorová chce Patricka určitě pochválit jak skvělý dům dovedl navrhnout. Navrhl ho on, to víš že?" Ptala jsem se.

,,Nevím, myslela jsem že ho navrhla Susan." Taro ty jí taky tykáš?! Jak jste to jen dokázali vy dva. Usmála jsem se. ,,Asi s bráchou nemáme tak sourozeneckej vztah." Zasmála se, ale pak si vzdychla.

,,Ale o mě tu přece vůbec nejde." Zasmála jsem se aby jsem Taru aspoň trochu povzbudila. ,,Kdo je to ten Carl? Jestli je to afrikánec..." Pohrozila jsem s úsměvem na rtech.

,,Em, jen to ne!" Zasmála se a pak se nadechla. ,,Potkali jsme se v letadle, je milý a dokonce i potom, co jsme se na letišti v Africe rozloučili, jsem se později setkali znovu. Je to svědek muže, který si chce vzít jednu ženu tady z Afriky." Byla štěstím bez sebe, slyšela jsem to v jejím hlase.

,,No tak to musí být osud." Opřela jsem se víc do židle a hrála jsem si s propiskou.

,,Že jo?! Carl říkal to samé. Počkej chvilku..." Zašeptala a pak jsem slyšela jen malý ruch v telefonu. ,,Ano lásko. Už jdu!" Křikla na někoho, asi na Carla.

,,Lásko?" Zeptala jsem se s úsměvem, který i Tara rozpoznala. ,,Jak dlouho tam s ním jsi prosimtě?" Zasmála jsem se. Tara mě opravdu nepřestávala překvapovat.

,,Hele v klidu. Myslím že ho opradu miluju. Jak jen se tomu říká?" Dělala jako že si nemůže vzpomenout.

,,Láska na první pohled." Usmála jsem se a otočila jsem se na židli do kolečka. Pak z kanceláře vyšel Collin a směřoval na mě jeho pohled s úsměvem. Mě úsměv hned spadl a na židli jsem se rychle urovnala. Bylo mi jasný kdo půjde hned za ním a proto jsem se s Tarou rychle rozloučila. ,,Já, musim jít. Zavolej ještě někdy. Pa." Drmolila jsem do telefonu a snažila jsem se telefon rychle schovat. Určitě mě ale můj až přehnaně opatrný šéf viděl. Vyrazil hned za Collinem, na kterého jsem koukala tak ostře jak jen to šlo. Už se sice neusmíval, ale bylo na něm vidět jak ho nesmírně štve že se na něj takhle koukám.

,,Těšilo mě pane Reede." Patrick si s Collinem potřásl rukou a ten pak s nesmělým úsměvem odešel. Díkybohu že je pryč! Oddychla jsem si.

Patrick se na mě hned potom podíval a já jsem z otráveného výrazu přešla v úsměv. ,,Co to mělo znamenat?" Vyhrknul.

,,Omlouvám se, ale volala vaše sestra." Vysvětlila jsem, přisunula jsem se víc ke stolu a dělala jsem že něco připravuju na počítači i když jsem měla monitor vypnutý. Trochu jsem se nad tím usmála.

,,Nemluvím o tom telefonu." Přišel k mému stolu a sedl si na jednu z židliček. Podívala jsem se na něj trochu zvědavě. Co ho zase naštvalo? ,,Mluvím o tom pohledu a o vašem chování."

Protočila jsem oči. ,,Myslím že kvůli mému pohledu rozhodnutí nezmění." Chtěla jsem se zeptat proč za ním vůbec byl, ale nechtěla jsem to na něj všechno vybalit.

,,To si jen myslíte!" Stoupl si a křiknul až jsem se lekla. ,,Hned po tom co jsem ho odvedl do kanceláře se mě začal vyptávat."

,,Na co?" Zeptala jsem se.

,,Proč jste byla tak nevrlá a proč jste mu věnovala takový drzý pohled." Procedil mezi zuby.

,,Jak už jsem řekla, znám Collina moc dobře a není to člověk na kterého bych se chtěla usmívat." Sklopila jsem pohled a položil jsem propisku, se kterou jsem si hrála mezi prsty.

,,Ale tohle je vaše práce!" Zakřičel a bouchnul mi do stolu. ,,Máte za úkol se usmívat a vypadat skvěle, nic jiného po vás nechci!" Znovu zakřičel.

,,Nic jiného po mě nechcete?! Nic jiného?!" Zvedla jsem se ze židle a křičela jsem na něj, tak jako on na mě. ,,Od té doby co tu pracuju se jen usmívám a chodím pěkně oblečená jen proto aby si lidé nemysleli že na tu práci seru! A pak přijdete vy!" Byla jsem vzteky bez sebe. ,,Hned jak jsem vás poprvé viděla jsem věděla že tohle dopadne špatně! Ale já to nedovolím! Šukejte si koho chcete a kde chcete, ale mě z toho prosím vynechte!" Obešla jsem ho a vyrazila jsem z kanceláře.

Stál jsem tam a nevěděl jsem najednou co říct. Byl jsem docela naštvaný, ale ona měla větší právo se rozzuřit. Jenže ty vlezlé otázky toho Collina mě tak vynervovali. Ptal se mě kdy jsem přijel a jak dlouho semnou Emilly pracuje. Proč se mě na to ptal? A pak mi Emilly řekne že ho zná. Odkud se znají a jak moc se znají? Spala s ním?! Dělala mu to co mě?

Dost Patricku! Vykřiklo moje svědomí. Chtěl jsem za ní teď vyběhnout a omluvit se jí, ale copak jsem mohl. Nemohl jsem před těmi všemi lidmi v práci vyběhnout a omluvně  si před Emilly kleknout. Nechtěl jsem aby někdo věděl že s ní spím, jako to nikdo neví ani o těch jiných ženách. Měla pravdu, měl jsem si vybrat někoho jiného, ale jájsem chtěl jí! Už když jsem s ní jen telefonoval, mě její hlas přitahoval. Jak mě nesnášela, bral jsem jí čas a ptal jsem se jí jak se jí daří asi stokrát za jeden rozhovor. Ale vždycky mi odpověděla, i když dělala jako že jí to štve.

Sebral jsem se a zamyšleně jsem vešel do své kanceláře a zavřel dveře. Musim to vyřešit, nedovedu se koukat na její naštvaný obličej. Nedovedu myslet na to že jsem jí ublížil a to sice jen slovně, ale to někdy dokáže veliké věci.

 Gif: Patrick

Jen se vám všem chci omluvit za chyby který tam jsou a hlavně v minulých částech.. Třeba SJEM místo JSEM a tak.. :( Já jak píšu rychle tak to pak vypadá hrozně.. :/ Před chvílí jsem si četla části předešlý a vlastně ani nepochopim jak to můžete číst, všude ty chyby!! blé! :D :( Vážně mě to mrzí a budu se snažit si to po sobě číst než to zpublikuju.. ;) Děkuju za to že to čtete.. :3

Passion- Vášeň bez konceKde žijí příběhy. Začni objevovat