Passion- Vášeň bez konce

Nenechám se potopit

U stolu byl klid a všichni si povídali furt o tom samém jako když jsem odešla. Usmívala jsem se, i když mi do smíchu moc nebylo. Zase jsem to udělala, zase jsem s ním doslova šukala. Nenáviděla jsem se za to. A to jak to vždycky skončí?! Co to sakra je?! Bezeslov odejít a pak zase v nějakým koutku an to vlítnout. Nelíbilo se mi že to děláme. Lhala bych kdybych řekla že sex s Patrickem je nic, protože to bylo všechno jenom né nic. V hlavě jsem si nadávala a pustila jsem se do moučníku, který přinesli na stůl. Pak dorazil Partick, ani se na mě nepodíval, spíš furt pokukoval po té své kamarádce. Protočila jsem oči a dál jsem si ho nevšímala. Musela jsem přiznat že to jídlo tadybylo opravdu skvělé. Ale to že jsem si nedala oběd s Rebeccou mě štvalo. Dlouho jsem s ní neobědvala a když jsem konečně měla šanci, nějaký ubohý, nadržený a protivný muž mi jí prostě jen sfoukne ze stolu. Při té vzpomínce jsem se zamračila. Pak jsem se radši zaposlouchala do rozhovoru, který se řinul okolo stolu.

,,To je skvělý nápad." Usmál se Patrick. Hned na to ho jeho kamarádka napodobila.

,,Myslím si že ten dům vybavíte skvěle. Přece jen si ho bude kupovat Trevor Berns." Poplácal jeden z mužů Patricka po rameni. Nemohla jsem věřit tomu co jsem slyšela. Sám Trevor Berns si bude kupovat dům co máme vybavit?! Trochu mi zaskočilo, ale hned jsem to zapila a poslouchala dál.

,,Hlavně berte ohled na jeho manželku a na jeho syna." Připomněl další muž u stolu. Tak a to je další novinka. On má rodinu?! Měla bych zasurfovat po internetu a něco si o něm zjistit. Ať mi aspoň v práci něco vychází. Když už se mi milostný život rozpadá.

,,Můžu vás ujistit že ten dům bude perfektní." Rozzářila jsem se a všichni se na mě s úsměvem podívali.

,,To rádi slyšíme." Usmál se muž po mé levici. ,,Jak dlouho už pro pana Heystinkse pracujete?" Ptal se mě.

,,No ve skutečnosti jen dva dny. Pracovala jsem pro jeho sestru, která odjela. Celé její oddělení převzal právě pan Heystinks a nikdo si ho nemůže vynachválit." Usmála jsem se a vrhla jsem po něm tak falešný usměv že by to poznal i kdyby nechtěl. ,,I já jsem s ním velice spokojená." Položila jsem mu ruku na stehno a nezpustila jsem z něj oči. Trochu sebou škubnul a nasadil vážný pohled. Ignorovala jsem to a chtěla jsem ho trochu potrestat, za to všechno svádění. I když jsem na tom taky měla podíl. Pořád jsem se usmívala. ,,Známe se sice jen chvíli, ale už jsme spolu několikrát telefonovali." při posledním slově jsem trochu zmáčkla jeho napnuté svaly na stehně. Rukou jsem se přibližovala k jeho mužství, které nedočkavě tepalo touhou. Sem a tam jsem jezdila škodolibě pomalu. Musela jsem se usmívat, když jsem viděla jak ho štve že nemůže nic dělat. Oddechoval trochu nahlas a kdyby se ho teď někdo na ěnco zeptal tak by... To je ono! Otázka. ,,Doufám že jste semnou spokojen stejně jako já s vámi." Usmála jsem se a všichni teď vrhli pohled po něm.

Trochu se zarazil a pak se prudce nadechl. ,,Já-já. Jsem s vámi vel-velmi spokojeeeeen." Dotkal jsem se jeho erekce a on tak zavrávoral hlasem, že by to každý hned poznal. ,,Myslím že by jsme už měli j-jít." Vydechnul a já jsem ruku hned schovala zase k sobě. Hned jak jsem to udělala se na mě vražedně podíval. Usmívala jsem se a kousala jsem si svůj dolní ret.

,,Ano, jistě." Zabručeli muži a všichni se pomalu zvedli.

Vyšli jsme z restaurace a všichni muži a dokonce i Patrickovo údajná kamarádka se spokojeně usmívali. Podali si s Patrickem i semnou ruce a pak se vydali svými směry. Z cesty zpět do práce jsem mla docela strach. Byla to jen chvilka, ale tu celou chvilku jsem šla s Patrickem.

Když jsme zabočili za roh stoupl si blíž ke mě a zašeptal mi do ucha. ,,Vy víte jak na mě že?"

,,Co tím myslíte?" Zeptala jsem se i když jsem moc dobře věděla co tím myslí.

,,Jste potvora." Zasmál se. ,,To mám rád." Ztišil hlas a řekl to tak svůdně že kdyby jsme se nevraceli do práce asi bych se na něj vrhla. Vzdychla jsem si.

,,Jsem ráda že mě máte rád, ale vylejvání srdce tady na ulici?" Zasmála jsem se a on taky. ,,Tipovala jsem vás spíš na drsnější mluvu."

,,Vy moc dobře víte jak drsný umím být!" Zasyčel mi do ucha. Už tam budeme, už tam budeme, vydrž to Em!

,,Ano. To vím." Musela jsem přiznat. ,,A taky vím že ve vás není ani trocha něžnosti!" Prskla jsem na něj a on se s údivem trochu oddtáhl.

,,Tak tohle si myslíte? Dobrá tedy." Usmál se. To se mi nelíbilo. Co myslel tím dobrá tedy?! Měla jsem z něj docela strach.

,,Jen pro pořádek. Chci aby jste věděl že to co se stalo už se nebude opakovat. Nepřeju si to! A vám by taky nijak nepřispělo to že spíte se svou sekretářkou. Oba dva jsme plně oddáni své práci a já nechci přijít kvůli nějakému nadrženému egoistovi o svou dosavadní pozici. Dřela jsem jako mezek abych se dostala tam kde teď jsem. Nenechám se potopit!" Vyvalila jsem na něj a ani si nevšimla že už nastupuju do výtahu. Stála jsem ve výtahu a on na mě s malým úšklebkem koukal před výtahem. Dveře se zavřeli. On nenastoupil. Byla jsem za to ráda. Klid a ticho. Konečně. A byla jsem sama.

V kanceláři jsem si sedla a chvíli jsem odpočívala. Chvíli, takže půl hodiny jsem měla klid. Pak se přes mojí kancelář hrnul Patrick s nějakým svým klientem. ,,Má asistentka." Usmál se na mě a já jsem se musela divit a taky se usmát. On se usmál jen tak a na mě?! Muž vedle něj nebyl jen tak někdo. Byl to Collin. Přesně ten Collin, kterýho jsem už dávno vymazala ze svýho života. Oba dva jsem na sebe koukali divně a on mi pak podal ruku. Odmítla jsem jí a zase jsem si sedla.

,,My se známe." Bez jakéhokoliv pohledu na jednoho z nich jsem jim oznámila že Collina znám.

,,Aha." Zabručel Patrick a pak si trochu odkašlal. Že by na chvíli přemýšlel?! Chtěla jsem se usmát, ale Collin mi kazil úsměv na rtech. ,,No, pojďte pane Reede. Probereme vaši žádost a..." To už jsem neslyšela zavřeli se v Patrickovo kanceláři a něco probírali. Hned jsem přestala cosi klikat na počítači a dala jsem si hlavu do dlaní. Co to má sakra znamenat?! Co tu dělá? Nechci ho tu! Jestli si myslí že se budu chovat jako milá asistentka, tak to se plete, ne když je tu ten debil! Protočila jsem oči. Pak zazvonil telefon. Nebyl firemní, byl to můj. Takže jsem musela lovit hluboko v kabelce. Když jsem ho našla, podívala jsem se na displej a uviděla jsem to jméno.

,,Ahoj Taro!" Vykřikla jsem štěstím. ,,Tak jak je v Africe?" Zeptala jsem se hned.

Na obrázku je Emily.. :)