Collin Reed

10.8K 320 8
                                    

Jak řekl, měla jsem zbytek dne volný. Brala jsem to jako čas pro mě a tak jsem si zašla koupit nějaké šaty a hlavně boty na to přestavení, jak tomu říkal. Vlastně jsem ani nevěděla co je to za představení. Muzikál nebo komedie?

Když jsem mířila z práce do Hoodrainu, zvonil mi telefon. ,,Ahoj lásko." Usmála jsem se když jsem zahybala k obchodu.

,,Ahoj. Kdy přijdeš?" Zvolal Collin.

,,No vlastně docela brzy. Mám na pár dní novýho šéfa a ten mi dal na zbytek dne volno." Křenila jsem se u telefonu jako kdyby mě snad viděl.

,,Tak to je super, v kolik teda dorazíš?" Doléhal.

,,Teď jdu do obchodu, musim si koupit nový šaty a boty. Takže tak kolem jedný. Proč se ptáš?" Otevírala jsem dveře do obchodu.

,,Jen tak. Já se zdržím, takže nemusíš chvátat. hele, musím jít, tak... Tak pak, ahoj!" Zavěsil.

Zastavila jsem se a trochu se zadívala na telefon. Pak jsem ho zaklapla a zandala do tašky. Právě my volal ten nejlepší člověk na světě. Collin Reed. Můj přítel a ten nejkrásnější chlap na světě.

V obchodě jsem strávila krátkou hodinu až jsem se sama divila. Většinou jsou to nejmíň dvě hodiny, ale teď jsem narazila na tak úžasný černý šaty a k tomu stejně barevný lodičky s páskem přes kotníky, že jsem sez toho nemohla vzpamatovat. Byly tak úžasný. Vždycky jsem na boty šíleně trpěla a byly jediný to za co bych dokázala bát celé mnění. S pokladní jsem si ještě povídala o novým katalogu, který má vyjít během týdne a že bude pěkně drahej.

Za chvíli jsem si to hrnula s taškama k autu a když jsem hledala v kabelce klíče od auta, všimla jsem si hodin na telefonu. 10:48.

Chtěla jsem ještě zajet za Johnem, ale pak mě napadlo něco lepšího než posedávat u homosexuálního kamaráda a pít s ním čajíček. Řekla jsem si že zajedu koupit čínu a pár hranolek z KFC a uděláme si s Collinem hezkej, levnej večer.

Když jsem všechno nakoupila, zamířila jsem do mýho malinkýho bytečku v Glorks. Zaparkovala jsem a nandala jsem si pár tašek na jednu ruku a pak jsem si posbírala zbývající tašky z kufru. Zavřít v tu chvíli auto a ještě k tomu kufr bylo to nejtěšží v mém, zatím vycházejícím, životě.

Další těžká věc byla odemknout si dveře od bytu. Když jsem to všechno zvládla zamířila jsem do obýváku. Tam jsem uviděla dvě skleničky na stole. Bylo mi to divný, jelikož jsme s Collinem nic z těhlech skleniček nepili. ,,Colline?" Zavolala jsem kamsi. Odložila jsem si tašky na sedačku. Když jsem uslyšela nějaké zvuky v kuchyni vydala jsem se tam. V ruce jsem pořád měla tašku s jídlem.

Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem tam uviděla. Stál tam nahej Collin a za nim stála nějaká ženská a taky na sobě nic neměla. Otevřela jsem pusu a zvedl a obočí. ,,Ahoj zlato." Pozdravil ztlumeně Collin.

,,Ahoj? Ahoj?" Opakovala jsem a nemohla jsem uvěřit tomu co vidim. ,,Ty hajzle!" Zakřičela jsem a rozhlížela jsem se co bych po něm hodila. Pak jsem šáhla do tašky, kterou jsem držela a vyndala tu hnsuně levnou čínu, kterou tak miloval a všechny ty nudle jsem po něm začala házet. ,,Vypadni z mýho bytu! Dělej!" ani nic neříkal a jen se krčil. Ta děvka za nim jen cupitala. Když mi došli nudle začal jsem házet hranolky. Když už byli oba dva venku z mýho bytu hodila jsem celou tašku na dveře a zrychleně dýchala. Nechtělo se mi brečet, spíš se mi ulevilo. Pak jsem se ale sesunula k zemi a rozbrečela jsem se.

Než jsem se uklidnila trvalo mi to snad pět hodin. Ve tři hodiny odpoledne jsem se šla umít a pod sprchou sjem strávila další dvě hodiny. V pět hodin jsem se konečně vzpamatovala a řekla jsem si že to byl jen debilní chlap, jako jsou všichni! Pak jsem si šla vybalit ty překrásný šaty a ještě krásnější boty. Když jsem se do toho navlekla, bylo šest a já zůstala stát před zrcadlem.

Koukala jsem se na sebe anakonec jsem si řekla, že si ještě chvíli odpočinu, než pan Heystinks přijde. Lehla jsem si v botech i v šatech na gauč a pustila jsem si televizi. Ani ne za 10 minut jsem usnula.

Na obrázku je Collin...

Passion- Vášeň bez konceTahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon